Na počátku byla tma… a pak se něco stalo a vesmírem se začalo šířit světlo primitivních sluncí. K čemu přesně došlo? To samozřejmě nikdo neví. Nyní však astronomové přišli s novou hypotézou, podle které tehdy sehrály důležitou roli černé díry.
Odborníci z University of Iowa a Harvard–Smithsonian Center for Astrophysics tento nápad dostali během zkoumání galaxie Tol 1247-232, vzdálené pouhých 600 milionů let. Ta emituje světlo v UV spektru (konkrétněji vyzařuje frekvence UV záření v tzv. Lymanově sérii), jehož detekci značně ztěžují mohutná oblaka prachu a plynu. Aby se k nám tedy toto světlo dostalo, musí se v Tol 1247-232 dít něco, co se ve většině ostatních galaxií neděje.
„Pozorování ukazují na přítomnost velmi jasných zdrojů ionizujícího záření,“ konstatoval hlavní badatel Philip Kaaret a dodal, že příčinou jsou pravděpodobně silné černé díry. Jenže je tu jeden háček.
Černé díry totiž nefungují zrovna jako nějaké supervýkonné fukary, které by dokázaly vyčistit od prachu celou galaxii. Vědci si tak nyní lámou hlavu nad tím, jak by k tomu mohlo dojít. Jedno z možných vysvětlení souvisí s rotací černých děr.
„Jak hmota padá do černé díry, ta se začne točit a tato rychlá rotace vytlačuje část hmoty ven. V důsledku toho vznikají silné větry, které by mohly otevřít únikovou cestu pro ultrafialové světlo,“ vysvětlil Kaaret.
Pokud je tato hypotéza pravdivá, mohla by vysvětlit nejen záhadu galaxií jako je Tol 1247-232, ale i období reonizace následující brzy po Velkém třesku. Vesmír tehdy ještě obsahoval spoustu vodíku, který bránil světlu putovat na dlouhé vzdálenosti. „Takže černé díry mohly pomáhat dělat vesmír transparentním,“ uzavřel Kaaret.
Zdroj: University of Iowa, Foto: NASA
