14°C
Kvůli králíkům ministrovala jen 13 dní. Co řekl Malé Babiš? Sama teď přiznává chyby
Dnes už bývalá ministryně spravedlnosti z hnutí ANO Taťána Malá se vrátila zpět do poslanecké lavice. Vaz jí zlomilo podezření z opisování hned ve dvou diplomových pracích. Teď otevřeně promluvila pro Blesk Zprávy. V první části rozhovoru se vrátila k tomu, jak nezvládla komunikaci s médii a k (ne)podpoře stranického šéfa a premiéra Andrej Babiše i k posměškům, které se šířily internetem.
Co říkáte na reakce na internetu? Místo vašich titulů Ing. a Mgr. začali lidé psát například CTRL-C a CTRL-V (jako zkratky kopírovat a vložit).
To jsem v zájmu zachování svého duševního zdraví ani raději nesledovala. Předešlé dva týdny jsem se opravdu snažila číst noviny a internet minimálně. Tohle nemůže zasáhnout jen člověka, který je totálně otrlý, a to já opravdu nejsem.
Už jste si stihla pojmenovat, co se vlastně stalo, že jste byla na ministerstvu tak krátkou dobu?
Ke mně chodí spousta různých teorií a spiknutí, ale nechci na ně věřit…
Co třeba?
Nechci je ani vyslovovat, protože jsou to různé příběhy. Nechci ale ani věřit, že by něco z toho mohla být pravda. Stalo se to, že z mého pohledu, a na tom si trvám, existuje potřeba útočit na vládu Andreje Babiše a na členy této vlády – což se ukázalo i v úterý, kdy odešel další ministr, kvůli prakticky podobným problémům.
Mě jen mrzí to, že skutečně nikoho nezajímalo to, jak to s tou mou diplomovou prací opravdu je. To, co mě trápí nejvíc, je to, že přemýšlím nad tím, čemu můžu věřit. Opravdu jsem studovala s nejlepším vědomím a svědomím. Diplomovou práci jsem psala s pokyny svého vedoucího. Ano, asi tam mám nějaké chyby. Protože pravda je, že tu cizí diplomku tam skutečně citovanou nemám, nemám ji uvedenou ve zdrojích, ale jsem přesvědčená o tom, že jsem tyto věci se svým vedoucím opravdu konzultovala.
Takže jste tedy neopisovala z cizí práce?
Ne. Takhle – záleží na tom, co znamená slovo opisovat. Samozřejmě že jsem čerpala z mnoha zdrojů. To je bez diskuse. O tom ta literární část práce přeci je. Každý, kdo píše bakalářskou nebo diplomovou práci, tak svým způsobem opisuje z něčeho, čerpá z něčeho. Ale že bych si chtěla zjednodušit práci a opsala něčí diplomku, to vylučuju. A to je to, z čeho je mi asi nejvíc smutno.
Měla jsem vedoucího práce, kterého jsem poslouchala, protože jsem psala svou první diplomovou práci, bylo mi 24 let, byla jsem holka, která byla úplně nezkušená. Před tím jsem takto velkou práci nikdy nepsala. Měla jsem také nějakého oponenta, zkoušela mě státní zkušební komise, před kterou jsem tu práci musela obhajovat. Vyjádření univerzity je pro mě dnes poměrně šokující. Jsem velmi zvědavá, s čím přijde etická komise. Dřív jsem opravdu neměla možnost si projet celý materiál nějakým programem, abych si to zkontrolovala.
Ale ta práce v pořádku prostě podle expertů není.
Uznávám, že tam ty chyby mám, ale nemyslím si, že jsem ve fázi, aby někdo řekl: Ona obšlehla něčí diplomku. Vše jsem psala sama – nenechala jsem si ji ani nikým napsat, ani jsem si ji nezaplatila, a ta diplomka existuje, ta se nikde neztratila, tak jako se ztratily diplomové nebo rigorózní práce některých jiných politiků v minulosti. To je asi věc, kterou se teď snažím strávit nejvíc. To, že politika není vždy fér a jsou různé zájmy a někteří lidé se někomu nehodí, tak se najdou způsoby, jak je dostat ven. S tím člověk, když jde do politiky, musí počítat, ale to, co se týká toho získaného vzdělání a toho zpochybňování po 13 letech, to je pro mě, přiznám se, šok.
A jediné, co mě uklidňuje, je to, že když se bavím s mnoha lidmi, kteří kdy podobné práce psali, tak říkají, že tohle je pandořina skříňka, kterou někdo otevřel, ale celé to nemůže mít vítěze, protože na ty práce jsou dnes jiné nároky, než byly dřív, to je bez diskuse. Hrozně mě mrzí to, když někdo srovná moji diplomku s diplomovou prací, kterou někdo obšlehl. To jsou věci, které mě opravdu bolí. Ty školy jsem studovala proto, že jsem je studovat chtěla. Teď se s tím musím srovnat.
Co očekáváte, že vám ta komise řekne. Jaké to může mít důsledky?
Asi neočekávám, že by mi po třinácti letech odebrala titul.
To ani podle stávajících zákonů nejde…
To je pravda. Ale jsem na to strašně zvědavá, protože mě zaskočila vyjádření paní rektorky. Myslím ale, že všechny podobné kauzy poškozují především samotné školy. Přiznám se, že neočekávám, že by škola řekla: Taťána Malá udělala vše v pořádku a chyba je někde jinde. Že by řekli, že to byla chyba a odpovědnost také někoho jiného, to si nemyslím, ačkoliv jsem přesvědčená, že by bylo spravedlivé to poctivě posoudit. Jak říkám, objektivně jsem tam asi udělala chyby. Necitovala jsem cizí diplomku, ale bohužel nemůžu dokázat, že to nebylo vědomě. Opravdu si myslím, že mi bylo řečeno, že diplomky se necitují. Stále nad tím přemýšlím. Odpovídalo by tomu i to, že jsem ji necitovala v té druhé diplomové práci.
Ale vy jste tam měla i ty pravopisné chyby…
To už jsem vysvětlovala. To vzniklo tak, když jsem si dělala poznámkový aparát, když jsem si chystala práci a normálně jsem si to zkopírovala. Citace tam nebyla, protože jsem si neudělala poznámku o zdroji a tu část jsem tak považovala za svou vlastní. Ano, ty chyby tam jsou. Je to ale opravdu má práce. Pamatuji si, jak jsme brali krev králíkům, ze kterých má dnes půlka národa legraci – tak si říkám, jak je to neuvěřitelné, protože jsem tomu věnovala spoustu času a ve finále jsem za podvodníka, který opsal diplomku.
Pakliže by komise řekla, že ta vaše jedna nebo druhá práce nebyla v pořádku, jste připravená na to nepoužívat ve veřejném životě akademický titul?
Ne. Přiznám se, že bych asi zvažovala další kroky, ale je potřeba si uvědomit, že diplomová práce je jen jednou z věcí, které jsou potřeba k dosažení titulu. Zatím titulem je pět let tvrdého studia, státní zkouška ze čtyř nebo více předmětů a je za tím obhajoba práce. A při vší úctě – ta práce je jen malá částečka toho, co člověk pro ten titul musí udělat.
V době, kdy jsem studovala, jsme neměli žádný seminář, jak psát diplomovou práci. Možná jsem se po tom i málo pídila, ale nedobrala jsem se tehdy ani žádného předpisu, jak se taková práce píše. Proto říkám, že jsem se asi opravdu naivně spoléhala na to, že komunikuji se svým vedoucím a neměla jsem důvod mu nevěřit.
Proč vám trvalo více než týden, než jste se k tomu problému oficiálně vyjádřila na tiskové konferenci?
Já jsem to fakt podcenila. Byla jsem přesvědčená o tom, že je to v pohodě. Měla jsem a mám čisté svědomí. Tu situaci jsem mediálně podcenila.
Byla to i politická nezkušenost?
Možná ano, i mediální a možná i lidská naivita v tom, že když jsem nic neprovedla, tak jsem neměla potřebu to řešit. Navíc jsem seděla čerstvě na ministerstvu a měla jsem jednu schůzku za druhou s řediteli odborů a chtěla jsem co nejrychleji začít řešit ministerské věci. A když se na to vše zpětně podívám, tak vlastně nevím, jestli to chtěl někdo slyšet.
Chtěl, i já jsem se ptal… Posílal jsem vám maily i SMS zprávy. Odpovědi ale žádné nechodily.
Nechodily, protože jsem opravdu stále pracovala. Nevěnovala jsem tomu tolik pozornosti. Když jsem se později dozvěděla, že měla údajně vyvést ochranka z ministerstva štáb České televize, tak mě málem klepla pepka, protože toto nebyla pravda. O celé kauze jsem se dozvěděla, až když bylo po všem. Ten den jsem seděla v kanceláři a měla jsem jednoho vedoucího za druhým. Nejsem člověk, který by nechával někoho vyvádět ochrankou. Zakládám si na tom, že se chovám k lidem slušně. To, že jsem pak nebyla milá vůči médiím, bylo i tím tlakem.
Je pravda, že jste na tu vaši poslední tiskovou konferenci, kterou jste svolala na ministerstvo, na ne úplně vhodné místo, protože bylo dost malé, a prodírala jste se skrz kamery, že jste měla oznámit rezignaci už tam?
Ne, to není pravda. Ta rezignace bylo vysloveně mé rozhodnutí. Nejsem člověk, který se nechá někým dotlačit k nějakému rozhodnutí. Proč bych měla oznamovat na té tiskovce rezignaci? Chtěla jsem to prostě jen vysvětlit. Ale později pro to mé rozhodnutí hrálo velkou roli i to, že mě novináři nechtěli pustit ani k tomu pultíku. Když jsem mluvila, tak jsem viděla u některých dokonce posměšky. V tu chvíli jsem pochopila, že to opravdu nikdo ani slyšet nechce. To byl jeden z takových střípků…
Takže jste rezignovala na základě chování novinářů?
To ne. Tak to říct určitě nejde, ale bylo to o celkovém nastavení společnosti a atmosféry. Kdybych ale zůstala ministryní spravedlnosti a dělala různé kroky, potřebovala bych s nimi komunikovat. V tu chvíli jsem ale měla pocit, že to vysvětlení opravdu nikoho nezajímá.
Já jsem na té tiskové konferenci byl a ptal jsem se vás, jestli jste mluvila s Andrejem Babišem před svým vystoupením o rezignaci. Vy jste na můj dotaz odpověděla: „Funkci jsem k dispozici nenabídla, myslím, že to není na pořadu dne.“ Tak mě překvapilo, že zhruba o tři hodiny později bylo vše jinak. Co tedy stálo nakonec za vaší rezignací?
Jsou věci, které prostě nějak dozrají. O rezignaci jsem přemýšlela celý prodloužený víkend. Pak prostě ale přišel okamžik, kdy si řeknete, že už to nechcete. I kdybych byla rozhodnutá na tiskové konferenci, tak jsem považovala za seriózní a korektní to říct premiérovi a svým kolegům a až pak novinářům.
S premiérem Andrejem Babišem jste se ale přece potkali ještě před tiskovkou?
Ano, to jsme se potkali.
A on vám tam naznačoval, že tu situaci musíte nějak vyřešit, nebo zakročí on?
Bavili jsme se o té situaci, on mi řekl, že by bylo fajn, abych to vysvětlila…
Cítila jste tedy podporu od svého vládního šéfa?
Popravdě řečeno, neměla jsem pocit, že by mě hodil přes palubu, ale cítila jsem, že je takzvaně nalomený. A to byl asi i jeden z důvodů, proč jsem nakonec rezignovala. Pokud nemáte, nebo necítíte, stoprocentní podporu od člověka, na kterého se musíte spolehnout, a cítíte různé signály, což může být samozřejmě můj subjektivní názor, tak jsem nakonec došla do stadia, kdy jsem si řekla, že se to dá usnést těžko a už nechci.
Pak jsem se potkala s Andrejem Babišem před jednáním výboru hnutí ANO znovu a řekla jsem mu, že rezignuji, že je situace pro mě neudržitelná a nechci bránit vzniku vlády s důvěrou.
Zhruba týden po vaší rezignaci se poroučel další ministr. Petr Krčál z ČSSD odešel z resortu práce a sociálních důvodů ze stejného důvodu jako vy.
Je to nešťastná situace, která je daná celkově atmosférou v České republice a nastavením celé společnosti. I v Poslanecké sněmovně to díky rozložení sil samozřejmě vře. Trochu za tím vidím to, že je potřeba znedůvěryhodnit schopnosti a snahy Andreje Babiše jako premiéra a ukázat, že není schopen mít kvalitní vládu. Mrzí mě, že se to neposuzuje na základě výkonu lidí, na základě práce, kterou odvedou na jednotlivých ministerstvech. Ani nedostali šanci.
Domnívám se, že kdybychom projeli diplomové práce nejrůznějších lidí, a nemusí to být jen poslanci nebo bývalí představitelé ve vládě, tak je velmi pravděpodobné, že ty práce nebudou bez chyb. Ale je otázka, jestli bychom na základě toho měli všechny lidi diskvalifikovat.
Jiří Pospíšil řekl, že je to věc morálky. Naprosto souhlasím, ale už se nikdo neptá, jestli někdo opisoval vědomě, nebo jestli tam má chyby. Dostáváme se teď i díky tomu do situace, kdy se může stát, že do politiky nebude nikdo chtít. Hovořila jsem v posledních dnech s mnoha úspěšnými lidmi, kteří mi řekli, že právě toto je důvod, proč do politiky nechtějí. Nechtějí se takto nechat lustrovat.
Ukazuje se, že v této vládě mají ministři bez vysoké školy evidentně výhodu.
— Jiří Pospíšil (@Pospisil_Jiri) 17. července 2018
On tu situaci ale na rozdíl od vás vyřešil mnohem rychleji. Jeden den se objevilo podezření, druhý den oznámil rezignaci…
Myslím, že to bylo dáno tím, že jsem rezignovala před ním já. Kdyby to natahoval, tak by to vypadalo asi trochu hloupě. Nehledě na to, že u něj byla ta situace jiná. I když on říkal, že se to s mým případem nedá srovnat, tak já říkám, že ten můj se nedá srovnávat s tím jeho, protože tam ty shody byly asi hodně velké. Rozumím i tomu, že si i kvůli zdraví vyhodnotil, že s tím nemá cenu bojovat a nemůže to vybojovat.
Chystáme i druhou část rozhovoru. Taťána Malá řekla Blesk Zprávám, zda odejde i z Poslanecké sněmovny, jak se jí žilo 13 dní s ochrankou za zády a co řekla na její problémy s diplomkami její dcera.
Tak jestli za 5 let jejího náročného studia hnojárny jí škola neřekla, co je to plagiátorství , pak by se měla škole odebrat akreditace 
.
Před 13 lety hranice trpělivosti škol právě dosáhly vrcholu a školy chtěly program na odhalování plagiátů. Myslím, že MU ho již měla v r. 2006.
Jen tady té to nikdo neřekl.Prostě to riskla. A nevyšlo to. 
V případě pana ministra a paní ministryně jsoudvě možnosti: Jednak opisování z podobných prací, to je v každém případě podvod, pokud to není v práci uvedeno jako pramen, ale i druhá možnost, že si práci zadali u profesionála a ten snad zlenosti to použil. V každém případě ty úvahy paní Malé, je li to promlčeno nebo ne jsouzavádějící, je to podvod a protože ona to má dokonce u práce v oboru zemědělské VŠ a po letech. I na slovenské právnické škole, je vidět ,že je to její metoda práce(podvádění).