Politolog: Le Penová vsadila na osobní útoky, konflikty vyvolával i Macron

První kolo prezidentských voleb bylo velmi vyrovnané. Je snadnější předpovědět výsledek toho druhého?
Ano, určitě. Už minulé pondělí se dalo předpovědět, že Macron má devadesátiprocentní šanci na vítězství, jednoduše proto, že množství hlasů, které by musela Le Penová získat vzhledem ke svým postojům i tomu, že by musela oslovit pravicové i levicové voliče, je příliš vysoké. To je důvod, proč se teď soustředila na osobní útoky na Macrona - aby vyvolala napětí a lidé byli Macronem znechucení, což je jediný způsob, jak může vyhrát.

Změnila se taktika obou kandidátů oproti prvnímu kolu? Jak se například snaží zaujmout voliče Françoise Fillona a Jeana-Luca Mélenchona, kteří se umístili na třetím a čtvrtém místě?
Macronova taktika je v kontextu francouzských voleb poměrně komplikovaná. Tradičně se kandidáti ve druhém kole přesouvají více do středu politického spektra, on už ale středový kandidát je. Proto se snažil zaměřit na část elektorátu, která podle něj mezi jeho voliči chybí. Macron je také považován za celkem slabého kandidáta v otázce mezinárodních vztahů a boje proti terorismu, takže musel prokázat, že je v těchto tématech věrohodný. A za třetí, v prvním kole jsme Macrona nikdy neviděli konfliktního. To je ovšem poměrně důležité, voliči musí vidět kandidáta, který jako prezident dokáže hájit francouzské zájmy. Proto se teď pouštěl do konfliktů s Le Penovou.

Martin Michelot Francouzský politolog Martin Michelot je zástupce ředitele v Institutu pro evropskou politiku Europeum v Praze, působí i v pařížské kanceláři Německého Marshallova fondu Spojených států. Specializuje se na transatlantickou bezpečnost a politiku NATO se zaměřením na mechanismy regionální bezpečnostní spolupráce v Evropě a francouzskou zahraniční politiku. Vystudoval univerzitu Sciences Po v Lyonu.

A její taktika?
Le Penová se snažila usmířit pravici s extrémní pravicí i extrémní levicí, což je ve francouzské politice nemožné. Musela tak usilovat buď o Fillonovy, nebo o Mélenchonovy voliče. Fillonovy voliče by sice mohla oslovit v souvislosti s imigrací a francouzskou identitou, zároveň ale potřebuje Mélenchonovy nesystémové voliče. Její volba padla na ty druhé a ve své kampani zmiňovala podobnosti mezi oběma programy. Nakonec ale oznámila, že by jako premiéra nominovala pravicového Nicolase Dupont Aignana, kterého Mélenchonovi voliči nemají rádi. Tím podle mě na svůj cíl spojit všechny voliče rezignovala. Nicméně její taktika ve druhém kole se rozhodně změnila. Před prvním kolem vystupovala jako favoritka, nyní už ale musela být velmi útočná vůči Macronovi, aby jeho voliči nakonec nedorazili k volbám.

Krajně levicový Mélenchon žádného z kandidátů před druhým kolem otevřeně nepodpořil. Proč?
Mélenchon vystupoval jako „poslední skutečný socialista“, který se zajímá o dělníky, takže by popřel sám sebe, kdyby podpořil kandidáta s liberálními ekonomickými názory, jako je Macron. Zároveň to z jeho strany byla určitá kalkulace do budoucna. Jestli chce zůstat relevantní, musí jeho strana získat určitý počet křesel v červnových parlamentních volbách, což by se zřejmě nestalo, kdyby Macrona otevřeně podpořil. Je to jeho způsob, jak zajistit, aby byla jeho voličská základna v červnu mobilizovaná.

Na druhou stranu republikán Fillon a socialista Benoît Hamon podpořili Macrona. Budou je jejich voliči následovat?
V případě Hamona je to celkem jednoduché, průzkumy ukazují, že 85 procent jeho voličů Macrona podpoří. Zbytek jsou „praví“ socialisté, kteří Macrona považují za nepřítele strany. Co se týče Fillona, on své voliče nikdy nevyzval, aby Macrona volili. Pouze řekl, že on ho volit bude a že je třeba bojovat proti Národní frontě. Fillon kvůli svým skandálům není pro voliče příliš důvěryhodný a je otázka, jakou má jeho slovo ještě váhu. Republikáni jsou navíc rozdělení a k volbě Macrona voliče vyzvala jen jejich progresivnější část.

Le Penová s Macronem se ve středu utkali ve své finální debatě (psali jsme o ní zde). Většina diváků v průzkumech uvedla, že v ní byl Macron přesvědčivější. Mohl tak na poslední chvíli přetáhnout na svoji stranu voliče Le Penové?
Myslím, že to není možné. Pokud k něčemu po debatě došlo, mohlo to být zklamání příznivců Národní fronty, protože Le Penová byla agresivní, své poznámky četla z papíru a vypadala, že nebyla dobře připravená. Dělala chyby v otázkách ekonomiky i eurozóny. Nemyslím si, že by voliči měnili své rozhodnutí na základě debaty, jednoduše proto, že elektorát je velmi polarizovaný. Momentálně (ve čtvrtek, pozn. red.) si je volbou Macrona jistých 94 procent jeho potenciálních voličů, volbou Le Penové 88 procent voličů. Debata byla spíš jen takovým rozptýlením, než že by byla rozhodujícím faktorem.

33 fotografií

Z českého pohledu se zdá, že hlavním tématem těchto voleb je budoucnost Evropy a Evropské unie. Je to tak?
Není to jen český pohled, je to celoevropský pohled. Ale Evropská unie hlavním tématem voleb není, i když bych si to osobně přál. Celá kampaň byla zejména o tom, jestli Fillon s Le Penovou spáchali zločiny, z nichž jsou obviňováni, a o ekonomické situaci země, 10,5procentní nezaměstnanosti, nezájmu mladých a o tom, že lidé nevěří v dobrou budoucnost francouzské politiky.

Evropská unie je jen zástupné téma. I Le Penová, která byla vůči EU velmi kritická, si mezi oběma koly uvědomila, že se musí chovat víc „prezidentsky“ a ustoupila s tím, že to není priorita a že by se EU možná zabývala až na konci svého volebního období. To ukazuje, že boj proti Unii využívá stejně jako jiní demagogičtí politici.

Naopak Macron chce, aby se Francie stala spolu s Německem lídrem EU. Je na to Francie dostatečná silná?
To záleží víc na Německu, jestli se chce o vedení podělit. Ale z mého osobního pohledu bych řekl, že Německo stojí o to, aby Francie byla aktivnější a odebrala z něj břemeno, které nese už několik let. Na Macrona tak v případě zvolení čeká v Německu příznivě nakloněná pozice. V prvních měsících jeho prezidentství se pravděpodobně obě země dohodnou na vytvoření parlamentu zemí eurozóny a ministrovi financí eurozóny, který by mohl být Francouz.

Samozřejmě se dají předpokládat nějaké neshody, ale Francie bude usilovat o kompromisy. Macron nestojí o souboj s Angelou Merkelovou, takže lze očekávat dohodu, pokud na něj nebude vyvíjen nátlak, aby byl na Německo tvrdší. To je historicky problém francouzských prezidentů, že k Německu raději přistupují negativně, než aby usilovali o kompromis. I Le Penová v debatě prohlásila, že ať už vyhraje kdokoli, prezidentkou Francie bude žena - buď ona, nebo Angela Merkelová. To dokazuje, jak složitý vztah s Německem máme.

V červnu Francii čekají volby do Národního shromáždění, které budou ještě důležitější než ty prezidentské. Ať už vyhraje Le Penová nebo Macron, jsou jejich malé a v případě Macrona nové strany vůbec schopné získat v parlamentu většinu křesel?
Macronův problém je, že kandiduje mimo systém zavedených stran a v regionech nemá ustálenou základnu. Zatím oznámil jen 14 kandidátů z 577. Když nyní vyhraje, nastane kampaň ve stylu blitzkrieg - podívejte, dali jste mi 60 procent hlasů, teď mi musíte zajistit většinu v parlamentu. Nedokážu říct, jestli to bude fungovat, protože ve Francii taková situace ještě nikdy nenastala. Macronovou strategií bude nabídnout „ideologicky čisté“ kandidáty, kterým budou voliči věřit. Když získá většinu křesel, bude muset najít rovnováhu mezi poslanci, protože za něj budou kandidovat kariérní politici zleva i zprava, stejně jako lidé, kteří v politice nikdy předtím nebyli. Pokud většinu nezíská, bude muset na svou stranu získat socialisty nebo konzervativce. Ve francouzském systému ale ke koalicím tradičně nedochází, vždy se dělil na levici a pravici.

Pokud teď vyhraje Le Penová, většinu křesel v červnu určitě nezíská, protože její strana není dostatečně silná a nemá dostatek dobrých, „normálních“ kandidátů. Ačkoli teď ve Francii vůči Národní frontě převládá určitá apatie, myslím si, že kdyby Le Penová vyhrála, vzedme se obrovské protestní hnutí, aby nezískala další moc.

Záběry z poslední debaty prezidentských kandidátů: