krusic.blog.idnes.cz

přidat

Známá věta z úžasného filmu Vratné lahve. Určitě si ji spousta z vás vybaví. Zdeněk Svěrák, který odchází ze školství a vysloví právě onu větu.

Tak tuhle větičku jsem si přečetla dnes jako názor v jedné diskuzi - k písničce na Youtube. Tu písničku znám a musím říct, že mě svého času zaujala.

"Kdysi řekli mi: napiš píseň - a nemusí to být hit. Stačí, když někomu zažene tíseň a někomu bude zas líp. Řekli mi: napiš píseň."

Příliš často se nestává, že člověk při zpěvu nějakého člověka, má chuť plakat. Plakat z toho něčeho, co k němu během písně přichází...

Petr Hapka v 70. letech napsal pro Hanu Zagorovou krásnou písničku. Říká se o ní, že je to písnička, která oslavuje život...

Za mě nulová. Od doby, co jsem si prošla vyjádření doc. JUDr. Zdeňka Koudelky - o fungování Nejvyššího st. zastupitelství, přihrávání kauz Nejvyšším st. zastupitelství, panu nejvyššímu st. zástupci nevěřím ani "Dobrý den".

Boy band. Skupina, složená většinou z fešných chlápků - ( no spíš takových dorostenců), stojící především na image, choreografii, schopnosti zvládat zpěv i tanec...a hlavně se líbit:-).

S malým časovým odstupem jsem nyní docela ráda, že se stalo, co se stalo - a že se pan starosta Novotný směrem k Rusku projevil.

V souvislosti s časem adventním si každoročně vzpomenu na období zhruba tak před dvaceti lety, kdy jsem jedno léto měla neskutečnou potřebu sedět doma a hrát si a zpívat koledy.

Pan starosta z Řeporyjí, velká osobnost a statečný muž, napsal do Ruska. Ten dopis jsem si právě přečetla a svůj názor na ono psaní ráda sdělím.

Mě ten náš tehdejší popík zkrátka hřál. A stejné pocity, jaké jsem měla tehdy, mám i dnes - když si z té doby za totáče něco pustím.

A veřejně se k tomu už přiznávají. Kdo? No naši umělci, přeci! A dnes za všechny - pan Jan Hřebejk, režisér a uznávaný představitel naší kulturní fronty.

Tomu "panoptiku" - jak sama nazvala naše celebrity na jedné akci. Za výrok - "zpěvačky za zenitem" se s touto odbornicí přes modu soudí Helena Vondráčková.

Ta neviditelná, všeobklopující síla, která nemá nic společného s romantickým stavem, který se v našich životech s láskou často zaměňuje…….

Moje vyjádření je ryze osobní - jako vždy. Nereprezentuji žádný proud, nehledám sympatie, vyjadřuji se jako soukromá osoba.

Spaní na ulici, před kostelem, se synem... spolu s dalšími - zhruba třiceti lidmi... To bylo ukončení včerejšího osmého ročníku kampaně Noc venku.

A tak jsme se vypravili na špacírku, na Letnou. S pejskem a s Milošem. Tedy s prezidentem republiky, panem Milošem Zemanem, na odznaku-placce, připnutém na mojí bundě. "Stojíme za svým prezidentem". Tak to moje placka sdělovala.

Dnes zahraju pro oba. Protože oba ve mně zněli a zní...., ať už si o tom myslí - kdo chce, co chce. Nikdy, za žádnou cenu nepopřu svoji vnitřní rezonanci - ať už by byla jakákoliv.

Je opravdu gender aktivista, psycholog Jiří Procházka, tak "zbytečným člověkem", jak jsem se dočetla v jedné diskuzi, kde se hovořilo na téma významu boje gender aktivistů ve věcech prosazování lidských práv LGBT ve společnosti?

Slova. Mají svou barvu, sílu, moc, fluidum, kod…. , krásu, melodii, něžnost, zvukomalebnost, příběh, ale i nepříjemnost, odpornost, nudu i šeď. Slovo a jeho zvuk je nositelem informace. Já se krátce zaměřím jen na ta povznášející.

Přesně si vzpomínám na dobu, kdy ve mně název knihy - Zde by měly kvést růže.., rozezníval struny touhy objevovat život a s pokorou pak přijímat i fakt, že zde, bohužel, jenom růže nekvetou...

Those were The days - Dorogoj dlínoju - Dolej si číš a zapudruj si pláč.... Tohle je všechno je jedna krásná a zároveň moc smutná vzpomínka. Vzpomínka na někoho, kdo byl a už tu není.

Loni to bylo za bílého dne, letos se to odehrálo večer - a byl to možná ještě lepší zážitek. Pocit to byl krásný, co vám mám povídat.

Když jsem si dnes přečetla emotivní vyjádření režiséra Igora Chauna směrem k nadcházejícím oslavám 30. výročí sametové revoluce, nemohla jsme se ironicky neusmát.

Ti, co zamrzli svým myšlením v roce 68, stále se ohánějí strašákem jménem Rusko, či komunismus - jsou, dalo by se říct, tak trochu mimo mísu, pokud by se pořádně podívali a pochopili, co se v současnosti vlastně děje.

….a tančí se všude. Na dnešním Karláku, Václaváku, Újezdě. Všude to jím žije. Tančírny praskají ve švech, tančí se i tam, kde teče pivo:-). Kdepak vídeňská noblesa. Ta je na Čechy krátká......

Dle mého - ne. Protože mnohdy jsou děti skutečným obrazem svých rodičů - a co si budeme povídat - některé maminky a tatíčkové bývají v určitém ohledu - dost hustí.

Když mě dnes jeden moc fajn diskutér na blogu, pan Petr Korecký, upozornil - na zítřejší svatomartinské - letos předčasné "koštování", bylo mi jasné, že u mě to letos s vínečkem nedopadne. Proběhne totiž Božkov tradiční - rumíček.

Za poslední dobu jsem si mnohokrát vzpomněla na slova prezidenta Miloše Zemana, která pronesl ve svém projevu - 28.10. 2019.

Tak samozřejmě, že si někdy říkám, koho pak nám jednou volby zase přinesou do funkce hlavy státu. No a v současnosti se celkem dost počalo hovořit o možném kandidátovi na prezidenta, panu generálovi, Petru Pavlovi.