Aneta Langerová a Korben Dallas: Nemít společný koncert? Bylo by to smutné

„Začalo to docela nenápadně – baskytarista a textař naší kapely Lukáš Fila napsal text v ženské osobě a poslal mi ho. Když jsem si ho přečetl, odepsal jsem mu: Jak to myslíš? To mám jako zpívat – ‚Stála jsem ve stovkách živých snů…'? Odpověděl, že to tak prostě cítil. Říkám mu – dobře, tak to udělejme jako duet, ale napřed pro něj musíme najít vhodnou zpěvačku," vypráví zpěvák Korben Dallas Juraj Benetin. „V tom čase přinesl náš bubeník Anetino aktuální album Na Radosti, které se nám velmi líbilo. Neváhal jsem a poslal jsem mail každému, koho v Česku znám, jestli ‚na tu Langerovou' nemá kontakt nebo nějakou páku. Že bychom s ní potřebovali mluvit. Taky jsme si říkali, že by bylo dobré, kdyby Anetě někdo řekl, že jsme normální, že když se potkáme někde v Bratislavě, tak ji nekousneme nebo neuneseme," vtipkuje Lukáš Fila.

Jaká byla vaše reakce, když jste se dozvěděla, že jste „hledaná" slovenskými muzikanty?

Aneta Langerová: No, byla jsem chvíli neoblomná… Ne, dělám si legraci. Naopak jsem měla pocit, že písnička, kterou mi kluci nabízejí jako duet, stojí za to, abych se jí zaobírala. Nejenom díky textu, ale i hudbě. Ten text sice nebyl ještě úplně dodělaný, ale směr, jakým byl veden, byl naprosto správný. Pasoval do toho, co sama dělám a co považuju za důležité.

Nedlouho na to jste si duet zazpívali na festivalu Pohoda.

Juraj Benetin: Byl to takový malý zázrak, že se nám Lukášův text podařilo v poměrně krátké době, co jsme Anetu ke spolupráci oslovili, nejen zhudebnit, ale ke všemu ještě sladit termíny a sejít se na jednom pódiu zmíněného festivalu Pohoda, kde jsme vystupovali s našim repertoárem společně se Symfonickým orchestrem Slovenského rozhlasu. Duet Sen byl vyvrcholením celého koncertu, kam přišlo asi patnáct tisíc lidí. Bylo to úžasné.

Tím pro vás ale spolupráce neskončila, což dokazuje vaše čerstvá deska Kam ideme, která vyšla koncem října. Obsahuje osm vašich starších skladeb v novém aranžmá se symfoniky i dvě novinky – Kam ideme a zmiňovaný Sen.

Lukáš Fila: Ano, je třeba vysvětlit, že impulsem pro remake našich starších skladeb se symfonickým orchestrem bylo ještě před Pohodou naše loňské vystoupení na bratislavském festivalu klasické hudby Viva Musica!, kam jeho organizátoři každý rok přivádějí i spojení klasiky se současnou hudbou. Už tehdy jsme věděli, že chceme tuto podobu našich písniček zachytit i na desce, protože měly úspěch.

Když se vrátím k duetu Sen – vaše hlasy jdou krásně k sobě. Taky vás překvapilo, jak vám to spolu hezky ladí?

Aneta Langerová: Upřímně řečeno, když jsem slyšela demonahrávku Snu, na níž Juraj česky zpívá ženské pasáže, chtěla jsem naší spolupráce zanechat, protože to bylo skvělé. Říkala jsem si, k čemu mě vlastně potřebují… Ale ne, chci jen říct, že už tehdy jsme měli s bráchou husí kůži, protože jsme si uvědomili velkou sílu a naléhavost Jurajova hlasu. Píseň Sen si to žádá, takže jsme ji nazpívali bez jakýchkoliv zbytečných kudrlin. S pokorou a radostí jsme se soustředili spíš na význam textu a na emoci, kterou každé to slovo nějakým způsobem nese, a hlasově se tak nějak k sobě přibližovali. V tom, myslím, máme podobné nahlížení na písně nebo vůbec na to, čemu se věnujeme.

Turné teď ale jedete zvlášť.

Aneta Langerová: To sice ano, ale na některých místech v Česku i na Slovensku se míjíme, takže jsme si povídali o tom, jak bychom to v příštích měsících provedli, kdybychom se přece jen chtěli někde potkat. Asi si budeme zanechávat nějaké vzkazy, uvidíme…

Lukáš Fila: Nemělo by to celé význam, kdybychom spolu neudělali nějaký společný koncert. Nebylo by to fér především vůči písničce, která je venku, žije si svým životem a lidé na ni nějakým způsobem reagují. A nakonec si myslím, že by to bylo i smutné, protože jsme si lidsky velmi sedli.

Juraj Benetin: Alespoň jeden společný koncert v Praze a jeden v Bratislavě bychom příští rok chtěli uspořádat.

Evidentně spolu souzníte, vypadá to ještě na další spolupráci.

Juraj Benetin: Je to tak, vždyť je to pěkné! Jsou ale věci, které se naplánovat nedají. Koncert, ten samozřejmě ano. Tvorba jako taková bohužel ne. Každopádně, když přijde znovu, budeme za ni velmi rádi.

Lukáš Fila: Hudba se sice nedá plánovat, ale jsou lidé, kteří vás inspirují, a potom pro tu tvorbu vzniká větší potenciál. Musím říct, že Aneta je hodně inspirativní člověk. Takže ten potenciál je tam taky.

Mimochodem, s Anetou jsme se v rozhovoru k jejímu zmiňovanému albu Na Radosti bavily o tom, že v každém člověku je kus ženské i chlapa. Takže není úplně nepochopitelné, že jste měl potřebu napsat text z pohledu ženy.

Aneta Langerová: S tím naprosto souhlasím. Ještě než si Lukáš vezme slovo, chci říct, že mí hudební partneři, ať už to byl Michal Hrůza nebo nyní Kuba Zitko, mě vždycky dokázali překvapit svým vnímáním ženského světa. Vždycky přišli nebo přijdou s něčím, čemu nerozumím, jen zírám a ptám se – jak to víš? Přitom se nejeví, že by byli extrémně něžní, mají mužskou energii, a přesto přinesou takový text. Tohle je pro mě hodně důležité a rozhodně není nemožné, aby psal muž pro ženu nebo žena pro muže. Nejsou v tom žádné hranice.

Lukáš Fila: Je to vidět i u beletrie, že chlapi často píšou z pohledu ženy, mají ženské postavy zvládnuté do obrovské hloubky. Jako muž neumím posoudit, zda autenticky, ale minimálně pro jiného chlapa přesvědčivě.

Teď ale od žen vycouváme, protože vaše turné je čistě mužské…

Juraj Benetin: Ano, jedeme jej v počtu dvacet chlapů ve dvou dodávkách, přizvali jsme totiž i naši bratrskou kapelu Zrní. Vystupovali jsme společně mnohokrát, funguje nám to jak na pódiu, tak mimo něj. Vždycky si říkáme, že už je to naposledy, co spolu něco děláme, protože se nám zdá, že už je toho moc, ale pokaždé je to fajn.

Aneta Langerová: Moje turné není čistě mužské, ale ráda bych řekla, že s deskou Na Radosti zavítám na místa, kde jsem s ní ještě nebyla, a to nejen v Česku, ale zejména na Slovensku. Jsem zvědavá, jak ji lidé příjmou. Do konce roku mám naplánováno dvacet představení a na všechna se moc těším.