7°C
Je Lída Baarová vaším nejnáročnějším filmem v kariéře?
„Naprosto zlomovým. Byl to pro mě posun k evropskému filmu.“
Honorář ale nemohl být adekvátní tomu, co jste do filmu investoval.
„Nebudu fňukat, že honoráře režisérů v Česku jsou neadekvátní. S kamarádem Zdeňkem Zelenkou jsme rozpočítali, kolik má režisér za natáčecí den peněz, a zjistili, že míň než klapka! Každý si myslí, že přijdete na plac, něco tam řeknete, ono se to natočí a je hotovo. Ale vy připravujete scénář, kostýmy, casting, s architektem řešíte dekorace… Prostě děláte všechno, co je potřeba. To jsou měsíce práce, než se začne točit. A pak to ještě sedm, devět měsíců musíte dokončovat. Režie se dělá především s tužkou v ruce doma u stolu. To ale nikdo nevidí.“
Filip Renč se tedy nestane po tomto filmu milionářem?
„Ne. Člověk si vydělá na běžný provoz. Žádné vily nepožaduji. Nejvíc mi dělá radost, že dělám filmy a divadlo. A že se to lidem líbí. To se nedá penězi nahradit.“
Pamatujete si svůj první honorář, když jste stál před kamerou jako dítě?
„To vím naprosto přesně. První velká role byla v roce 1976 ve filmu Družina černého pera. Měl jsem 120 korun za filmovací den. Pak mi to po třech letech zvedli na 160 korun. Takže za hlavní roli ve filmu jsem měl kolem čtyř tisíc korun.“
Střádali vám rodiče peníze, nebo jste je dostával hned?
„Měl jsem spořitelní knížku. Dělal jsem taky hodně dabing, takže jsem pak pomáhal penězi i mámě, protože jsme byli sami. Od šesti let jsem vlastně neustále v pracovním procesu.“
Zažil jste při svém dětském filmování i něco kuriózního?
„Po filmu Jakub, kde jsem hrál kluka z dětského domova, mě chtěly adoptovat americké miliardářky. Uvěřily, že jsem skutečně opuštěný sirotek. Českému ministerstvu kultury poslaly žádost, která byla samozřejmě zamítnuta. Dneska jsem tedy mohl být americký miliardářský synek.“
A jaký byl váš první režisérský honorář?
„Byl za Requiem pro panenku. Byl jsem ve třetím ročníku na FAMU a bylo to myslím kolem sta tisíc korun. V roce 1991 jsem takové peníze nikdy neviděl.“
Podepsal se na vás nějak negativně velký úspěch filmu?
„Začínala divoká devadesátá léta. Mě ale vždycky držela nad vodou představa, že nesmím sejít ze své cesty a nechat se něčím zlákat. Abych nespadl někam, odkud se nedá vyhrabat. Dal jsem se tenkrát hodně na reklamy, kde jsem ztratil spoustu času. Ale naučil jsem se věnovat pozornost každé vteřině a to jsem se pokusil přenést i do filmů. Z reklam to byly rychle vydělané peníze, ale taky rychle utracené. Jsem rád, že to bouřlivé období skončilo a že z toho člověk vyšel se vztyčenou hlavou. Byla to divoká řeka, která vás mohla strhnout na dno. A taky mnoho lidí strhla.“
)
