Článek
Arsenal už prakticky přišel o možnost vybojovat si přímou účast v Lize mistrů z anglické nejvyšší soutěže. V čem je problém?
Je to z našeho pohledu hodně zvláštní sezóna. Podle domácích zápasů jsme skoro na titul, ztráceli jsme jen remízami s některými týmy ze špičky a prohrou se Citizens. Venku je naše forma velice podprůměrná. Nejsme schopní zápasy přetavit ve výhry. A to dělá ten obrovský rozdíl. Těžko říct, čím to je. Ještě ale existuje teoretická šance se do čtyřky dostaneme. Zbývá osm kol a náš úkol je vyhrát vše, ze silných týmů ale hrajeme už jen s Manchesterem United. Šanci máme přes Evropskou ligu. Když ji vyhrajeme, postoupíme přímo do skupiny Ligy mistrů. Soupeři jsou silní, Atlético Madrid má v tomto směru nejvíc zkušeností. Teď musíme vyřadit CSKA Moskva a pak se uvidí. Trofej z Evropské ligy by zachránila sezónu.
Takže z vašeho pohledu jde o špatný ročník?
Určitě jsem zažil lepší i s Arsenalem. Na velkou trofej jsem druhý rok po sobě nedosáhl.
Vy jste začátkem března vychytal dvoustou nulu v Premier League. Experti se shodují, že tato meta je nedostižná. Co myslíte vy?
Takový milník se zdál nedosažitelný a teď je realitou. Proč by tedy nemohl být překonán.
Kdo ze současných gólmanů Premier League by mohl na 200 nul dosáhnout?
Výborných brankářů je tu hodně, ale aktuálně si podle mne vede nejlépe David de Gea v Manchesteru United. Když vydrží dlouho a bude mít i štěstí, může to být právě on, kdo tu dvoustovku překoná.
Letos vám bude šestatřicet a příští rok vám končí smlouva...
Mám pořád do fotbalu chuť, takže pokud zdraví vydrží, budu se snažit poprat o nový kontrakt. Záležet bude na mých výkonech v příští sezóně a samozřejmě na tom, jaké představy bude mít klub. Teď o tom nepřemýšlím, jsem ve věku, kdy už se nekoukám moc dopředu. Když tělo vydrží, není důvod rukavice a kopačky věšet na hřebík.
Pomáhá vám v dlouhověkosti i fakt, že jste po ME 2016 skončil v reprezentaci?
Když hraje nároďák, pořád mě svrbí dlaně. Chybí mi to, ale cítím, že mi pomáhá to volno, které jsem tím získal. Prodlužuju si kariéru.
Nezvažoval jste, že na její úplný konec byste se vrátil do české ligy?
V mém věku už asi ne. Kdybych se vracel po třicítce, tak ano, muselo by to být s delší perspektivou. Teď si už návrat nedokážu představit. Až se rozhodnu, že skončím, tak na to asi ani nezbyde čas. Ale člověk nikdy neví.
Řekl jste, že si neděláte dlouhodobé plány. Přemýšlíte už o tom, co bude po kariéře?
Snad tyhle plány ještě dlouho nebudu potřebovat. Ale vím, kolik mi je a že se konec blíží. Chci zůstat u fotbalu. Dělám si trenérskou licenci a věřím, že ji někdy využiju. Mám něco za sebou, měl bych co nabídnout. Zkušenosti ze tří lig se jistě hodí a bylo by dobré je využít. Nemůžu ale vyloučit, že po skončení kariéry už nebudu chtít fotbal ani vidět.
Když se rozhodnete u fotbalu zůstat, v jaké funkci?
Nejlépe v trenérské. Dřív jsem se tomu bránil, ale postupně k ní nacházím cestu, začíná mě víc a víc bavit. Inu, člověk míní, život mění.
S trenéřinou byste chtěl začít rovnou u prvního týmu nejlépe v Premier League, nebo od píky u mládeže?
Když přijde nabídka, která se nedá odmítnout, pak to asi risknete a vezmete rovnou velké sousto. Ale musíte si vzít k sobě lidi, kteří vám pomůžou. Můžete to ale odmítnout a začít od píky. Záleží na možnostech a okolnostech. Úspěšní trenéři, jako třeba Pep Guardiola, většinou prošli vším, tedy už od mládeže.
Vedete syna Damiána, jak mu vlastně jde fotbal?
Baví ho, hraje za místní klub, měl možnost si vyzkoušet, jaké to je, když člověk vyhraje i prohraje. Zatím se mu daří velmi dobře, uvidíme, jak si povede v budoucnosti, ještě je brzy o tom mluvit.
Už jste rozhodnutý, jestli budete žít dál v zahraničí jako Pavel Nedvěd, nebo se vrátíte do Česka?
Pravdou je, že jsme si za těch skoro čtrnáct let v Anglii zvykli. Děti tu vyrůstají, mají tady přátele. Hodně ale bude záležet na možnostech, pokud bych chtěl začít trénovat. Nechávám tomu dveře otevřené, ve fotbale se všechno velmi rychle mění. Tak daleko ani nepřemýšlím.
