Kapesník jste ještě při čtení o autech nepotřebovali. Taste je, bude to doják. V hlavní roli není nikdo menší než velikán automobilismu Enzo Ferrari.
Svět mu říká „il Commendatore“, v Itálii ale častěji „Drake“. Měl daleko k příjemnému blahosklonnému muži, byl výbušný, nesnášenlivý, hádavý... jenže bez toho všeho, opepřeného tvrdohlavostí, cílevědomostí a vytříbeným instinktem, by dnes nejslavnější značka aut světa neexistovala. Prohrávat moc neuměl, ale na jeden cíl nikdy nedosáhl, jmenoval se Fiamma Breschi. Je to jak příběh z červené knihovny.
Enzo Ferrari je jednou z největších osobností automobilismu dvacátého století. O ohni (italsky „fiamma“), který v něm zapálil vášeň se ale moc neví. Do Fiammy Breschi se zakoukal v druhé polovině padesátých let a miloval ji až do své smrti v roce 1988.
Jediná láska
„V roce 2002 vyšla poprvé má biografie Ferrariho. Hned poté, co vyšla, mi kdosi volá. Byl to hlas starší ženy: Jsem Fiamma Breschi, jsem jediná žena, kterou Enzo opravdu miloval. Proč jste mi věnoval jen jedinou zmínku?“ vypráví renomovaný sportovní redaktor a spisovatel Leo Turrini. „Odpověděl jsem, že jsem se nechtěl šťourat v soukromí takové ikony.“ V knize se tak čtenáři dozvědí hlavně o Lauře Garello (vzal si ji v roce 1932, zemřela v roce 1978) a Lindě Lardi, matkách jeho dvou synů, Dina a Piera. „Tak to jste udělal dobře. Víte ale, že si mě chtěl vzít?“ To se ještě docela ví, jinak ovšem žila Fiamma v dokonalém utajení, rozhovory s ní by se daly spočítat na prstech jedné ruky.
Fiamma, ta nesmírně krásná žena, zkřížila Enzův život, když mu bylo šedesát. Rodačka z Florencie byla hvězdou přehlídkových mol a jen těsně ji minula korunka Miss Itálie. Fiammu okouzlila auta už jako dívku, naučila se řídit ve svých čtrnácti letech. Když jí bylo sedmnáct a zrovna si dělala řidičák, zakoukali se do sebe s římským závodníkem Formule 1 Luigi Mussem, ten kvůli ní opustil manželku s dcerou. Byla to vášnivá láska na první pohled, Musso závodil ve Ferrariho stáji a Fiamma ho doprovázela.
Fiamma Breschi a Luigi Musso
Učil ji řídit a prozrazoval závodnické fígle, ale taky odhaloval duši pilotů. V roce 1958 ale přišel závod v Remeši, při kterém Musso tragicky umírá. Ital se snažil dohnat lídra závodu Hawthorna, své ferrari nezvládl a v zatáčce vyletěl z tratě. Jeho vůz se několikrát převrátil a devětadvacetiletý Musso utrpěl vážná poranění, kterým pak v nemocnici podlehl. V závodě, ve kterém Luigi přišel o život, druhý rudý monopost vyhrál.
Jako to v dramatech z Itálie má být, Fiamma se pokusí o sebevraždu. Před skokem z okna hotelu ji na poslední chvíli zachrání Beba, přítelkyně Juana Manuela Fangia, jednoho z nejslavnějších závodníků všech dob. „Dodnes na Luigiho každý den myslím,“ řekla Fiamma v jednom z mála rozhovorů v novém tisíciletí.
Fialový inkoust
Enzo Ferrari miloval ženy, i když to tak občas nevypadalo. Jen kvůli nim občas dokázal přestat na chvíli myslet na auta.
Fiammy si Drake všiml, když byla po Mussově boku, okamžitě byl její krásou unesen. A udělal něco, co by od něj, extrémně soutěživého a navenek chladnokrevného drsňáka, nikdo nečekal: napsal jí po Luigiho smrti dopis. Fialovým inkoustem. Bylo to první psaní z předlouhé řady.
A Fiamma odpovídala. Hledala smysl života, na svět závodů naštěstí nezanevřela. „Zemřela jsem s Mussem, ale musím jít dál,“ řekla a v tom jí doprovázelo vytrvalé dvoření se muže, který by mohl být jejím otcem.
Zpočátku převládá formálnější tón, Enzo se podepisuje příjmením a Fiammu oslovuje Drahá slečno (cara signorina), s přibývajícími dopisy je znatelné výrazné stále niternější sbližování. Fiamma ho naopak oslovuje jako „chrabrý Anselmo“, což bylo jeho druhé křestní jméno.
Ferrari jí koupil dům mezi Bolognou a Florencií, aby ji měl na blízku. A když ji nepotkal, psal dopisy. Klidně dva za den a vozil jí je řidič, kterému důvěřoval. Hodiny a hodiny si telefonovali.
Ty dopisy jsou svědkem nenaplněné lásky. Drake v nich Fiammu nazývá „Hvězdou“ (stella) a odhaluje svou romantickou tvář, kterou by v něm nikdo nehledal. Příběh trvající desítky let udržel v tajnosti i před novináři.
Podle Lucy del Monte, dlouholetého šéfa komunikace Maserati a Ferrari a autora ceněné biografie Ferrari Rex, která nedávno vyšla, mimo jiné Enzo Fiammu dlouho přesvědčoval (a také sám sebe), že velký věkový rozdíl není důležitý. „Jsou to dopisy, ve kterých se vyznává ze své lásky a zpovídá se,“ popisuje. „Ferrari požádal Fiammu o ruku a zároveň se snažil přesvědčit svou manželku, aby se rozešli. Nechtěla o tom slyšet ani Laura, ani Fiamma,“ popisuje del Monte. „Možná proto, že obě pochopily, že z jeho strany to byla hlavně zoufalá snaha cítit se mladý.“ Podle del Monteho z toho i tak zůstalo velké přátelství, i když časem frekvence dopisů polevovala.
„V určitý moment si vybral mě, aby se mi svěřoval. Až teď si uvědomuji, proč to dělal. Bál se, že by někdo odhalil jeho slabé stránky, jeho obavy, rozpory. Cítil se příliš známý, diskutovaný. Hlavně se ale cítil osamocený,“ popsala Fiamma. „S Enzem to bylo něco výjimečného, ale platonického, byli jsme přátelé,“ trvala na svém. Poprvé ji požádal o ruku roku 1962 a pak několikrát. „Naposledy mě o ni žádal před smrtí,“ říkala. „Stále jsem ho odmítala. Nikdy jsem do něj nebyla zamilovaná. Mou jedinou láskou byl Luigi Musso.“
Ferrariho zvěd
„Byli jsme na Velké ceně Monaka. Přišla k nám žena a měla obálku, ve které byl osobní vzkaz od Ferrariho. Žádal mě v něm, abych Fiammu pustil do našeho závodního boxu a splnil všechna její přání. Hned jsem pochopil. Pak jsme ji vídali léta. Ve firmě se o té lásce vědělo a respektovali jsme to, samozřejmě jsme o tom mlčeli,“ vyprávěl Mauro Forghieri, slavný Ferrariho spolupracovník a šéf závodního týmu.
Ferrari sám na závody nejezdil, posílal tedy svou důvěrnici. Dělala mu jakousi špionku v jeho stáji. Fiamma tak poznala tři generace pilotů, od Fangia po Sennu. Svou kariéru „ženy z boxů“ začínala v dobách, kdy se matice kola při výměně v boxech uvolňovaly palicí a benzin naléval z kanystru trychtýřem do nádrže. „Pak jsem mu volala a vyprávěla, co jsem viděla a jaké jsem měla dojmy,“ popisovala. „Ferrari chtěl všechno kontrolovat,“ komentoval Mauro Fogheri, jeden z těch geniálních inženýrů, kteří stáli za zrozením mýtu Ferrari.
Jediná Fiamma, se uměla přiblížit k tak uzavřenému, impulzivnímu a často nesnesitelnému muži. „Věděla jsem velmi dobře, jak se choval ke svým pilotům, poštvával je proti sobě, aby podpořil soutěživost. Pro něj byli piloti v určitém ohledu roboti, kteří řídili jeho vozy.“
Byla elegantní, rafinovaná, krásná a schopná. „Od prvního momentu mi instinktivně věřil. Byla jsem jeho učitelka v oblékání, než jsme se potkali, nosil krátké kalhoty a kšandy. Naučila jsem ho eleganci a naslouchal mi také při rozhodnutích v rámci firmy. Když jsem se s Ferrarim seznámila, připomínal vesničana. Nejprve nosil jen bílé nebo černé kravaty, z Florencie jsem mu dovezla barevné od Gucciho,“ vyprávěla.
Její stopu nese i auto Enzovy slavné značky. Kanárkově žlutá barva jejího kostýmku ji inspirovala, aby mu poradila, jak nalakovat nový silniční model. „Zamyslel se a dal mi za pravdu,“ vyprávěla Fiamma. „Fiamma uměla mluvit a konat, uměla ho přesvědčit, aby představil žluté ferrari, bylo to 275 GTB v roce 1966,“ vypráví Mauro Fogheri. Kanárkově žluté Ferrari slavilo úspěch na autosalonu v Paříži. Tu žlutou pak Ferrari pojmenoval Giallo Fly (giallo znamená italsky žlutý). „Enzo říkal, že ji přece nemůže pojmenovat Giallo Fiamma, ale aspoň tam je to F,“ vyprávěla Ferrariho platonická láska. Pro 275 také vymyslela speciální set kufrů.
Když Drake zemřel, napsala Fiamma útlou knížku „Můj Ferrari“ (Il mio Ferrari, 1998), která bohužel zůstala bez povšimnutí. Je to příběh jak z hollywoodského romantického dojáku, velký americký režisér Michael Mann dokonce chce o Enzovi a jeho ženách natočit biják, už se na to chystá 17 let.
Co byl Ferrari zač? „Nikoho takového jsem nikdy nepotkala. Byl čestný a neskutečně chytrý. Měl náturu dravce a zabral prostor všech lidí kolem sebe, ať už to byly jeho piloti, děti nebo ženy. Byl to stavitel aut a ničitel lidí. Ale pokud jste se dostal na jeho oběžnou dráhu, udělal cokoliv, abyste z ní nevypadli,“ popsala Fiamma.
Poslední roky žila v ústraní, v listopadu 2015 zemřela ve Florencii ve věku 81 let.
Dnes, kdy Enzova značka slaví 70. výročí založení, se Ferrariho dopisy objevují v aukci, která se bude konat ve florentském hotelu “The St. Regis Florence”, pořádá jí aukční síň Maison Bibelot.
Dopisy byly společně se žlutou helmou Luigi Mussa v trezoru. Nyní jdou do aukce. Je to svědectví o životě „Fiammy Breschi, dámy Formule 1“ v 380 položkách. Kromě 150 dopisů, které si s Ferrarim vyměnila do roku 1966, jsou tam také zhmotněné vzpomínky na její život - fotografie, dopisy a trofeje Lugiho Mussa, knihy, časopisy a další písemnosti a různé další zajímavosti ze světa automobilových závodů, ale také nábytek z jejího bytu a kusy garderoby.
Desítky vášnivých milostných dopisů psaných nafialovělým inkoustem z pera Ferrariho bude 29. května k mání v aukci ve Florencii. Italská média nyní spekulují, zda nový majitel zveřejní další detaily z korespondence, která je jedinečným důkazem vášnivé a neopětované lásky Ferrariho k Fiammě Breschi.
