Dakar 2018: Ohlasy po 6. etapě. Bylo to utrpení!

Všichni se shodují, že začátek rallye v peruánských dunách byl extrémně náročný. Nyní je čeká chladné počasí a vysoké nadmořské výšky.

Podruhé na stupních

Jak stoupala nadmořská výška, stoupal také pilot týmu Tatra Buggyra Racing pořadím kamionů. Z osmého místa se dokázal prokousat až na druhé.

„Nadmořská výška je opravdu hodně krutá. Můj navigátor ulehl hned po příjezdu, musel si vzít i nějaký prášky. Chvílema to vypadalo, že jsem v autě vezl mrtvolu,“ říkal v bivaku pozdě v noci dobře naladěný Kolomý, kterému nadmořská výška velké problémy nedělala. „Celý týden před odjezdem jsem spal ve vzduchovém stanu, který simuluje prostředí právě v takovýchto vysokých polohách, takže mě to zde tak nevadí. Jsem na to dobře připravený.“

Šestou etapu si náramně pochvaloval. „Speciálka opět pěkná, hodně pršelo a bylo tam bláto. Hodně mi to připomínalo tratě WRC, které mi vyhovují a jsem na ně zvyklý. Podle toho také vypadá náš čtvrteční výsledek,“ hodnotil první vysokohorskou etapu rodák z Bruntálu, který si na své konto připsal druhé umístění na stupních vítězů v tomto ročníku nejtěžšího dálkového závodu světa.

Dakar 2018 – 6. etapa: Prokop se cpe nahoru

Vysoká nadmořská výška dělala, kromě Kolomého, problémy takřka všem členům výpravy. Své by o tom mohl vyprávět Martin Šoltys, který celou dnešní etapu doslova protrpěl. „Bylo to špatné, opravdu hodně špatné. Bolela mě hlava jako střep, tekla krev z nosu. Nebylo to vůbec příjemné,“ líčil zdravotní komplikace dakarský nováček, který se s náročným prostředím teprve stále seznamuje. Kromě vysoké výšky musel zápolit i s výkonem vozu. „První část erzety jsme odjeli v nouzovém režimu, auto nemělo skoro vůbec žádný výkon. Na druhou část už jsme to ale opravili, jelo se i o něco níž, tak to bylo lepší. Byla to celkem rychlá, rovná a krásná trať. Až na ty komplikace to bylo docela dobré,“ hodnotil šestou etapu Martin Šoltys, který už se nemohl dočkat volného dnu. „Po dnešku zalehnu do postele a celý volný den prospím. Potřebuju nabrat energii do dalších bojů, první týden byl opravdu hodně výživný,“ dodal.

Nejzkušenější člen české výpravy Josef Kalina ve čtvrtek uvedl: „Abych řekl pravdu, tak já takové etapy rád nemám, protože to jsou typické rallyeové erzety. Stejně asi jinou možnost, jak se dostat do Bolívie pořadatelé neměli. Takže to bylo nutné zlo. V podstatě největší problém byly ty šílený výšky, ve kterých jsme se pohybovali. Někteří jedinci tam hodně trpěli a ono závodit s bolestma není vůbec jednoduché.“

Macík útočí na beduína

Když se Martin Macík, pilot týmu Big Shock Racing, hlásil po šesté etapě Rallye Dakar, bylo jasné, že první horská trať letošního závodu posádce evidentně zvedla náladu. Martin Macík, František Tomášek a Michal Mrkva si na ní udrželi výbornou čtvrtou příčku.

„Jelo se nádherně. Od dun si rádi zase na čas odpočineme. Zjistili jsme, že Franta i ve vyšších nadmořských výškách šlape krásně. Profofrovali jsme kolem pár soupeřů a část etapy zřejmě i vyhráli,“ tipoval si správně Macík. „Je to veselejší, už jsme na hlíně, chvílemi prší. Driftovačky, úzké cestičky, blátíčko, to máme rádi, to je naše úchylka, tak trénujeme v Sedlčanech celý rok,“ pochvaloval si také navigátor František Tomášek. V druhé části etapy začalo kamionům pršet a posledních 20 minut absolvovaly ve tmě. „Byla to upalovačka. V jedné z děr, která byla označena jako hladce průjezdná, jsme dostali takovou pecku do hlav, které nám třeštily až do cíle,“ doplňuje mechanik Michal Mrkva.

Z Jana Brabce se v průběhu závodu stal český černý kůň v poli motocyklů. Motorkář týmu Big Shock Racing a dakarský nováček během prvních pěti etap načerpal spoustu zkušeností, které v druhé části soutěže určitě ještě využije, protože síly mu zatím rozhodně nedocházejí.

„Ráno lahůdka, přejezd čtyři sta kilometrů v pět hodin ráno v pěti stupních, takže všichni jsme klepali brutální kosu. Jinak se mi dneska jelo dobře, i když oproti poušti najednou zase velká změna. Na blátě s plnými nádržemi, takže mám 210 kilo. Na to si ještě zvykám. Dal jsem to tentokrát raději na pohodičku,“ popisuje Jan Brabec. Náladu mu trochu kazí jen pomyšlení na dvouhodinovou penalizaci z první etapy. „Já ze sebe moc radost nemám, protože kdyby nebylo té chyby, kterou jsem udělal na začátku, tak to mohlo být lepší. Ale je to můj první Dakar, takže se učíme a myslím, že to bude v cajku,“ neztrácí optimismus „Brabčák“, který po šesté etapě dojel na 42. místě a celkově je 53.

Teplotní šok a bahno jak v zákopové válce

Obrovský terénní kontrast čekal na účastníky Dakarské rallye po první etapě v Bolívii. Vyprahlé duny vystřídalo bahno, bažiny a také sníh. „Z překrásného Peru, kde jsme jezdili v otevřeném prostředí bez vibrací, se v Bolívii letí po cestách, které jsou lemovány lidmi, takže navigaci vůbec neřešíte,“ popisoval Josef Macháček, pětinásobný vítěz. Zkušený jezdec na čtyřkolce z týmu Barth Racing skončil ve čtvrtek na čtrnácté příčce. Nejlepším českým čtyřkolkářem je stále Zdeněk Tůma, který drží 20. místo v celkovém hodnocení. Do cíle se dostali také motocyklista David Pabiška a automobilová posádka Boris Vaculík a Martin Plechatý.

Byl jeden z mála, který si pochvaloval jízdu v peruánských dunách, kde probíhalo úvodních pět etap letošní Dakarské rallye. Naopak podmínky v Bolívii Josefa Macháčka vůbec netěší. „Když jsme z Peru překročili hranice, vyskočilo na nás vyloženě hnusné počasí. Rychlostní zkouška se podobala závodu v Maďarsku, tedy mezi poli, kaluži a bonusový přídavek v podobě rašelinišť a bažinek,“ popisoval pětinásobný vítěz nejtěžší maratonské soutěže.

Největším problémem je všudypřítomné bahno a kamení na trati. „Čtyřkolka po Peru byla naprosto čistá, mohla jít klidně na výstavu. To po dvě stě kilometrů dlouhé jízdě v Bolívii ji mohu odstavit. V bivaku vypadá všichni jak po zákopové válce, naprosto zabahnění. Na přístroje nebylo během jízdy vůbec vidět a v tom se má závodit?“ ptal se jezdec na, který ve včerejší etapě zajel 14. nejrychlejší čas. Z výsledku ale neměl radost… „Jel jsem v podstatě na doraz, na krev. Nevím, kde šlo ještě zrychlit.“

Komplikace technice dělala také vysoká nadmořská výška. Dakarská kolona se dostala nad 4000 metrů nad mořem. „Vyjel jsem do etapy a říkal si, proč to nejede? Horské prostředí se určitě projevuje. Navíc bojujeme s teplotním šokem. Byli jsme zvyklí na teplotu 25 až 30 stupňů, v Bolívii je nějakých šest nad nulou,“ popisoval podmínky Zdeněk Tůma, dvacátý nejlepší jezdec na čtyřkolce. Podle Macháčka se není možné na takové podmínky v Evropě připravit. „To abych příště vzal čtyřkolku a řádil s ní po hoře Mont Blanc před Dakarskou rallye,“ doplnil se svým typickým sarkastickým vtipem.

Macháček asi zestárl

Zkušeného šedesátiletého jezdce na čtyřkolce nepotěšily jeho dosavadní výsledky. Po komplikacích na tratích a penalizacích drží 22. místo se ztrátou sedmi hodin na prvního. „Myslel jsem si, že se během etap víckrát podívám do první desítky, ale buď jsem zestárl, nebo všichni zrychlili,“ dodal Macháček, který ale poté přišel s vysvětlením: „Když jsem se podíval na nejlepší letošní jezdce, tak mi to bylo jasné. Jeden má o padesát kilo méně než já, druhý o třicet… V takto vyrovnané technice je každé sebemenší zlepšení znát. Ono se to pak nasčítá. Kluci ale opravdu jedou hlava nehlava.“

Podle Zdeňka Tůmy je první patnáctka závodníků na čtyřkolce velice rychlá. „Jsou mladí a jedou velice rychle. Rád bych se ještě posunul. Uvidíme, jestli mě v celkovém hodnocení překoná i Pepa Macháček.“ Prostředí v Bolívii se ani Tůmovi nezamlouvá: „V dunách jsme se pohybovali hodně hlavou, rozmýšleli si každý pohyb, v Bolívii se opíráme do rychlosti. Když prolítneme louže, jsme zacákaný vodou, a pak ještě prší. Fakt nic příjemného.“

Po odstoupení Rudolfa Lhotského má v tuto chvíli BARTH Racing jediného zástupce v kategorii motocyklů. David Pabiška drží sedmapadesáté místo v celkovém hodnocení. „Bolí mě sice pořád naražená klíční kost, ale Pepa Macháček mi pomohl tím, že mi dal prášek na bolest. V Bolívii se to hodilo, protože jsme jeli enduro hadr. Je hodně kaluží a bláta,“ doplnil Pabiška, který se zaměřuje na hodnocení v maratonské třídě, do které se počítají výsledky jezdců na sériových motocyklech. Tam je zatím na třetím místě.

Dakar 2018: Ohlasy po 5. etapě. Češi dokončili všichni!

Na pořádný odpočinek čekala také posádka závodního fordu – Boris Vaculík a navigátor Martin Plechatý. Ti v etapě skončili na 21. místě a v celkovém součtu drží 25. příčku. „Paradoxně nám blátivé podmínky vyhovují, protože Boris je bývalý autokrosař. V písku se hodně trápil, teď je to lepší. V Bolívii jsou to spíše takové rallye závody WRC, a to ho baví,“ doplnil navigátor Plechatý. „Náš vůz je jeden z mála, který neutrpěl škrábanec, kromě prvního dne, když jsme vysklili přední sklo. Za to ale patří dík mechanikům, kteří spí méně než my a skvěle se o nás starají.“

Prokop měl den blbec

Posádka MP Sports vstoupila do šesté etapy ve slušném tempu a přibrzdily ji až dva defekty jejich Fordu Raptor F-150. Od tohoto okamžiku se jim lepila smůla na paty, jak situaci popisuje pilot Martin Prokop.

„Středeční pátá etapa se nám vůbec nepovedla. Ranní slalom ve vůbec nejtěžších dunách jsme sice po velkých peripetiích zvládli. Jenda musel párkrát vysedat a ukázat mi cestu. Ve srovnání s několika konkurenty jsme z malých kráterů a děr zvládli vždy vyskočit nebo vycouvat. Ovšem ke konci tohoto úseku jsme museli vyměnit dvojitý defekt, což už jakoby dalo tušit, že ani tato etapa nebude bezproblémová. Další část etapy měla být jednodušší a pro nás známá z předešlého dne. Jelo se totiž mnoho úseků v protisměru, což se nám ovšem trochu vymstilo. Nedaleko po startu jsme si vybrali špatné stopy, právě z etapy z předešlého dne a při návratu na správnou cestu jsme se prokousávali proti směru nafoukání dun a na nějakých dvacet minut tam zůstali viset,“ kroutil Prokop nevěřícně hlavou.

Jeho trable tím ovšem nekončily. „V prachu jsme dojížděli auta, která se naším blouděním dostala před nás a v úzkých kaňonech, za neustálého troubení jednoho na druhého, nás to pořádně znervózňovalo. Neprůhledná stěna prachu znemožnila orientaci, kudy z kanonu vyjet. Vjeli jsme do špatného údolí a po deseti kilometrech zjistili, že nám chybí waypoint, takže následovalo zase vracení a ztrácení spoustu času. Potkali jsme spoustu soupeřů do protisměru a to nám na náladě samozřejmě nepřidalo. Celý zmar páté etapy skončil jedním zapadnutím. Když jsme se nemohli vyškrabat na dunu pro waypoint, ztratil jsem nervy a poslal to do nesmyslné stěny, která nešla vyjet. No prostě den, na který musíme zapomenout a jít z vesel dál do boje,“ dodal Prokop.

O den později, když se trasa Dakaru přestěhovala do Bolívie, už měl lepší náladu. „Trať se vyznačovala zásadní změnou prostředí. Pátou etapu jsme končili na písku na pláži Pacifiku a tu šestou jsme startovali ve 4 700 metrech, když všude kolem byl sníh nebo bláto. Rozdílný byl i charakter trati. Výjezdy a sjezdy na dunách vystřídaly rychlé cesty proložené rozbahněnými úseky a typickými nástrahami Bolívie v podobě rozpraskaného nebo propadlého povrchu. Jeli jsme tak, abychom si vylepšili náladu po středeční nepovedené etapě. To se povedlo, příjemně jsme se proklouzali bahnem a udělali si dobrou náladu na den volna. Bude se hodit, protože větší část závodu je teprve před námi,“ zhodnotil situaci Prokop.