RECENZE: Věk mužů skončil. Nejlepší česká kniha roku nosí leopardí kožich

Kdo jsme, odkud přicházíme a kam jdeme? Proč vytěsňujeme ze svého života tak ochotně všechno nesnadné, co se týká základních vrstev lidské duše? Proč místo plnohodnotné existence volíme únik, nudné a stereotypní přežívání?

Hlavní postavou románu je mladá žena – a rozhodně to nemá lehké. Přijde o čerstvě narozené dítě, které si pořídila notabene s někým jiným než s přítelem. V šestinedělí pak místo šťastných chvil s prvním potomkem provádí brutální sebezpyt, zevrubně zkoumá vztahy ke dvěma mužům svého života, ale i k rodičům a k nejbližší přítelkyni.

Tanec mezi vejci

Zjišťuje, že je vlastně zajatcem – v prostoru i v čase. Proto vášnivá noc s mužem, který pracuje jako etnograf a zkoumá primitivní kmeny v exotické Africe. Proto vydatné dějové odbočky do minulosti, k babičce a prababičce, které nelidsky trpěly za světové války v koncentračním táboře.

Kolaříková nasadila laťku svého vyprávění pořádně vysoko. Motivy, s nimiž pracuje, svádějí ke kýči a melodramatu. Mají potenciál vyždímat ze čtenáře emoce, přinutit ho k rychlému dojetí. Kdo by nezaplakal nad mrtvým dítětem, nešťastnou matkou, bolestí Židů za německé nadvlády? Pravý leopardí kožich však bravurně tančí mezi vejci.

Autorka si váží svého příběhu natolik, že do něj dává všechno, veškerou řemeslnou dovednost i bohatství své fantazie. Skutečnost napojuje na mytické, iracionální zdroje. Aktivuje v ženských postavách své prózy jejich hlubinný potenciál. Jde z toho síla, prudký závan čehosi univerzálního, vesmírného, nepojmenovatelného. Kolaříková napsala velmi tělesný, smyslový román.

Plný nezvladatelné pudovosti, hlavně té sexuální, která s sebou nese vedle osudové lásky i osudovou smrt. Muži tu hrají po celý čas druhé housle: jsou nezodpovědní, zbabělí, slabí, ochotně unikají, kam se dá. Do vědecké kariéry, do nicotných pseudoproblémů, do náhražek všeho druhu.

Pravý leopardí kožich 100 % autor: Hana Kolaříková nakladatel: Host 224 stran, 269 Kč

První housle patří ženě, pojaté jako mučednice, ale i jako bohyně. Ženě, která je ochotna a schopna překročit meze rozumu, vykročit do neznáma, aby zjistila to základní – co se skrývá v jejím stínu.

Je to dost kritická próza. Kritická k mužskému modelu, který má samozřejmou potřebu vládnout, dobývat, předvádět svaly. Jenže muž dneška je karikatura, zoufale vyhaslé ohniště, od kterého všichni dávno odešli. Jeho věk skončil. Proto je mrtvé dítě hrdinky mužského pohlaví.

Nejen budoucnost, i přítomnost patří ženě, říká skvělou knihou Kolaříková. Její odvaze, citovosti, síle. Platí to jistě nejen v Čechách.