Být, či nebýt na Pražském hradě?

Po přečtení titulku k následujícím řádkům může leckdo očekávat, že dojde na glosu o narozeninových oslavách státních zaměstnanců v někdejším sídle českých králů nebo na témata podobná. Nechci vás mást - budu psát o Hamletovi, o tragédii všech tragédií velkého alžbětince, kterou od tohoto týdne můžete vidět před Míčovnou Pražského hradu v rámci programu Letních shakespearovských slavností (LSS).

Tento článek je více než rok starý.

Sloupek Praha Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Inscenace Hamlet na Letních shakespearovských slavnostech. Herec Jaroslav Plesl v roli Hamleta a Lenka Vlasáková jako Gertruda

Inscenace Hamlet na Letních shakespearovských slavnostech. Herec Jaroslav Plesl v roli Hamleta a Lenka Vlasáková jako Gertruda | Foto: Pavel Mára/Agentura Schok

Hlavní program slavností původně vznikl pro komorní prostředí Nejvyššího purkrabství, vzhledem k jeho rekonstrukci se organizátoři LSS dohodli se Správou Pražského hradu, že Shakespearem zaplní Královskou zahradu, ostatně renesanční Míčovna pokrytá sgrafity, vznikla v roce, kdy Williamu Shakespearovi byly čtyři roky.

Vstup z rušné ulice přímo do zahrady s lavičkami, kašnami, fontánou, vzrostlými stromy a historizujícími lampami je impozantní a divák se těší. Co tu uvidím, když to začíná takto? A potom může přijít rozčarování. Uvidí černé jeviště, které zná z koncertů pod širým nebem a početné řady plastových židlí.

Ani atypické nastudování Michala Vajdičky, který Shakespearův text zkrátil, herce oblékl do současných kostýmů a některým do ruky vložil mobil a nechal se je dívat na náramkové hodinky při každém bim-bam z nedaleké věže, nemá jednoznačné nadšené vyznění. Někomu se pojetí líbilo, někdo je nepřijal.

Autorka těchto řádků patří k první skupině. Přesto si dovoluje napsat, že Hamlet do Královské zahrady úplně nezapadl. A to i proto, že dění na jevišti bylo od diváků daleko, Shakespearova slova nebyla slyšet a propracovaný herecký výraz příliš vidět.

A tak je na divákovi, který se sice ve Vajdičkově pojetí proslulého – být, či nebýt – nedočká, aby si tu otázku položil.

Michaela Vetešková Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme