Wintonovy děti a my. Z Česka utíkaly i před českým antisemitismem

Německo vyplatí odškodné, pravda symbolické, dětem, kterým se podařilo před vypuknutím druhé světové války s pomocí britských dobrovolníků uprchnout do Velké Británie a dalších zemí západní Evropy. Týká se to i v Česku tak proslavených Wintonových dětí, jejich záchranu organizoval za tuto akci do šlechtického stavu povýšený sir Nicolas Winton. Až potud je vše v pořádku.

Tento článek je více než rok starý.

Komentář Praha Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Socha Nicolase Wintona na pražském hlavním nádraží

Socha Nicolase Wintona na pražském hlavním nádraží | Foto: Jenda H. | CC BY 4.0,©

Odškodnění jako gesto odpovědnosti a pokory za nacistické zločiny je ze strany Německa zcela na místě. V legendě, která se kolem Wintonových dětí v Česku vytvořila, však chybí několik důležitých skutečností. 

Přehrát

00:00 / 00:00

Luboš Palata: Wintonovy děti a my. Z Česka utíkaly i před českým antisemitismem

Z Československa, z pomnichovské Druhé republiky, prchaly židovské děti nejen před nacisty, ale také před českým antisemitismem, který nabyl po Mnichovu a při nastolování autoritářského režimu v Československu mezi zářím 1938 a březnem 1939 mnoho velmi odpudivých a hnusných podob.

Hesla „Čechy Čechům“, „Pomáhejme našim lidem, ne Židům“ a podobná se šířila organismem společnosti jako bleskově působící jed. Vylučovat ze svých řad a zbavovat zaměstnání lidi židovského původu žádali čeští právníci, lékaři i univerzitní profesoři.

Před 80 lety dorazil do Británie první transport s židovskými dětmi. Později je organizoval i Winton

Číst článek

Nejhůře na tom byli německy mluvící Židé, s těmi neměla Druhá republika vůbec žádné slitování. Ostatně stejně jako s Němci, kteří v Masarykově a Benešově Československu nalezli azyl před nacistickým režimem a pokoušeli se proti Hitlerovi vyvíjet opoziční či odbojovou činnost.

Druhá republika

Už v době Druhé republiky také vznikají s obezličkou „pracovní“ zárodky prvních českých koncentračních táborů pro Romy, tehdejší optikou podobně „nečeskou“ součást společnosti.

Nebyli jsme v tom samozřejmě sami. Protižidovské zákony přijímalo v té době například i později nacisty okupované Polsko.

Židy sice tehdy ještě nechával Hitler z Třetí říše za určitých podmínek vystěhovat, ale v tehdejším světě je v podstatě všechny země odmítaly přijímat.

Včetně oné Velké Británie, která souhlasila pouze s příjezdem židovských dětí, které ne že nemohli, ale nesměli doprovázet jejich rodiče.

Proto se do konce války z většiny Wintonových a jim podobných dětí stali sirotci. Jejich rodiče předválečné demokratické země svým odporem k přijímání židovských uprchlíků odsoudily k smrti v nacistických koncentrácích a plynových komorách.

Nacistická okupace 15. března 1939 a následná Hitlerem rozpoutaná válka jakoby toto všechno spláchla vlnou milostivého zapomnění. První Wintonovy děti ale odjely z Česka už 14. března 1939. Neodjížděly z nacisty okupované země, ale z naší české antisemitské Druhé republiky.

Autor je redaktorem Deníku.

Luboš Palata Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme