V dnešním vesmíru běžně známe supermasivní černé díry o hmotnosti milionů až miliard Sluncí. Vědci se ale nepřestávají divit tomu, že podobně veliké supermasivní černé díry pozorujeme i ve velmi vzdáleném, tedy velmi mladém vesmíru. Proto jsou teď cílem intenzivního výzkumu, který nám o dávných velikých černých dírách prozrazuje mnoho zajímavého.
Tým, který vedl Andrew Humphrey z portugalského institutu Instituto de Astrofísica e Ciências do Espaço a také z Univerzity v Portu, zkoumal dvě velmi vzdálené rádiové galaxie, jejichž světlo k nám letělo 11,5 miliard let. Humphrey a jeho kolegové u těchto galaxií objevili nesmírně masivní bubliny, přímo superbubliny kosmického plynu.
Humphrey je přesvědčen, že studiem podobných velice aktivních galaxií z dávného vesmíru, bychom mohli konečně poodhalit tajemství vzniku supermasivních černých děr na počátku vesmíru, a také to, jakým způsobem se vlastně gigantické černé díry podílejí na vzniku a evoluci galaxií, včetně takových, jako je naše stará dobrá Mléčná dráha.
Badatelé při tomto výzkumu využili služeb velkých teleskopů Keck II na Havajských ostrovech, a také Gran Telescópio de Canárias (GTC) na Kanárských ostrovech. Zařízení těchto observatoří zaměřili na rádiové galaxie TXS0211−122 and TXS 0828+193. V centru obou těchto galaxií jsou takzvaná aktivní galaktická jádra (AGN), tedy supermasivní černé díry, které intenzivně a bouřlivě polykají obrovská množství hmoty. Obě dvě galaxie jsou velmi aktivní v rádiové oblasti elektromagnetického záření a jejich aktivní galaktická jádra náležejí k těm nejvíce výkonným, jaké známe.
Humphrey a spol. pozorovali jak u galaxie TXS0211−122, tak u galaxie TXS 0828+193 rozpínající se superbubliny plynu. Zřejmě je má na svědomí aktivita, která doprovází bouřlivou činnost extrémních galaktických jader. Tato jádra nepochybně vyzařují do hostitelských galaxií ohromná množství energie. Jejím působení vzniká „galaktický vichr“, který pohání rozpínání superbublin.
Studium vzájemných vztahů mezi supermasivní černou dírou a hostitelskou galaxií je klíčové k pochopení vývoje těch nejvíce masivních galaxií. Například, ultrafialové paprsky, které vyzařuje supermasivní černá díra, způsobují ionizaci materiálu v mezihvězdném prostoru, což může dočasně zablokovat tvorbu nových hvězd. Velké výtrysky kosmického plynu a prachu, které zbaví galaxii potřebného stavebního materiálu, mohou tvorbu nových hvězd zcela zastavit.
Zdroj: Phys.org Foto: Instituto de Astrofísica e Ciências do Espaço
