RECENZE: Bonnie & Clyde mezi kýbly na vytírání. Muzikál legendu neoživí

Přestože se dočkal několika nominací na prestižní žánrová ocenění, muzikálu skladatele Franka Wildhorna se na Broadwayi příliš nedařilo a po čtyřech týdnech byl stažen. Předchozí cesta americkou scénou a stejně tak mezinárodní úspěch nám však zřejmě učaroval – před aktuální pražskou premiérou v Hudebním divadle Karlín totiž týž muzikál nazkoušelo plzeňské Divadlo J. K. Tyla.

Před pražské publikum se dostal zromantizovaný příběh takzvaného Barrowova gangu, jehož ústřední milenecká dvojice Bonnie a Clyde fascinuje už od roku 1933 - tedy od chvíle, kdy policie v tisku zveřejnila nalezené fotografie unikajících gangsterů, kteří na nich pózují se zbraněmi. Legenda zamilovaných desperátů, notně nafouklá přelomovým filmem Arthura Penna z konce 60. let, na jevišti v režii Antonína Procházky ožívá hned tou poslední scénou – diváci vidí dobový vůz poškozený „olověným krupobitím“. Pak se vypráví hodně popořádku, nejdřív totiž nastoupí oba hrdinové ve svých dětských předobrazech. Následuje seznámení, první loupež, první vražda...

9 fotografií

Wildhornovu hudbu naživo v nastudování Martina Kumžáka až překvapivě dobře doplňují české texty Tomáše Belka. Horší je to však s jejich interpretací, někdy je zpěvákům málo rozumět. Jak je v českém muzikálu obvyklé, protagonistům více sedí písně; herecká intermezza radši rychle přeskočit. I přesto Dasha jako Bonnie a hlavně Václav Noid Bárta jako Clyde dokázali do svých rolí vnést určité charizma. Pěvecky jim nelze vyčíst nic a krok s nimi drží i další členové gangu, Blanche Jitky Schneiderové a Buck Martina Písaříka. Ve srovnání s prostorem pro hlavní čtveřici působí zbylé postavy jako figurky do počtu.

Bonnie & Clyde si vystačí s jednoduchou scénou, exteriéry zaprášených silnic amerického Středozápadu navozují statické projekce v pozadí. Novinka tak působí trochu chudě, třeba scéna s imaginárním vozem ze židlí vyznívá doztracena.

I když muzikál vlastně nic důležitého nevynechá a nezapomene upozornit třeba na neobvyklé kalhoty, které nosila Blanche, časy americké krize 30.let postihnout prostě nedokáže. Spíše se soustředí na romanci dvojice, kterou ukazuje mezi kýbly na vytírání podlahy či ve vaně, což bude spíše chybou slabší předlohy.

Skutečně dusivé a neuvěřitelně autentické zoufalství mladých gangsterů totiž přijde až ve chvíli, kdy se na plátně ukáže několik dobových černobílých fotografií skutečných Bonnie a Clydea.

Díky dobré hudbě a zpěvu tak muzikál jako „láska mezi kulkami“ funguje, fenomén Bonnie & Clyde však oživit nedokáže.