Tvrdí, že to byla nejtěžší příprava před vrcholným turnajem, jakou zažil. Kupily se mu omluvenky, tým od prvních zápasů kosila zranění, nuceně i plánovaně přišla generační obměna. A sám oznámil, že šampionát v Dánsku bude jeho rozlučkou u reprezentace. K tomu má mužstvo před sebou drsný los, neboť sedm utkání základní skupiny odehraje během deseti dnů, zatímco v minulosti to bylo dvanáct.
„I kvůli tomu jsme obětovali poslední turnaj ve Švédsku. Nechtěli jsme hráče přetížit, potřebujeme být nabití energií. Náš tým nemá zkušenosti, ale věřím, že o to víc v něm bude bojovnosti a nasazení,“ říká Josef Jandač.
A cíl? Ten Čechům možná vyrazí dech. Kouč nemluví o medailích, o touze po zlatu. „Pro mě je důležité, abychom s mladými prošli do čtvrtfinále. Je to bráno za samozřejmost, ale...“
Ale co?
Pořád poslouchám, že je to v hokeji o jednom zápase. Ale když se vrátím do roku 2010, tak tam Jarda Jágr prohlásil, že přijdou časy, kdy se možná ani nedostaneme do čtvrtfinále, protože nás čekají hubené roky. Bum, a byla z toho zlatá. Z ho... se upletl bič, přišla krádež století, jak tomu říkali kluci. Teď nás čeká přestavba týmu. Hrozně důležitý bude první zápas se Slováky a pak si přeji, aby se tým lepšil. Abychom nevadli, abychom zvládli „povinné“ duely a dostali se do čtvrtfinále. V něm jde pak o to, jestli budu lynčovanej, nebo ne.
Takový už je osud trenérů. I Libor Zábranský, když před pár dny odmítl stát se vaším nástupcem, říkal, že reprezentační kouč fotbalistů a hokejistů je stejně sledovaná funkce jako prezident či premiér.
Hlavně poslední roky, kdy není na růžích ustláno. Byli jsme zvyklí, že se sem tam něco přivezlo. Teď je to pranýřování. Doba se změnila a na sociálních sítích se všichni mohou vyjádřit, přitom nevidí pod pokličku. Jsou ovlivnění tím, jak se to prezentuje. Není to lehká práce, ale kdo se bojí, nesmí do lesa.
Když jdete hrát IV. třídu za fotbalové Chrustenice, tak na co se lidi nejvíc ptají?
Já už tam raději ani nechodím. Ptají se a někdy mi to není příjemné, když toho mám nad hlavu. Ale když mě vidí naživo, jsou většinou milejší, než když reagují na články. Chtějí vědět, proč nejel tenhle hráč, proč chytal zrovna tenhle.
Hokejisté jsou v Kodani. Tým zaskočily extrémně malé šatny |
Co vám daly dva roky u reprezentace?
Ještě je tu jeden turnaj, ale blíží se to ke konci - získal jsem ohromnou zkušenost v tom, že hokej na mezinárodní scéně je daleko jiný. I práce je jiná, protože musíte mít přehled o hráčích, poskládat je k sobě typologicky i charakterově. Musíte je rychle připravit, naladit na turnaj, který nějak dopadne. A pak se připravit na to, že budete lynčovaný.
Zase si nemyslím, že byste byl v médiích tolik kritizovaný.
Vezměte si olympiádu. Dostanu otázku, co bych považoval za úspěch, a říkám, že kdybychom zlomili to čtvrtfinále. Postoupili jsme mezi čtyři, pak nemáme medaili a už je to hodnocení kyselé. Měli jsme ambice, ale musí tam být i rozum. Prohráli jsme s favority turnaje - s Ruskem a Kanadou. Pak se podívejte na dvacítku. Ta po letech postoupí přes Finsko, kdy Kořenář chytil vše. Ten zápas byl jednoznačný pro soupeře, my pak dostali sedmičku od Kanady a devítku od Amíků. Přišel úplně jiný level hráčů a v bojích o medaile jsme dostali nálože. Stavíme si vzdušné zámky a jsme určitým způsobem nadšení.
Vy jste to viděl jak?
Mělo by se říct: Ano, postoupili jsme mezi čtyři, ale nalejme si čistého vína. Z toho výběru se nám rekrutuje pět šest talentovaných útočníků, kteří by jednou mohli být dobří. Výborný výkon podal v jednom utkání brankář, ale v obraně nemáme téměř nic. To je realita.
Což se projevuje i v áčku.
Ano. Kde mám brát beky já nebo další, co přijdou? Ti samí kluci nebudou přece jezdit pořád dokola, zvlášť když se hraje mistrovství každý rok. Taky potřebují odpočinek, řeší svoje smlouvy, byznys a já už se na to dívám jinak než dřív. Před sezonou jsem říkal, že na olympiádě vsadím na zkušenější tým, zatímco na mistrovství světa na energičtější, protože jsem viděl rozlosování. Ale v beku je to takové všelijaké. Píšete například o Pyrochtovi jako o možném hráči NHL, ale vím, že skauti jsou skeptičtí. Má výborné bruslení, to ano, ale defenzivní činnost, osobní souboje a odvaha jít první na mantinel se ztrácí. Být větší konkurence, kdoví jestli by v nominaci byl.
Řada beků ale odešla do NHL.
Spíš podepsali smlouvu. Šimek patřil k nejlepším v extralize, ale tam hraje farmu. Přitom jemu jsem věřil nejvíc, že NHL udělá. Říkal jsem si, že Jeřábek je šikovný, herní, ale pro NHL nemá bruslení, a nakonec je v týmu. U Rutty jsem si taky říkal, že to nebude mít v Chicagu jednoduché, ale je tam. A Šíma se tam nepodíval ani na jeden zápas.
Na druhou stranu se celou dobu, co jste u reprezentace, řeší větší zapojování mladých. Teď přišla ta vhodná doba, ne?
Ale aby mladí mohli naskočit, nejdřív musíte mít ty, kteří mají skutečně výkonnost. Ano, teď je tu generace ročníku 1999, jsou velmi šikovní a budou patřit k základním stavebním kamenům reprezentace. Zase však není prostor pro všechny, tak to nemůžu složit jen z bažantů. Z přípravy se na šampionát nedostali Galvas a Zadina. Nezklamali. Galvas je herně velmi šikovný hráč, ale pro chlapské souboje u mantinelu musí ještě pár kilo nabrat. U Zadiny jsme měli pocit, že není úplně zvyklý na seniorský hokej. Na draftu bude vysoko, ale nám se v přípravě vytrácel a v druhých půlkách zápasů přestával být zabiják. Otáčel hru. Ukazovali jsme mu to a říkali, že od něj potřebujeme přímočarost.
Josef Jandač a a jeho asistent Václav Prospal na střídačce české reprezentace.
Co on?
Vím, říkal. Já si prostě v juniorce vzal puk dozadu a pak to celé projel, ale tady ne. Výborně se s ním dělalo. Pořád je to rozdíl, když se podíváte na mladé v jiných týmech. Finové tam dali před dvěma lety osmnáctiletého Laineho, což byl nejlepší hráč play off. Měl za sebou test v seniorské kategorii a byl tak odskočený, že přišel do NHL a dal 30 a 40 gólů. Teď mají Švédové devatenáctiletého Petterssona - vyhrál bodování ligy, byl lídrem. U nás těmi lídry ještě nebyli. Ano, máme Martina Nečase. Ale když jsme mu dali pozvánku, byl bohužel vždycky marodný. Než odjel na dvacítky, měl v sezoně 13 utkání v extralize. Mám pocit, že je tu někdy velká euforie z talentu, ale je potřeba mít i určitý rozum.
Jak moc vás naopak potěšil mazák Plekanec, že zase přijede?
Mám velký obdiv k jeho srdci směrem k nároďáku. Je to hráč z kategorie těch, kteří když jen trošku můžou, přijedou. I po tom, co vypadli v sedmém zápase, a po loňském mistrovství, kdy neměl bodový příspěvek a sám z toho nebyl nadšený. Na druhou stranu má v posledních letech v klubu defenzivní roli a hlídá ty nejlepší. Těžko po něm můžeme chtít, aby rozhodoval zápasy a dával góly. Když jsem mu letos zavolal, cítil jsem, že jenom nechce být přebytečný. Udělá vše pro tým.
Je to největší srdcař, kterého jste zažil?
Jednoznačně. Ale nechci se dotknout jiných - Honza Kovář nikdy neodmítal pozvánky, až letos mi řekl, že je vyšťavenej. Ale kvůli tomu nezměním názor. Nebo Honza Kolář - loni se nám nevešel do základu. Když jsme mu řekli, že mu nemůžeme dát jistou nominaci a pochopili bychom, kdyby nejel, řekl, že nám nebude dělat problémy, bude týmu přát a bude připravený do poslední chvíle. Ale třeba proti Německu 2010 jeden zásadní rozdíl vidím.
Jaký?
Tam mladí měli kolem sebe učitele, pořád tam bylo dost osobností. Teď jich tady zase tolik nevidím. I proto jsem tolik stál o Plekyho, aby jeho přítomnost dodala klukům sebedůvěru. To stejné Červenka, který patřil k našim nejlepším na olympiádě. Nebál se hrát. Už možná nemá takovou rychlost, ale má um.
Jaké byly první dojmy hokejistů v dějišti šampionátu:
