To nejlepší od mrtvých značek: Monteverdi – Automobilka, která zastínila Ferrari i Rolls-Royce

Monteverdi je jméno italského původu, které bezpochyby nejvíce proslavil italský hudební skladatel Claudio Monteverdi z období přelomu renesance a baroka, jenž významně přispěl ke zrodu barokního hudebního stylu.

Peter Monteverdi, který se narodil 7. června roku 1934 ve švýcarském Binningenu a zemřel 4. července roku 1998 tamtéž, je po svém jmenovci z Itálie druhým mužem, jemuž se podařilo jméno Monteverdi proslavit prakticky po celém světě a to prostřednictvím vlastních luxusních automobilů.

Peter Monteverdi měl pro automobily slabost od dětství, což bezpochyby podpořila i skutečnost, že jeho otec vlastnil autodílnu. Právě v ní stavěl Peter v letech 1950 až 1952 svůj první skutečný automobil. Monteverdi Special byl lehkým dvoumístným roadsterem.

Ve svých dvaadvaceti letech převzal Peter po smrti otce rodinný podnik a začal plně rozvíjet svůj obchodnický i konstruktérský talent. Zároveň se věnoval i závodění a v letech 1956 až 1961 startoval ve zhruba osmdesáti nejrůznějších podnicích po celé Evropě.

V závodech startoval Peter Monteverdi vedle vozů značek Ferrari, Gordini či Mercedes-Benz i se svými vlastními konstrukcemi, které uváděl pod značkou MBM (Monteverdi Binningen Motors).

Poměrně úspěšné byly jeho monoposty MBM Formule Junior s litrovým tříválcem o výkonu 70 kW (95 k) s nejvyšší rychlosti kolem 215 km/h. Nejvíce pozornosti dnes ovšem přitahuje MBM Formule 1 z roku 1961 se čtyřválcem Porsche o objemu 1,5 litru a výkonu 107 kW (145 k), dosahující rychlosti přes 270 km/h, která však nebyla na závodních tratích tak úspěšná jak si její tvůrce a jezdec v jedné osobě představoval.

Hlavní pracovní náplní Petera Monteverdiho ovšem nebyly závody, ale vedení rodinné firmy, kterou proměnil v úspěšné obchodní zastoupení řady světových automobilek. V roce 1957 se i díky svým závodnickým aktivitám stal obchodním zástupcem značky Ferrari pro Švýcarsko a byl tehdy jejím nejmladším importérem na světě. Následně jeho firma na švýcarském trhu zastupovala i značky BMW, Lancia, Bentley a Jensen.

Právě díky svému úspěšnému obchodnímu zastoupení výrobců luxusních a výkonných automobilů se Peter Monteverdi v polovině šedesátých let rozhodl, že založí svou vlastní automobilku, která se zaměří na exkluzivní GT.

Tohoto cíle skutečně dosáhl a v letech 1967 až 1984 nabízel vozy, které byly mezi zákazníky a příznivci luxusních vozů vnímány jako to nejvybranější zboží, které svou exkluzivitou skutečně zastiňoval i tehdejší produkci značek Ferrari či Rolls-Royce.

V osmdesátých letech se pak Peter Monteverdi dále věnoval prodeji prémiových automobilů a především své sbírce, v níž bylo přes 130 vozů od pětatřiceti značek vyrobených po druhé světové válce. V roce 1985 tuto sbírku dokonce učinil přístupnou veřejnosti.

Na počátku devadesátých let se pak vrátil do světa Formule 1, když spolu s Karlem Foitekem převzal tým Onyx. Následně se rozhodl i pro návrat mezi výrobce exkluzivních automobilů a v roce 1992 představil supersport Monteverdi Hai 650 F1. Ten byl nakonec posledním vozem, pod nímž byl Peter Monteverdi podepsán, ale než se k jeho popisu dostaneme, tak si připomene jeho předchůdce.

Monteverdi High Speed je historicky první modelovou řadou švýcarské značky, kterou spojuje jméno, koncepce i použitá technika a rovněž skutečnost, že právě tato kupé a sedany stojí za její počáteční slávou.

Prvním zástupcem modelové řady Monteverdi se stalo dvoumístné kupé 375 S, jehož výstavní premiéra se v roce 1967 neodehrála na domácím autosalonu v Ženevě, ale na podzimním autosalonu ve Frankfurtu nad Mohanem. Ladné linie karoserie se čtveřicí kruhových světlometů v přídí, dlouhou kapotou a plynule klesající linií střechy byly dílem italského studia Frua.

Základem vozu s celkovou délkou 4560 mm, šířkou 1790 mm, výškou 1230 mm a rozvorem náprav 2510 mm byl prostorový trubkový rám. Vpředu uložený vidlicový osmiválec Chrysler o objemu 7,2 litru a výkonu 280 kW (380 k), mohl spolupracovat s třístupňovou automatickou převodovkou Chrysler nebo manuální pětistupňovou převodovkou ZF a stál za nejvyšší rychlostí 250 km/h.

Monteverdi High Speed 375 L mělo premiéru na ženevském autosalonu roku 1968. Dvoudveřové kupé technikou a designem především předních partií navazovalo na model S, ale lišilo se od něj prodloužením rozvoru náprav na 2660 mm, celkové délky na 4790 mm, interiérem s uspořádáním 2+2 a přepracovanými liniemi zadních partií, pod nimiž bylo opět podepsáno studio Frua.

Po pouhých dvou letech od premiéry modelu High Speed 375 S došlo na přepracování designu a obě kupé značky Monteverdi dostala karoserie, které pro švýcarskou automobilku vyráběla Carrozzeria Fissore ze Savigliana u Turína. Zásadní změny se odehrály především v oblasti předních partií a tyto vozy lze identifikovat podle dvojice kruhových světlometů, nahrazující původní dva páry světel.

Další novinkou značky Monteverdi se pak v rámci modelové řady High Speed stal v roce 1971 na autosalonu v Ženevě představený kabriolet 375 C, který sdílel techniku s kupé 375 S a podle materiálů automobilky dosahoval maximální rychlosti 255 km/h.

Vedle kabrioletu měl pak v Ženevě roku 1971 premiéru i luxusní čtyřdveřový sedan Monteverdi High Speed 375/4 s rozvorem náprav 3180 mm a celkovou délkou 5310 mm, který se vrátil k původnímu designu předních partií se čtyřmi světlomety a s osmiválcem Chrysler o objemu 7,2 litru a výkonu 280 kW (380 k) dosahoval maximální rychlosti 240 km/h.

Poslední evoluci modelové řady High Speed představují dvoumístné kupé Berlinetta a kabriolet Palm Beach, které spojuje design karoserií se čtyřmi malými obdélníkovými světlomety v nízké přídi.

Kupé Berlinetta mělo premiéru na autosalonu v Ženevě roku 1972 a jeho sedmilitrový osmiválec Hemi z produkce automobilky Chrysler disponoval nejvyšším výkonem 287 kW (390 k), umožňujícím údajně dosáhnout maximální rychlosti kolem 290 km/h.

Kabriolet Palm Beach, který měl premiéru v Ženevě roku 1975, měl vzniknout jen ve dvou exemplářích a s osmiválcem o objemu 7,2 litru a výkonu 224 kW (305 k), za nímž stala palivová krize i první snahy o snížení emisí výfukových plynů, se uměl rozjet na 240 km/h.

Monteverdi Hai ve své původní podobě s označením 450 SS mělo premiéru na autosalonu v Ženevě roku 1970. Dvoumístné kupé s karoserií od Carrozzeria Fissore, jehož základem je trubkový prostorový rám, mělo před zadní nápravou uložen sedmilitrový osmiválec Hemi o výkonu 331 kW (450 k), který roztáčel kola zadní nápravy prostřednictvím pětistupňové manuální převodovky ZF.

Model Hai 450 SS s rozvorem náprav 2550 mm měl dosahovat rychlosti kolem 290 km/h a z 0 na 100 km/h akceleroval za 4,9 s. Podle původních plánů měl údajně vznikat zhruba jeden vůz měsíčně, ale k sériové výrobě nedošlo. Dnes je většinou zdrojů zmiňováno, že byly vyrobeny jen čtyři vozy, z nichž jeden je původní prototyp a tři následující mají být jeho repliky vyrobené samotnou automobilkou.

Přímou evolucí modelu Hai 450 SS se stalo Monteverdi Hai 450 GTS, které se od něj lišilo prodloužením rozvoru náprav na 2610 mm, použitím litých kol a dvoubarevným provedením karoserie s velkými nápisy MONTEVERDI na bocích. V této podobě se dvoumístné kupé s osmiválcem před zadní nápravou veřejnosti představilo na ženevském autosalonu roku 1973. Na sériovou výrobu vozu s udávanou maximální rychlostí 295 km/h opět nedošlo a namísto plánovaných 49 vozů vznikly údajně jen dva.

To nejlepší od mrtvých značek: De Tomaso – Úspěch se smutným koncem

Peter Monteverdi se ke jménu Hai vrátil na počátku devadesátých let, když chtěl oživit svou výrobu automobilů prostřednictvím supersportovního vozu, využívajícího techniku ze světa F1, což se později promítlo i do jeho označení.

Monteverdi Hai 650 F1, jak je tento model dnes uváděn, měl světovou výstavní premiéru na autosalonu v Ženevě v roce 1992. Dvoumístné kupé liniemi své karoserie připomínalo tehdejší prototypy pro vytrvalostní závody a ve svých útrobách ukrývalo techniku převzatou z monopostů F1.

V konstrukci vozu s rozvorem náprav 2790 mm bylo použito karbonu a k jeho pohonu sloužil vidlicový osmiválec Ford DFR V8, který z objemu 3,5 litru poskytoval nejvyšší výkon až 484 kW (658 k) při jedenácti tisících otáčkách za minutu. Motor původně určený pro F1 je potomkem slavného osmiválce Ford Cosworth DFV.

Monteverdi Hai 650 F1 mělo při hmotnosti pouhých 850 kg zvládnout akceleraci z 0 na 100 km/h za 3,0 s a jeho maximální rychlost se měla pohybovat nad 335 km/h, což jsou i dnes velmi působivé hodnoty. Podobně jako jeho předchůdci se ani tento model do sériové výroby nedostal a vznikl jen ve dvou exemplářích.

Monteverdi Safari představuje první a zároveň i nejluxusnější výlet švýcarské značky do terénu. Na první pohled tento model, jehož výstavní premiéra se odehrála na autosalonu v Ženevě v roce 1976, působí jako upravený Range Rover první generace, ale ve skutečnosti se jedná o vlastní model s osvědčenou severoamerickou technikou.

Za vznik modelu Safari vděčíme možná poněkud překvapivě palivové krizi z let 1973 a 1974. Právě ta stála za klesajícím zájmem zákazníků o GT a sedany švýcarské značky, k jejichž pohonu sloužily poměrně žíznivé osmiválce značky Chrysler. Peter Monteverdi si všiml, že naopak stoupá zájem o komfortně vybavené terénní automobily a rozhodl se nabídnout svou alternativu pro Range Rover, který tehdy jen těžko hledal skutečně plnohodnotné konkurenty.

Právě díky tomu uvedlo Monteverdi model Safari, který měl na klasickém žebřinovém rámu s tuhými nápravami usazenu karoserie vyrobenou v u italské společnosti Carrozzeria Fissore. Standardní pohonnou jednotkou byl osmiválec Chrysler o objemu 5,2 litru s výkonem 112 kW (152 k), který v nabídce doplňoval 5,9litrový osmiválec Chrysler s výkonem 134 kW (182 k).

Paletu nabízených pohonných jednotek v roce 1977 rozšířil vidlicový osmiválec International Harvester o objemu 5,7 litru a výkonu 121 kW (165 k). O rok později pak bylo možné objednat model Safari i s osmiválcem Chrysler o objemu 7,2 litru a výkonu 224 kW (305 k), s nímž mohlo luxusní SUV uhánět rychlostí kolem 200 km/h.

Monteverdi Safari se ukázalo jako krok správným směrem a v roce 1978 se dočkalo levnějšího příbuzného v podobě modelu Sahara. Ten ovšem již nebyl vlastní konstrukcí švýcarské značky, ale luxusní úpravou severoamerického terénního automobilu International Harvester Scout, s nímž nesdílel jen podvozek a motor ale i karoserii.

Monteverdi Tiara (1981): Převlečené velké mercedesy vznikly pouze tři

Na konci sedmdesátých let zvažoval Peter Monteverdi rozšíření nabídky svých terénních vozů o pětidveřové provedení modelu Safari. To se představilo v roce 1979, ale zůstalo jen u prototypu. Místo výroby vlastního pětidveřového SUV se Monteverdi zaměřilo na provedení této úpravy pro Range Rover a v roce 1980 se na autosalonu v Ženevě představil Range Rover Monteverdi se dvěma páry dveří pro cestující. Do roku 1982 pak mělo být takto upraveno 167 vozů britské značky a další produkce byla ukončena, protože již byl na trhu sériový pětidveřový Range Rover.

Foto: Automobile Monteverdi AG, Wheelsage.org., Svět Motorů, Veterán.Auto.cz, Auto.cz