Jelikož cítila rezervy ve fyzičce, propustila slovenské kondiční trenéry Martina Noska s Ivanem Trebatickým a najala Marka Všetíčka, v branži tuze uznávanou kapacitu.
Z nedávných seancí s novým mučitelem, jež podstoupila v Monaku, ji ukrutně bolí nohy. Oranžová drť navíc nepatří mezi její oblíbené povrchy. I proto nesrší spokojeností.
Šestadvacetiletá ranařka loni na WTA Tour vypálila dravě jako ferarri, k němuž ji přirovnal její bývalý kouč David Kotyza. Letos vyrazila volněji. Čísla svědčí jasně.
První čtvrtrok 2017: dva tituly. Bilance 23–4 (se soupeřkami z TOP 20 7–2). 2 151 bodů.
První čtvrtrok 2018: žádný titul. Bilance 14–6 (se sokyněmi z TOP 20 0–3). 1 250 bodů.
„Měla jsem strašně moc obhajování, těžko jsem mohla tak povedený start zopakovat,“ řekla. „Samozřejmě bych si přála, aby výsledky byly lepší. Ale zase je nechci hodnotit úplně negativně. Každopádně je prostor na zlepšení velký.“
Pouze jednou se protloukla do semifinále – hned v lednu na menším podniku v Brisbane. Přesto je v letošním pořadí WTA Race devátá. Potěšilo ji například první vítězství nad nepříjemnou Ruskou Jekatěrinou Makarovovou ve vyrovnané řeži v Miami. A věří, že nejzářivější chvíle na ni teprve čekají.
Cílevědomá slečna do své kariéry neváhá investovat. Ladí složení svého týmu. Na podzim najala tenisového trenéra Tomáše Krupu, jenž pomohl do špičky Tomáši Berdychovi. Kondiční specialista Všetíček zase úspěšně péroval Karla Nováčka, Petra Kordu či Radka Štěpánka.
„Myslím, že jsem si konečně vybrala správné lidi. Tomáš s Markem společně fungují výborně. Nechci házet do vzduchu nějaké cíle, ale jsem přesvědčená, že nám to bude klapat a že půjdu nahoru.“
S Krupou nechystají nějakou revoluci ve stylu. Pilují osvědčené zbraně. Snaží se po krůčcích přiblížit vrcholu jejího umění.
Hlavní body? Méně chyb. Lepší pohyb. Častější výpravy na síť a jistější voleje. Změna rytmu vhodně zařazeným kraťasem.
Právě tato vylepšení by jí mohla postrčit k vysněnému grandslamovému titulu. Nejaktuálnější jsou galeje se Všetíčkem.
V civilu nesmírně zdvořilý a milý chlapík dovede být v práci totální ras. Sotva se ujal Plíškové, prohlásil, že ji naučí na dvorci tančit, což pro dívku s nejdelšíma nohama na okruhu jistě není nic snadného.
„K tančení mám daleko,“ podotýká tenistka se svým typickým sebeironickým úsměvem. „Jsem ráda, že jsem přežila týdenní soustředění v Monaku. Chtěla jsem změnit zajetý styl a pořádně do toho šlápnout. Dělám jiná cvičení, která mě dost bolí. Marek mě rozhodně nešetří. Mám pořádně namožené nohy. Potřebujeme čas, ale do půl roku by se mi na nich mohly rýsovat svaly.“
Dřív se na antukovou šňůru netěšila. Kluzká „špína“ ubírá rychlost míčkům po jejích pádných úderech. Hůř se jí na ní běhá. Její pohled změnilo Roland Garros 2017, na němž se překvapivě protloukla do semifinále. „Víc si na ní věřím, i když mi samozřejmě dál nejvíc sedí beton,“ říká.
Dvě akce, jež nyní vyhlíží, jsou spojené s její rodnou zemí.
Pakliže se kapitán Petr Pála neodhodlá k senzačnímu tahu, objeví se ve středu v nominaci na semifinále Fed Cupu, v němž Češky příští týden ve Stuttgartu nastoupí proti domácím Němkám.
A na přelomu dubna a května se současná světová šestka představí na Prague Open ve Stromovce, kde v minulých dvou letech zažila jásot i žal. Pózování s pohárem i vyřazení v prvním kole.
Karolína Plíšková trénovala na kurtech pražské Sparty.
Před rokem opouštěla „svou“ Spartu zklamaná. Přijela jako hlavní hvězda, jako obhájkyně titulu. Jenže záhy ji z pavouka vyhnala mimořádně nabuzená Italka Camila Giorgiová.
V úterý si zálibně prohlížela čerstvě vyrobené skleněné trofeje a přála si, aby turnaj provázelo podobně slunečné počasí, jaké vládne právě tento týden. Nezapomněla, že v předchozích ročnících se na kurty snášely vločky a zkřehlé hráčky na lavičkách při výměnách stran tály pod teplomety. „Když je sucho a teplo, míče víc letí, což mi vyhovuje,“ vysvětlila. „Zároveň musím bojovat i v těžších podmínkách. Nemůžu se vymlouvat.“
V úvodu sezony nezářila. Taky proto je na sebe pořád přísná.
