RECENZE: Podmanivá múza Kiki oděna v černé a bílé

Jde o životopisný komiks, ale zároveň o kroniku umění meziválečné Evropy. Grafický román dvojice Catel–Bocquet je autentickým panoptikem umělecké i sexuální svobody pařížské bohémy i intimním portrétem ženy, která se nebála ušpinit životem. Zachycuje opulentní kulturní var tehdejší doby, nikdy nekončící večírky v nočních klubech, užívání kokainu, kterému Kiki něžně říká „cukříček“, ale i existenční nejistotu a předsudky. Přibližuje osud nespoutaného živlu jménem Alice Prin, jež ve třinácti letech odchází z malé francouzské vesnice do Paříže, kde vystřídá několik zaměstnání, aby nakonec objevila montparnasskou bohému, která jí učaruje a učiní z ní Kiki. Jejím životem postupně prochází tolik umělců, že někdy bývá obtížné se v jejich rychlém sledu orientovat. Proto nemusí být od věci začíst se hned na začátku do životopisných dat hlavní hrdinky stejně jako do portrétů osobností meziválečné avantgardy zařazených na konci knihy.

Umění, láska, facky a alkohol

RECENZE: A dost, hodím se mimo. Opozdilec si klade otázku, jak to bylo s Hrabalem

Mladičká černovláska se špičatým nosem je k vidění na plátnech Modiglianiho, Soutina, Kislinga i Mendjizkého. Na několik let se stane družkou fotografa Man Raye a také jeho modelkou. Její tvář i nahé tělo najdeme na většině Rayových fotografií z dvacátých let, včetně legendárního snímku The Violin of Ingres, na níž Kiki ukazuje odhalená záda se dvěma houslovými „f“. Femme fatale mužů i žen, barová zpěvačka a šantánová tanečnice se pokouší malovat a hrát ve filmech, ale především nenávidí nudu, a tak hltá zážitky všeho druhu bez ohledu na jejich následky. Zažívá opojení ze svobody, ale i strach a úzkost, když se ocitne v blázinci nebo ve vazbě. Ještě ve čtyřicátých letech sledujeme Kiki, jak zpívá v baru a užívá si facek i lásky s modrookým instalatérem, pak následuje prudký střih, a z bývalé krásky je obtloustlá alkoholička, která si přivydělává spravováním starých bot pro charitu, chodí do nemocnice vyprávět dětem pohádky a umírá v kaluži rozlitého vína s lahví v ruce. Konec servírují autoři poměrně nečekaně a rychle. Poslední léta Alicina života a okolnosti smrti v osamocení by si možná zasloužily větší pozornost. Na druhou stranu má ale náhlá přeměna někdejší koketky v lidskou trosku působivější účinek.

Obraz Kiki z Montparnassu od malíře Gustawa Gwozdeckého.

Výstižná jednoduchost

Jednoduchá linka kreslířky Catel Muller koresponduje se spontánností hlavní hrdinky. Černobílé provedení tmavne v dramatičtějších, vypjatějších scénách, v emočně klidnějších momentech ho prosvětlí více bílé. Autorka nepotřebuje hýřit barvami, aby zprostředkovala pestrý život hlavní hrdinky. Linka je dynamičtější, když dojde na hádku či rvačku, měkčí, když Kiki pózuje nahá. Na udržení správného rytmu i napětí se podílí až filmové střídání celků a detailů. Ačkoli je kresba lehce stylizovaná, v portrétech lze rozeznat podobu jednotlivých umělců – od japonského malíře Foujita s hustou černou ofinou přes Mana Raye s ostře řezanými rysy a velkýma očima až po mladého Picassa s typickou patkou či štíhlého Cocteaua s bujnou kšticí.

Kiki z Montparnassu vyšla ve francouzském originále už v roce 2007 v nakladatelství Casterman. Autoři za ni získali Velkou cenu RTL a Cenu čtenářů na komiksovém festivalu v Angouleme. Spisovatel José-Louis Bocquet se vyjma komiksových textů věnuje také monografiím, což je ideální základ pro práci na biografickém komiksu. Dnes dvaapadesátiletá výtvarnice Catel pochází ze Štrasburku a jako absolventka zdejší uměleckoprůmyslové školy začínala svoji kariéru ilustracemi dětských knížek v nakladatelství Hachette či Épigones. Že si vybrala práci na komiksu věnovaném právě svéhlavé a živočišné Kiki, není náhoda. Zájem o dámy volnomyšlenkářky je pro ni typický. Vydala komiksovou biografii Adieu Kharkov, která vypráví o ukrajinské emigrantce, matce francouzské herečky Mylene Demongeotové, loni jí vyšel grafický román o životě svérázné tanečnice Josephiny Bakerové (autorem textu je rovněž Bocquet) a v současné době pracuje na komiksové biografii filmové průkopnice a první ženské režisérky Alice Guy.