Inscenace Kolo kolo mlýnský překvapí neobvyklou formou i dobrými hereckými výkony

Inscenace Kolo kolo mlýnský překvapí neobvyklou formou i dobrými hereckými výkony70%

Divadelní soubor Komorní činohra nastudoval hru amerického dramatika a scenáristy Rajiva Josepha. Zpočátku jednoduché představení vygraduje v realistický příběh o lásce, přátelství i životě.

Pražský soubor Komorní činohra, který se věnuje zejména současným světovým dramatům, uvedl v Divadelním klubu Troníček komedii Kolo kolo mlýnský (Gruesome Playground Injuries, 2009) amerického dramatika a scenáristy Rajiva Josepha. Protagonisty příběhu jsou přátelé Kayleen a Dough, které divák pozná skrze sérii krátkých scén mapujících jejich dlouholetý vztah.

Ačkoli by se mohlo zdát, že Kolo kolo mlýnský je jen další z řady běžných konverzačních komedií, opak je pravdou. Text autora, jehož nejvíce proslavila hra Bengálský tygr v bagdádské zoo (Bengal Tiger at the Baghdad Zoo, 2009), je sice plný prvoplánově humorných pasáží, nicméně ve své podstatě jde o příjemně realistické dílo se zajímavým vývojem.

Příběh není vyprávěn chronologicky, jak by se dalo očekávat, nýbrž je sestaven z krátkých scén popisujících společné zážitky protagonistů napříč třiceti lety přátelství. Přirozeně tak dochází k tomu, že divák v jednotlivých výstupech hledá skryté významy i reference k jiným událostem, což udrží jeho pozornost po celou dobu zdánlivě jednoduché inscenace.

Kvalitní zpracování souboru Komorní činohry dodává dobře napsané hře na atraktivitě. Zajímavě se jeví neveliký prostor Divadla Troníček, kde soubor hraje vprostřed sálu, obklopen diváky z obou stran. Tato scénografie podtrhuje uvolněnou, místy až domáckou atmosféru, jakou příběh skýtá. Vzhledem k minimalistickému prostoru je scéna prostá všech zbytečností; dominují jí dvě postele a věšáky na šaty, přičemž oba tyto výrazné prvky mají svou jasnou – nejen estetickou – úlohu.

Kupříkladu věšák na šaty je zřejmě nejpoužívanější rekvizitou, neboť Ivana Machalová a Petr Halíček, představitelé Kayleen a Dougha, se mezi jednotlivými scénami převlékají. Samotné kostýmy lze hodnotit velmi pozitivně, neboť i přes svou jednoduchost napomáhají divákovi určit časové ukotvení jednotlivých výjevů. Plesové šaty, školní uniforma či černý smuteční oděv fungují lépe než předlouhé vysvětlování.

Živá hudba

Právě mezi jednotlivé scény jsou vsazeny živé hudební výstupy. Zpěvačce Brigitě Cmuntové či Kláře Suchankové zajišťuje doprovod pouze Michal Kostiuk se svým basklarinetem, což je pro danou inscenaci i minimalistický prostor vskutku příhodné. Texty jednotlivých písní jsou po formální stránce nekomplikované, avšak nikoli obsahově banální, a tak hudební složka inscenace působí ve výsledku příjemně.

Pozitivně se jeví i herecké výkony Ivany Machalové a Petra Havlíčka. Oba herci se v rolích dvou charakterově odlišných přátel skvěle doplňují a nedělá jim sebemenší problém proměnit se z roztoužených adolescentů na stárnoucí vysílené dospělé. Vzhledem ke scénografii je třeba podotknout, že oba představitelé hlavních hrdinů umí skvěle pracovat s prostorem, a tak ani jedna strana hlediště nepřichází o skvělou podívanou.

I přes všechna pozitiva má inscenace několik drobných nedostatků, které celkový dojem místy kazí. V první řadě je to poměrně velké množství vulgarit, bez nichž – zdá se – dnes již nemůže vzniknout žádná komedie. Je sice pravdou, že Josephova hra může být označena za velmi realistickou, a to i z pohledu jazyka, nicméně konzervativnější divák by s hrubostmi mohl mít problém.

Poněkud nepříznivě se jeví také fakt, že začátek hry je spíše méně vydařený a svou jalovostí evokuje některé z nezdařených současných veseloher. Je sice pravdou, že s každou další scénou dostává příběh Kayleen a Dougha nový rozměr a divák dříve či později porozumí záměrům autora i tvůrců, ovšem začátek inscenace zkrátka není dostatečně atraktivní.

Veškeré tyto výtky však nejsou vážného charakteru a vyšší míra vulgarit či méně poutavý začátek nijak významně nesnižují kvalitu představení. Ve výsledku lze tedy inscenaci Kolo kolo mlýnský označit za velmi povedenou.

 

Premiéra: 22.4.2018. Překlad: Kateřina Holá. Výprava: Ľubica Bábek-Melcerová. Hudba: Zdeněk Dočekal. Režie: Jiří Bábek.

Hrají: Ivana Machalová, Petr Halíček

Zdroj fotografií: Facebooková stránka Komorní činohry

Názor informuji.cz: 70%

| Sdílej: Sdílet na FB Tweetnout


Fotografie k článku

Ivana Machalová a Petr Halíček.Scéna z dob dospívání.
 

Mohlo by se ti líbit...

Divadlo Františka Troníčka nabízí i další akce

Další divadelní novinky

Tento článek ještě nikdo nehodnotil. Buď první!