V okolí německého Frankfurtu nad Mohanem jsme otestovali obě karosářské verze a několik motorizací modernizované Škody Rapid.
Motor 1,2 TSI je pryč, vstupní motorizací pro třetí nejdůležitější model mladoboleslavské automobilky jsou teď v rámci modernizace přeplňované litrové tříválce.
O tom, jak s nimi vůz jezdí, se novináři mohli přesvědčit při jízdní prezentaci modernizovaného modelu v okolí Frankfurtu nad Mohanem.
Škoda měnila při modernizaci také design. Rozhodně ale spíše méně než více. Dost z toho navíc souvisí s modernizací světelné techniky. Například mlhovky ve spodní části předního nárazníku teď vypadají jinak a mezi nimi plyne tenká chromovaná lišta. Záměrem designérů při tomto řešení bylo, aby příď působila širším dojmem než dříve.
Uvnitř jsou změny také, ale opět spíše kosmetické. Například ve výplních dveří jsou teď jiné dekorační lišty, změn doznaly také výdechy klimatizovaného vzduchu, design přístrojů v kapličce před řidičem i ovládání manuální klimatizace.
Tísňové volání dříve než bude povinné
Novinkou je také panel s tlačítky služby Care Connect, kterými se můžete dovolat do servisu nebo záchranářům. Také si po stažení aplikace do chytrého mobilu můžete na dálku ověřit, kde je auto zaparkované, kolik má v nádrži paliva nebo se přesvědčit, zda je zamčené. Vrcholný multimediální systém Amundsen (zůstaly mu dva klasické analogové ovladače) pak umožňuje vytvoření wifi sítě uvnitř vozu.
Hlavním bodem programu při přípravě faceliftu rapidu ovšem ve škodováckém vývojovém centru byly motory. Jejich objem se snížil o dvě desetiny litru a počet válců o jeden (ze čtyř na tři). Výkonové parametry ale, alespoň podle tabulek výrobce, neutrpěly. To v případě vstupní motorizace, kde bývalo u dvanáctistovky v tabulce napsáno původně 66 kW a nyní je to rovných 70. V případě druhé verze se jedná o shodných 81 kW.
Při prvním svezení nás pochopitelně zajímalo, jak tyto agregáty působí. Jednak v oblasti komfortu a jednak v dynamických parametrech.
Během prezentace jsme převážně po venkovských silnicích v členitém terénu v okolí Frankfurtu nad Mohanem ujeli dvě stovky kilometrů. Zavítali jsme také na dálnici s úsekem s neomezenou rychlostí a pár desítek minut strávili v zácpě popojížděním v koloně před nešťastně řešeným kruhovým objezdem v jednom lázeňském městečku.
Nepříjemné vlastnosti tříválce potlačeny
Nejprve jsme usedli do bílého rapidu spaceback, ve kterém byl namontován zmíněný litrový tříválec ve výkonové variantě 70 kW. Spojený byl se sedmistupňovou převodovkou DSG. Už po nastartování bylo znát, že výrobce si dal práci s odhlučněním a utlumením vibrací. Drsný zvuk motoru se výrazněji projeví až při důrazném sešlápnutí plynového pedálu, když otáčky vyletí nad hranici 5000 za minutu. To se samozřejmě lehce stane, když chcete předjíždět, prudčeji šlápnete na plyn a převodovka podřadí o dva stupně dolů.
Celkový charakter auta je uzpůsoben jízdním preferencím lidí, kteří si kupují vstupní motorizaci. Důraz se kladl na nastavení podvozku tak, aby působil pohodlně na všech typech silnic. Z toho samozřejmě plynou výraznější náklony karosérie v jen trošku rychleji projížděných zatáčkách, na druhou stranu auto skvěle nehlučně a bez odskakování přejíždí každou nerovnost. Na německých silnicích jich zdaleka není tolik jako u v našich končinách, ale i zde jsou.
Spotřeba se při klidné jízdě pohybovala podle palubního počítače mimo město jednu desetinu pod hranicí šesti litrů, pokud jsme se trošku chtěli svézt, pak se zvýšila o litr a půl. Jezdili jsme vždy v autě obsazeném dvěma dospělými muži bez zavazadel.
Krátce poté jsme přesedli do liftbacku rapid se stejným a stejně výkonným motorem, tentokrát ovšem s manuální převodovkou. Jeli jsme ovšem jiný testovací okruh, ve kterém bylo hodně prudkých stoupání a serpentin, takže údaje o spotřebě (6,5 litru) je nutno brát s rezervou. V tomto autě nás ale nadchlo řazení šestistupňové manuální převodovky. Hladké, plynulé, s přirozenými odpory v drahách a navíc bezhlučné. Za tuto oblast dáváme jedničku.
Liftback má podvozek poněkud tužší než hatchback. V zatáčkách se nám s ním proto jízda líbila více. Podle nás se jedná o téměř ideální verzi pro rodiny s dětmi, kteří navíc využívají objemný (550litrový) zavazadlový prostor tohoto auta. Slabší verze tříválce by při takovém využití působila přece jen poněkud dýchavičně.
Pro třetí testovací jízdu jsme si vyžádali opět slabší tříválec a opět s převodovkou DSG. Byl ovšem namontovaný v liftbacku. S tímto vozem jsme vyrazili na dálnici A5, kde je kousek za Frankfurtem úsek s neomezenou rychlostí na šestiproudé komunikaci. Samozřejmě jsme chtěli zjistit, zda v tomto provozu nebude základní motorizace rapidu brzdou provozu.
Jakmile se otevře volný úsek, šlápne řidič plnou silou na plyn a spolujezdec sleduje nárůst rychlosti na zapnuté mobilní navigaci. Nakonec jsme zaznamenali 188 kilometrů v hodině, což je o dva kilometry v hodině více, než je oficiální údaj Škody Auto. Více než stoosmdesátikilometrovou rychlost pak auto statečně udrží v mírném stoupání. Při jízdě, při změnách pruhů i při brzdění se chová stabilně a řidiči nijak nekomplikuje jeho práci. Pokud je ale nutno brzdit za kolonou, opětovné rozjetí na rychlost nad sto padesát trvá opravdu dlouho. Spotřeba v takovém režimu jízdy činí 8,6 litru.
Při cestě zpátky jsme drželi tuzemskou předepsanou stotřicítku, abychom zjistili, s jakou spotřebou se auto bude pohybovat po našich dálnicích. Palubní počítač během dvacetikilometrové jízdy ukázal hodnotu 6,1 litru. Na další ověřování schopností vozu už při prezentaci nezbyl čas. Nicméně, vůz s touto motorizací si ještě v České republice vyžádáme na klasický týdenní redakční test a prověříme ho mimo jiné i v provozu velkoměsta.
Další poznatky z prvních jízd s modernizovaným rapidem získáte, pokud si přečtete popisky pod obrázky v následující fotogalerii:
