Botanicky ovšem zimolez kamčatský nemá s borůvkami nic společného, podobnost spočívá jen v barvě a chuti plodů. Jinak jde o zcela odlišnou rostlinu, která je nenáročná na pěstování, netrpí chorobami ani škůdci a přežije i holomrazy.
Zatímco borůvky potřebují pro zdárný růst kyselou půdu a přidávání rašeliny, zimolez kamčatský poroste v běžné zahradní zemině. Vyhovuje mu slunné stanoviště, ale vadit nebude ani polostín, potřebuje jen hodně závlahy. Zimolez je proto dobré mulčovat, aby půda okolo něj nevysychala.
Květy se na zimolezu kamčatském objevují už od února, plody se obvykle sklízejí v květnu. Koncem července keř začíná opadávat a připravovat se na období klidu. Oproti většině jiných keřů má tedy zimolez trochu posunutý "biorytmus".
Jak jsme už naznačili, jde o velice odolnou rostlinu, která u nás nemá nepřátele v podobě škůdců. Plody je ale třeba při dozrávání chránit sítěmi, jinak vám úrodu sezobají ptáci.
Chutné kamčatské borůvky se dají zpracovat jako každé jiné ovoce ze zahrádky - můžeme je sníst jen tak, lze je zamrazit či zavařit, případně z nich udělat koláč. Výborně chutnají v bílém jogurtu se lžící medu. Jsou také velmi zdravé: obsahují hodně vitamínu C, vitamíny skupiny B a z minerálních látek potom především hořčík, draslík a vápník.