Článek
S bratrem koncertujete od doby, kdy vám bylo patnáct a osmnáct let. Doporučil byste ostatním vrhnout se do hudební branže v tak mladém věku?
Myslím, že pokud to chcete dělat a máte příležitost, musíte ji využít. Měli jsme štěstí, že se lidem líbila hudba, kterou jsme tak mladí tvořili, a navíc nás podporovali naši rodiče. Řekli nám, ať do toho prostě jdeme, ať to stojí cokoli. Jednoduše jsme se snažili, aby naši hudbu slyšelo co nejvíc lidí. Pro nás to byla správná cesta. Hodně lidí by si ale přálo studovat a dělat jiné věci, každý má jinou cestu.
Věděli jste vždycky, že chcete na hudební dráhu?
Ano. Jsme hudební rodina. Rodiče byli profesionální muzikanti a my jsme věděli, že se také v nějaké podobě chceme živit hudbou. Nevěděli jsme ale, že to bude produkce a skládání vlastní muziky. S bratrem jsme předpokládali, že budeme spíš hrát v cizích kapelách, nebo jako studioví hráči. Od rodičů jsme věděli, jak je složité se stát úspěšným interpretem, což se jim z různých důvodů nepodařilo. My máme štěstí, že to prožíváme.
Při pohledu na vás se ta cesta tak složitá nezdá. Stačí dobrá hudba a píle.
Myslím, že jsme uspěli z několika důvodů. Zaprvé jsme začali s muzikou, která zrovna opět získávala na popularitě. Začali jsme produkovat houseovou hudbu s vokály asi rok před tím, než se vrátila do éteru. Bylo to šťastné načasování.
A zadruhé bych rád zdůraznil, že jsme na tom tvrdě pracovali. Opravdu jsme si naši hudbu vydřeli a hodně energie jsme investovali i do toho, jak vypadají naše koncerty. V době, kdy jsme začínali, nebylo živých tanečních show tak mnoho.
Prý jste taneční muziku jako teenageři neměli rádi. Čím to, že jste ji začali tvořit?
Ne že bychom ji neměli rádi, spíš jsme ji neposlouchali. Vyrůstali jsme na hudbě, kterou doma pouštěli rodiče – pop, soul, funk, rock i jazz. Elektronickou taneční hudbu nebo třeba hip-hop jsme začali poslouchat později a hned jsme si je zamilovali.
To díky hudbě, na které jste vyrůstali, se i v elektronické taneční muzice držíte tradičního formátu písniček s refrénem a slokou?
Ano. I nyní poslouchám nejvíc muziku, která má konvenční písňovou strukturu. Je pro nás vášeň napsat dobrou písničku. Všechno si skládáme sami a rádi pracujeme s vokalisty, protože zpěv hudbě dodá písňový charakter.
První singl jste vydali před šesti lety. Dnes máte na kontě dvě alba a jezdíte turné. Na co jste nejvíc pyšný?
Na to, že se hudbou úspěšně živíme. Zkoušeli to naši rodiče a úplně to neklaplo. Jsem pyšný na to, že přes den nepotřebuji mít druhou práci, abych tenhle koníček uživil. Navíc jsme dvakrát dosáhli na první místo albové hitparády. Z toho jsem měl radost.
První vaše album Settle bylo nominováno na ceny Grammy, Mercury Prize i Brit Awards. I loňské Caracal má nominaci na Grammy.
Znamená to pro nás hodně, ale rozhodně bych to neřadil mezi věci, na které jsem nejpyšnější. Neděláme hudbu kvůli nominacím a cenám. Děláme ji pro sebe, protože ji milujeme. Nemá to žádný jiný cíl než potěšení.
První album jste nahráli ve vlastním domácím studiu. Nahrávali jste tak i to druhé?
I většina desky Caracal vznikla doma, ale s hosty, kteří na ní jsou, jsme nahrávali v pronajatém studiu. Jenom někteří nahrávali u nás. Třeba Sam Smith. Je to kamarád a bydlí kousek od nás. S ním to také šlo nejsnadněji, protože už jsme s ním pracovali na první desce. Vzniklo několik písniček, máme něco do zásoby.
S každým jsme se nicméně sešli a společně skládali. Je pro nás důležité, aby se zpěváci na skladbách podíleli.
Jak se vám pracovalo s novozélandskou zpěvačkou Lorde, se kterou jste nahráli singl Magnets?
Je úžasná. Magnets je jedna z našich nejoblíbenějších písniček na albu. Lorde nás překvapila tím, jak se zapojila do produkce. Písničku jsme nahráli za dva dny, ona odjela domů a pak nám asi dva týdny posílala nápady, jak ji vylepšit.
Měla například velmi konkrétní připomínky ke zvuku bicích. To, jak moc jí záleželo na zvuku, nám připadalo skvělé.
Na albu hostuje i jazzový zpěvák Gregory Porter. Proč jste si vybrali jeho?
Poslouchám hodně jazzu a on je skvělý hudebník. Potkali jsme ho na Grammy, pak jsme ho kontaktovali s tím, jestli by s námi nechtěl udělat jednu písničku. Naštěstí chtěl.