Pražské Studio Ypsilon uvedlo hru Jezinky a bezinky (Arsenic and Old Lace, 1941) amerického dramatika Josepha Kesselringa. Hrdinou tohoto již klasického příběhu napsaného v roce 1939 je osobitý divadelní kritik Mortimer Brewster. Ten plánuje svatbu s dívkou Elaine Harperovou a zároveň se musí potýkat s rozmary svých příbuzných.

Mortimerovy tetičky Abby a Mary totiž chápou výraz „pomáhat bližnímu svému“ poněkud svérázně; ve své vile v Brooklynu ze soucitu vraždí smutné a osamělé nájemníky. Lépe si nevedou ani Mortimerovi bratři Teddy, jenž věří, že je prezident Roosevelt, a Jonathan, zohyzděný zločinec na útěku, který přichází do Brooklynu v doprovodu plastického chirurga dr. Einsteina. Do toho všeho se přimotá několik nepříliš pohotových policistů a pastor a jedna z nejvtipnějších komedií je na světě.

Prvotní nadšení z myšlenky, že úspěšný příběh z pera Josepha Kesselringa uvede významná pražská scéna, však nevydrží příliš dlouho. Hra totiž prošla pod taktovkou Jana Schmida několika změnami, které jsou spíše rozporuplné. Velmi autenticky se jeví scéna, jíž dominují točité schodiště, veliká dřevěná truhla a menší stůl se židlemi. Takto vhodně zvolené kulisy evokují americké vily ve viktoriánském stylu i třicátá, případně čtyřicátá léta minulého století.

Totéž se bohužel nedá říci o kostýmech, které jsou až příliš moderní. Diváka dost možná překvapí, že Mortimer (Kryštof Mende) – v originále starý mládenec – nosí ke kostkatým kalhotám extravagantní pruhované ponožky a že Jonathan (Oldřich Navrátil) vypadá ve svém sportovním úboru spíše jako tanečník z osmdesátých let. Za přinejmenším zvláštní můžeme označit i obrovskou mašli ve vlasech tetičky Abby (Zuzana Kronerová) či šusťákové bundy a strakaté košile, které nahrazují tradiční policejní stejnokroje.

Toto vsazení modernizujících prvků do příběhu z konce třicátých let je příliš násilné. Podobně v určitých okamžicích působí i hudební složka představení. Ta sice odpovídá svéráznému stylu Studia Ypsilon, ovšem jako doprovod této konkrétní komedie je spíše nevhodná. Atmosféra třicátých a čtyřicátých let se tak vytrácí.

Skvělé obsazení

Poněkud matoucí je také fakt, že ačkoli jsou některé písně v angličtině a děj se – i v české úpravě – odehrává v americkém New Yorku, jména postav jsou počeštěná. Lépe řečeno jen některá z nich. Zatímco z Jonathana se stává Jonatán, z Mary Marta a z Elaine Elena, ostatním postavám zůstala jména anglofonní. Přestože jde o pouhý detail, obdobné neopodstatněné disharmonii by se tvůrci měli vyhnout.

Naopak velmi dobře fungují modifikace původních Kesselringových žertů. Jistě, některé z nich zkrátka musely být upraveny, aby jim divák vůbec porozuměl, např. přirovnání zohaveného Jonathana k Frankensteinovi, a nikoli k herci Borisi Karloffovi, jenž monstrum, ale i postavu Jonathana ve třicátých letech ztvárnil. Nicméně narážky na současnou politickou situaci jsou patrně iniciativou Jana Schmida a fungují velmi dobře. Původem americká komedie má tedy co nabídnout i našim divákům.

Pozitivní je též herecké obsazení. Ansámblu jednoznačně dominují představitelky tetiček, charismatické herečky Zuzana Kronerová a Jana Synková. Za zmínku stojí i velmi přesvědčivé výkony Oldřicha Navrátila v roli zlosyna Jonathana a Romana Mrázika coby bláznivého Teddyho. Naopak nejslabší je Kryštof Mende, kterému role uznávaného kritika Mortimera Brewstera příliš nesedla. Totéž se dá říct i o Lumíře Přichystalové, která postavu Eleny ztvárňuje jako ukřičenou rozmazlenou dívku, jakých je v současných komediích nadmíru.

Ve výsledku je však představení Jezinky a bezinky zdařilé, a to zejména proto, že Ypsilonka zachovává většinu z původního Kesselringova humoru a zásahy do příběhu jsou v míře snesitelnosti. Přesto však inscenace postrádá jeden důležitý prvek: atmosféru třicátých a čtyřicátých let.

Zdroj fotografií: Facebook Studia Ypsilon

24.4.2018 | Radek Gabriel Karkovský Sdílej: Sdílet na FB Tweetnout