V čem je vzdělávání doma lepší?

„Myslím, že na základní škole jsou děti schopny se soustředit hodinu a půl a zbytek je vlastně hlídání za státní peníze. Já vím, že si to normálně vydělávající rodina asi nemůže dovolit, ale my jsme si to dovolili a učili jsme děti doma. Denně se vzdělávání věnovaly hodinu a půl a zbytek dne se mohly věnovat pro sebe důležitým věcem.“

Kdo je učil?

„Sami jsme je učili. Se ženou jsme se střídali.“

To jste je učili všechny předměty? I fyziku?

„Učili jsme je i fyziku, ale tam jsem byl tak o dvě stránky napřed. Jinak každý čtvrtek dělaly ve škole rozdílové zkoušky, kde měly vždy dobré známky, a odmaturovaly s vyznamenáním. Na gymplu už se Ester učila sama, protože středoškolská matematika není můj šálek čaje.“

Kdo jí to vysvětloval?

„Občas si vzala nějakého doučovatele z matfyzu a naučila se to. Jonáš pak studoval grafickou školu.“

Nebylo dětem líto, že nebyly v kontaktu s ostatními spolužáky?

„Chodily se občas do školy ukázat, ale většinou tam spíše chytly nějakou nemoc, takže jsme je tam pak nedávali vůbec. Navíc obě děti sportovaly a byly juniorskými reprezentanty, takže do kontaktu s ostatními dětmi přišly díky sportu.“

Dávali jste jim známky?

„Ne. Známkovali je ve škole.“

Jak jste je tedy hodnotili?

„Když se to naučily, šli jsme dál.“

A když se to nenaučily?

„Ony se vždy naučily.“

To byly překvapivě zodpovědné…

„Já myslím, že díky tomu se naučily velké samostatnosti a vyrostli z nich kvalitní lidé, na které se můžeme spolehnout.“

Vaše dcera Ester má mezinárodní úspěchy coby snowboardistka. Je mistryní světa. Jak slaví svůj triumf, když s ní na závodech nejste? Volá vám hned?

„Ona nemůže hned volat, protože po výkonu jde na antidopingovou kontrolu, ale vždycky mi někdo z jejího týmu posílá zprávy. Pokud tam s ní z časových nebo pracovních důvodů nemohu být osobně, koukám se na její výkony v televizi.“

Ester je krásná dívka a jistě má spoustu nápadníků. Už vám představila nějakého svého přítele? Jak to jako otec prožíváte?

„Ester je nejenom krásná, ale i chytrá. Což samozřejmě neznamená, že ji automaticky čekají báječné a bezproblémové vztahy. Ale věřím, že nějakého pitomce domů nepřivede. Každopádně jí držím palce, aby kápla na chlapa, který bude ten pravý. Jak se to dělá, nemám tušení. Určitě je potřeba hodně štěstí.“

I vašemu synovi Jonášovi se daří. Je to muzikant a kreslíř. Na vaši poslední desku Na konci duhy vám složil písničku. Jak se vám líbí?

„Vyprodukoval ji, nahrál na ni všechny kytary, basu, perkuse, vokály a moc se mu to povedlo. Jsem rád, že jsem ho vytrhnul z jeho ilustrátorské práce. On pracuje na šedesátistránkovém komiksu o Karlu IV. Je to nádhera, určitě to bude stát za to, ale kreslí i dvanáct hodin denně.“

Bude to legrace, nebo vážně pojatá historie?

„Jsou tam popsaná mladá léta Karla IV. Jonáš to pojal hodně dobrodružně, akčně a výpravně. Stylově se inspiroval americkými komiksy a myslím, že se fanoušci tohoto žánru mají na co těšit.“

Psal si i scénář?

„Scénář napsal šéfredaktor ABC Zdeněk Ležák, ale k jiným komiksům si Jonáš píše scénář sám.“

Vy jste jeden z prvních, kdo vidí jeho výtvory. Kdo je váš první posluchač?

„Samozřejmě moje žena s mými dětmi. Já mám ke svým písničkám moc blízko a nepoznám, zda to bude hit.“

Posuzují vaše písničky přísně?

„Musím říct, že dříve byla moje žena nejpřísnější kritik, ale teď už je mnohem mírnější a do hodnocení se zapojují čím dál kritičtěji moje děti. Když už něco pustí ven tato trojice, vím, že to je prověřené.“

Možná právě i proto se vám tak daří. Vaše písně jsou hity, muzikál Hamlet se hraje po celém světě. Co je pro vás úspěch?

„V prvé řadě je to rodina. Tam si opravdu nemohu na nic stěžovat. A v druhé řadě je to fakt, že si můžu dělat, co chci, a s lidmi, které mám rád. Navíc tím dělám radost i ostatním lidem, kteří jsou ochotni za to zaplatit své těžce vydělané peníze. Přesto na závěr koncertů tleskají, vstávají a zpívají s námi. Já to neberu jako práci. Mám rád jízdu v prašanu, windsurfing, ale koncert, to je pro mě největší jízda.“

Takže vám nevadí, že stále zpíváte písně, které jste už opakoval tisíckrát?

„Nevadí. Já si hrozně vážím toho, když se nějaká píseň stane veřejným majetkem. Hrajete na kytaru a lidi to za vás odzpívají sami. To je paráda. Když jdu na Rolling Stones nebo Boba Dylana, tak se taky těším na jejich staré pecky, které jsem poslouchal ve svých sedmnácti.“

Naučil jste se od těchto velikánů něco?

„Od nich jsem se učil všechno. Kde jinde bych se inspiroval? Akorát od písničkáře Ivana Hlase jsem se dozvěděl, jak se správně textuje. Jeho písně mi přišly tak skvělé, že jsem se naučil celou jeho tvorbu zpaměti, a to mě pořádně vyškolilo.“

Píšou vám ještě fanynky?

„Ano, pořád mi píšou dopisy nebo posílají zajímavé dárky.“

Nežárlí na takovou pozornost vaše žena Zuzana?

„Ta bere mou popularitu tak, že k mému povolání holt patří.“

Fotogalerie
6 fotografií