Představte si, že musíte přečíst knihu, která má 25 tisíc stránek. Podle Michala Kubánka, předsedy senátu Krajského soudu v Českých Budějovicích, tak rozsáhlý spis není neobvyklý.
„To už v ruce neunesete, do své kanceláře si ho musím přivézt na vozíku a pochopitelně ho dlouhodobě studuji,“ vysvětluje první seznámení s případem.
Právě teď má jeden takový na stole. Zabývat se jím začal vloni v létě a věří, že rozsudek by mohl vynést ještě do začátku prázdnin.
„Lidé se někdy diví, že se soudní líčení podle nich zbytečně táhne. Ale každý z nás má do roka tak deset případů a každému se musíte věnovat velmi detailně,“ poznamenává. Vždycky si přál zabývat se trestním právem, na kterém ho přitahují silné lidské příběhy.
Dělá si velmi podrobné poznámky
U krajského soudu je spolu s dalšími dvěma kolegy na prvním stupni, kde projednávají nejzávažnější trestnou činnost, například rozsáhlé podvody se škodou více než pět milionů korun, násilnou trestnou činnost, rozsáhlé případy obchodů s nelegálními drogami s mezinárodním přesahem, loupeže.
A taky vraždy. Před dvěma týdny prozatím nepravomocně odsoudil na 10,5 roku ženu, která jediným bodnutím zabila nožem při hádce svého bývalého manžela (o případu čtěte zde). „Kamarádům s nadsázkou dávám ponaučení, že když už mají nějaké partnerské hádky, tak zásadně je nikdy nemají řešit v kuchyni,“ říká s tím, že se jedná o specifické případy, kdy pachatel jedná v náhlé a prudké agresi. Partnerské neshody mají v takovém jednání bohužel tragickou tečku.
Michal Kubánek (41 let)Od podzimu 2012 je soudcem Krajského soudu v Českých Budějovicích. Ke studiu práv ho přivedla záliba v historii a věci veřejné, kvůli níž z rodného Humpolce zamířil na Právnickou fakultu Masarykovy univerzity do Brna. První pracovní zkušenosti získal při roční vojenské službě v Janovicích nad Úhlavou, kdy ovšem spíše radil důstojníkům s jejich soukromými právními záležitostmi. Poté se stal justičním čekatelem a v roce 2002 převzal z rukou prezidenta Václava Havla na Hradě své jmenování. Vzápětí začal působit na trestním úseku Okresního soudu v Budějovicích. S manželkou Hanou, která je také zaměstnána v justici, mají dvě dcery. S nimi rád vyráží na výlety pěšky či na kole nebo v zimě do hor. Sám už léta jezdí s bikery v partě zvané BK Nezmar každé úterý do terénu a poté si rád vychutná pivo. |
Podle něj se žádná taková agrese nikdy neobjeví náhodou. „Každé jednání jedince je vyvrcholením a důsledkem předchozího života. Pokud někdo tvrdí, že se to stalo omylem, většinou se v soudní síni prokáže opak,“ dodává.
Pochopitelně se zajímám, které případy považuje ze svého pohledu za nejnáročnější. K mému překvapení mi vysvětlí, že hospodářskou trestnou činnost, rozsáhlé úvěrové podvody, zneužívání dotací a daňovou kriminalitu.
„Když to trochu zjednoduším, tak při hrdelním zločinu je důkaz jasný a nezpochybnitelný. Tím je tělo. Pokud ale jde o peníze, vstupují do toho snad všechny negativní lidské vlastnosti,“ říká s tím, že pro soudce není často jednoduché odhalit motivaci obžalovaných. I proto je nutná velmi dobrá a pečlivá příprava na samotné soudní líčení.
„Naučil jsem se dělat si velmi podrobné poznámky, což je při rozsáhlých věcech nezbytnost, takže následně nemusím znovu číst celý objemný spis. Případně vím, kterou jeho stránku citovat,“ říká.
Trestní právo je o vině a případně trestu. Hlavním úkolem soudce je posoudit, zda je dotyčný vinen, či nikoliv. Vodítkem mu jsou nejen důkazy ve spise, ale celou řadu jich opatří a provádí, takže soud zejména vyslýchá svědky. Už slyšel na svou adresu poznámky, že rozhodně patří mezi ostřejší soudce.
Proti rozsudku je pochopitelně možné se odvolat, v tomto případě k Vrchnímu soudu v Praze. „Pro mě osobně je důkazem mé dobře odvedené práce, když je takové odvolání zamítnuto,“ přiznává.
Rozhodně mu nevadí, když jsou v soudní síni novináři, ale i veřejnost. Tvrdí, že tím se vlastně zvyšuje právní vědomí veřejnosti. Lidé ovšem většinou zájem sedět dlouhé hodiny na líčení nemají. Na druhé straně ale neváhal vykázat fotografa celostátního deníku, který si kvůli lepšímu záběru v soudní síni sedl na zem. „Každý soud je úředním a veřejným jednáním. Nestrpím, aby se snižovala jeho důstojnost,“ míní.
Fotografii s Havlem dal rodičům
Když se Michal Kubánek ohlíží za svou dosavadní soudní kariérou, určitě nelituje, že si tuto cestu vybral. I když obnášela tři roky v pozici justičního čekatele, náslechy při jednáních a pak náročné závěrečné zkoušky.
„Popravdě? Nic horšího jsem nezažil. Nešlo jen o jejich obsah, ale i o to nevyřčené očekávání pracovního okolí. Ale byl jsem jeden z posledních, které jmenoval Václav Havel,“ přiznává s tím, že si toho moc váží. Dodnes mu ten okamžik připomíná i fotografie, kterou věnoval rodičům. Jmenování je doživotní, ohraničené věkem 70 let.
S ohledem na některá obvinění soudců z poslední doby se zajímám i o přidělování jednotlivých případů. „Klasické kolečko, v němž se pravidelně střídáme tři. Trestní kancelář je přiděluje podle toho, jak časově napadnou. U velkých věcí s více pachateli je zase speciální postup, aby jeden soudce neměl jen samé takové spisy,“ vysvětluje mi.
Přiznává rovněž, že nedokáže z hlavy dostat případ okamžikem opuštění své kanceláře. I s ohledem na rodinu tak raději zůstane déle v práci. „Když jsem náhodou doma před šestou, tak se žena dost diví,“ směje se. Přesto má manželka trpělivost a pochopení.
Snaží se nenosit si práci v hlavě domů, ne vždy se to povede. Je ale jasné, že i on sám si potřebuje pořádně vyčistit hlavu. To pak sedne na kolo, jde si zaběhat nebo v zimě vyrazí na běžky.
Občas se mu pochopitelně stane, že se v běžném životě potká s někým, kdo před ním stál v soudní síni jako obžalovaný. „Nebudu tvrdit, že je to vždycky příjemné, ale Budějovice jsou z tohoto pohledu velmi malé město. Prostě pozdravím a jdu dál,“ prozrazuje své pocity soudce Michal Kubánek.
