Kam mohou dohnat vysoké daně český hazard?

Tím daňové změny v hazardu ale nekončí. Další by měly přijít od příštího roku, kdy by odvody loterií a sázkových společností z hrubých výher – jde o rozdíl mezi přijatými sázkami a vyplacenými výhrami – měly stoupnout o další dvě procenta na 25.

Sázkové společnosti do jisté míry novou legislativu přijímají, ale zároveň nešetří kritikou. „Nemůžu se ubránit pocitu, že se chystané kroky blíží romantickému rozporu mezi snem a skutečností," říká například Martin Todt, generální ředitel společnosti Fortuna sázková kancelář (česká část skupiny Fortuna). Podle něj vyšší daňová zátěž Andrejem Babišem slibované stamiliony do rozpočtu nepřinese.
Podobný názor zastává i přední evropský odborník na regulaci hazardu Morten Ronde z Dánska. „Pokud je míra zdanění nad 20 procenty, provozovatelé snižují výplaty hráčům. Pak jejich produkt ztrácí na atraktivitě," říká. Ronde pěti lety pomáhal v Dánsku uvádět do života reformu loterijního trhu.

Zdanění kurzovních sázek

Velké vášně zejména ze strany sázkových společností vzbuzuje zdanění kurzových sázek, kde také došlo ke zvýšení sazeb a narůstají i v novém loterijním zákonu. Od letoška mají platit sázkové společnosti v Česku 23 procent a o rok později by to mělo být o dvě procenta více.

„Evropský průměr se však pohybuje kolem 18 procent," říká Martin Todt. „Ukvapené kroky zákonodárců jsou pro sázkové kanceláře znamením, že pro český trh je příznačná daňová nestabilita. Ty zahraniční tedy mají opravdu pramalý důvod vyjít ze šedé zóny do legálního prostředí," stěžuje si Todt na firmy, které nelegálně působí především v oblasti internetového sportovního sázení.

Podle Asociace provozovatelů kurzových sázek je údajně nelegální trh u nás stejně velký jako ten legální. „České firmy nejsou těm nelegálním – protože ty neplatí daně – schopny konkurovat," tvrdí šéf asociace Marek Herman. Podobně to vidí i dánský expert Ronde. „Máte tu velký černý trh, hodně černé inzerce a pro úřady je těžké s tím cokoli dělat," říká Ronde.

Podle něho byla jedním z motorů reformy v Dánsku právě změna daní. „Bylo nezbytné snížit zdanění, aby provozovatelé nesnižovali hodnotu výher. Takovou magickou hranicí je 20 procent, přičemž před reformou to bylo 30 procent."

České sazby proto považuje za vysoké. Šéf Fortuny k tomu dodává, že tato výše nepřinutí nelegální firmy k registraci a tedy k placení daní.

Sázkové firmy proto volají po takzvané obranné trojkombinaci, kterou by měl stát prostřednictvím ministerstva financí provést. „Jde o zákaz reklamy na produkty firem bez licence, blokace jejich webových stránek a blokace platebních transakcí," říká Herman.
Ministr Andrej Babiš nedávno potvrdil, že se tímto návrhem bude jeho úřad zabývat.

LIBOR AKRMAN

Komentář Martina Todta, šéfa Fortuny sázková kancelář, si přečtěte na Dotyku BYZNYS č. 7/2016

Stáhněte si týdeník Dotyk zdarma do svého tabletu či smartphonu v App Store, Google Play , na Amazonu  či v Microsoft Store. 

Předseda Sdružení proti hazardu Martin Svoboda řekl regionálnímu Deníku:

Je tu snaha vybrat více peněz od nemocných lidí. To je perverzní

Praha – Poslanci budou rozhodovat, jakým směrem se bude ubírat hazard v Česku. Projednávat mají i nový zákon, který byl zpočátku protihazardními aktivisty přijímán s nadšením. Martin Svoboda ze sdružení Občané proti hazardu ale tvrdí, že návrh se postupně změnil a jde mu už jenom o tom, jak vybrat co nejvíce na daních.

Nové zdanění hazardu platí teprve od letošního ledna a podle návrhu ministerstva financí by se daně měly zvednout i od ledna příštího roku. Jak to na vás působí?
Myslím, že to šťastné není. Stálo by za zvážení, jestli by ty sazby neměly zůstat stejně nastavené jako nyní. Z našeho pohledu je to ale druhořadá věc.

Co tedy považujete za hlavní téma?
Už delší dobu u pana (Andreje) Babiše vnímáme, že je spíše snaha zvyšovat daně a méně snaha ochránit hráče a společnost před negativními vlivy hazardu. To je škoda, protože to měl být původní smysl nového zákona o hazardních hrách.

Podle vás tedy připravovaný zákon tuto hlavní funkci ztratil?
Jednoznačně v tuto chvíli není o ochraně, ale hlavně o výběru daní a o tom, aby se co nejvíce vybralo od nemocných hráčů. To je smutné.

Před časem jste ale chystanou normu chválili.
Zpočátku jsme z toho měli dobrý pocit. Měli jsme za to, že bude opravdu chránit hráče a měl to být přelomový předpis. Jeho primární funkce byla ochrana společnosti a umenšení objemu hazardu, třeba nastavením daní, které také bylo jinak, než je to nyní.

Které věci vám tedy v navrhované normě chybí?
Původní návrh obsahoval velmi dobré adiktologické prvky (pozn. red.: adiktologie – věda zabývající se závislostmi). Ty jsou nyní z velké části pryč. Na základě snahy premiéra Bohuslava Sobotky se některé z nich podařilo dostat zpátky, ale je to bohužel hodně proti vůli ministerstva financí, které na to hledí jen z pohledu výběru daní. U každého adiktologického prvku si dobře spočítá, kolik to bude „stát", což je perverzní vnímání těchto záležitostí. Prostě se vybere méně daní z něčeho, z čeho daně vůbec nemáme chtít.

Můžete být konkrétnější?
Chtěli jsme, aby tam bylo větší zpomalení hry, to znamená, aby mezi zmáčknutím tlačítka na automatu, tedy sázkou, bylo více sekund. Původně bylo pět sekund, i kdyby to byly tři, tak dejme tomu, ale snížili to na dvě. To je oproti současné sekundě minimální rozdíl. Byly tam povinné patnáctiminutové pauzy po hodině hry. Naštěstí se podařilo vrátit přerušení non-stop provozu heren a v původním návrhu také byla dvacetkrát nižší možnost sázek, než je dosud. To je alfa a omega všeho. Když si vezmete, že můžete dvacetkrát více prosázet a teoreticky dvacetkrát více vyhrát, to je přesně akcelerátor závislosti.

Co to v praxi znamená?
Dřív se hrálo v automatu v hospodě o dvě koruny a nejvyšší výhra byla 300 nebo 400 korun, kterými se zaplatil účet. To byla jiná motivace, než když dnes přijdete k automatu s tisícikorunou a doufáte, že budete tím, kdo rozbije bank, a odnesete si půl milionu. Hrají to i jiní lidé, především ti, kteří jsou na tom špatně. Hrají automat, aby vyhráli, ne aby si zahráli. To je obrovský rozdíl. Dřív si zahráli lidé, kterým to při troše štěstí vrátilo na dvě další hospody. Dnes si jdou s pěti tisíci korun ze sociálních dávek zahrát ti, kteří doufají, že z nich udělají 30 tisíc, aby na měsíc pokryli potřeby rodiny.

VILÉM JANOUŠ