Jaký je rozdíl mezi počítačovým a biologickým virem? Za pár let by už se mohlo jednat o jedno a totéž, vědci z Washingtonské univerzity v Seattlu totiž sestavili první experimentální malware, který je součástí DNA a přitom dokáže nakazit klasický křemíkový počítač.
Jak je to možné? Jednoduše přeložili malware do sekvencí DNA, a když tuto DNA začal analyzovat laboratorní počítač, došlo u něj k chybě, otevření zadních vrátek a případně načtení nějakého záškodnického kódu z internetu.
Způsob zavirování mašiny na sekvencování DNA
V podstatě došlo k tomu samému, jako když otevřete zavirovanou přílohu e-mailu, ačkoliv nosičem v tomto případě nebyl třeba soubor ZIP nebo dokument XLS, ale biologický materiál.
V praxi by taková nákaza zatím možná nebyla, vědci totiž schválně snížili zabezpečení genetického počítače, aby vůbec dokázali, že to je celé možné. S rostoucím rozvojem genového inženýrství by se ale o tento segment mohli jednou zajímat všemožní hackeři-záškodníci.
Vědci uložili do DNA film:
Jak by mohly takové genetické útoky vypadat v praxi? Představte si, že by například někdo zfalšoval odběr krve k DNA analýze a do vzorku by vložil krev s DNA, která by měla uměle sestavenou sekvenci.
Jakmile by pak technik vložil vzorek s krví do analytického zařízení, to by při čtení informací z DNA díky předem známé zranitelnosti provedlo nepovolené operace a třeba zavirovalo celý systém a okolní síť.
