Neříkejte, vždyť jste rarita.
Hokej mě baví, to je nejdůležitější. A pro každého hráče je přece sen reprezentovat. Když tu šanci mám, tak proč nejet? Kariéra letí strašně rychle a zážitky a emoce národního týmu, to člověk jen tak nezažije. Když přijdete na zimák a vidíte fanoušky s vlajkama... Ten pocit nenahradíte.
99. zápas odehrál v úterý pětatřicetiletý Tomáš Plekanec za národní tým. |
Ovlivnilo váš vztah k reprezentaci Nagano a zlaté časy z přelomu tisíciletí, když jste byl mladý?
Já ho měl vždycky. Pamatuju si, jak mě už na Kladně strašně bavilo hrát před lidma. I v juniorech, když jsme hráli finále extraligy a místo padesáti fanoušků přišla tisícovka. Pro mě to bylo neskutečné. Miloval jsem to odmalička. Pocit, že vám fandí celá republika, bych přál každému. Je to mrazení v zádech. O tom nároďák je.
Byl jste k tomu vedený rodiči?
Nepamatuju si, ale rodiče mě v hokeji vždycky podporovali. I když teď už kolikrát slyším: Nejezdi, odpočiň si.
Máte radost, že si vás kvůli tomu fanoušci tak cení?
Přiznám se, že diskuse od jisté doby nečtu. Když se to ale dozvím, tak mě to samozřejmě potěší. Nečtu o sobě ani články. Není to kvůli nějaké špatné zkušenosti, ale člověk musí mít čistou hlavu.
Připouštíte si konec kariéry?
Jo, určitě. Vím, kolik mi je let, kolik toho mám za sebou a že přede mnou už není moc sezon. Jestli budou dvě tři, když budu počítat, že bych si chtěl zahrát rok v Čechách... Maximálně čtyři a bude konec. Ale cítím se dobře fyzicky, za celou kariéru mě nepotkalo žádné vážné zranění. Na druhou stranu vím, že už to není jako před deseti lety.
Jak moc se v posledních letech musíte měnit hokejově, abyste se udržel v NHL?
Je to těžké každý rok bez ohledu na věk. Držet krok s nejlepšími hráči je obrovsky těžké. Hokejové role se mění a já ji poslední dva roky mám o hodně jinou. Na druhou stranu jsem rád, že i v ní jsem schopný udržet kvalitu. To mi dává chuť pokračovat.
Říkám správně, že jste celou kariéru nedostal roli podle představ? Že jste byl vždy tlačený do defenzivy?
(přemýšlí) Na tohle si asi nemůžu stěžovat. Naopak jsem byl za tu roli rád, protože jsem díky ní strávil na ledě strašnou spoustu času, byť jsem musel oželet nějakou přesilovku, kde můžou hráči dávat góly a sbírat body.
Poslední dobou jste už nedostával ani tolik minut na ledě...
Je to kvůli tomu, jaký mančaft byl v Montrealu. Ale po epizodě v Torontu bych chtěl každopádně zpátky, je to pro mě jednoznačná priorita. Jsme předběžně domluvení, ale jsem při zemi, protože za ty roky vím, jak se všechno může změnit.
V Montrealu jste strávil celou kariéru. Nelákalo by vás zkusit něco jiného?
Ten čas už je pryč. Měl jsem období, kdy by mi výměna pomohla. Ale zůstal jsem rád, na Montreal nedám dopustit. Ano, v Torontu jsem byl během play off nadšený, ale předtím jsem toho také moc neodehrál.
Zpět k reprezentaci. Víte, že se v ní blížíte ke stovce zápasů?
Tuším, že je to blízko. Je to hezký. Když byl člověk mladý, tak by si těžko představil takové číslo.
Jubilejní zápas odehrajete ve čtvrtek proti Rusku. Pamatujete si na první?
Bylo to proti Švýcarsku v Příbrami, trénoval pan Augusta s Martincem. Ale kdy to bylo, to už si nepamatuju. První mistrovství bylo v Rize 2006. Byl tam mladší mančaft. Pomalu se loučili David Výborný a další z generace, na kterou jsme koukali. Jsem rád, že jsem to zažil.
Mladý kádr má reprezentace i letos. Přišel podle vás správný čas na obměnu?
Vypadá to tak. Trend v hokeji je takový. Nechci kluky hodnotit po pár zápasech, ale je vidět, že hrajou bruslivý hokej bez bázně. Asi je načase, aby dostávali prostor.
Roman Červenka říkal, že mu mladí přijdou oproti vaší generaci drzejší.
To nemá ani cenu porovnávat. Když jsme s Červusem začínali, byl to jiný svět. Dneska jsou kluci vychovávaní jinak – k sebevědomí, aby si věřili. My jsme byli zaprdlí, seděli v rohu a byli rádi, že tam vůbec jsme. Všem jsme se báli něco říct. Doba je dnes úplně jiná.
A je to dobře?
Těžko říct, na to může být spousta názorů. Za nás si to mladí museli hodně zasloužit, aby se někam dostali. Dneska je to opačně, kluci dostávají příležitost rovnou, protože není taková konkurence. Někdy dostávají věci snadno. Asi to tak má být.
Jaký máte letos z turnaje pocit?
Potřebujeme spíš body než dobrý pocit. Je pozitivní, že se rveme o výsledky do poslední minuty. K úspěchu kolikrát stačí spíš tohle než um a talent. Šance na vítězství jsou vždycky, byť může být soupeř kvalitnější.
Hodnocení hráčů po vítězství nad Švýcarskem:
