Základní škola v Barceloně vyřadila na doporučení školské komise pro rovnost pohlaví z knihovny na 200 pohádek, protože jsou údajně příliš sexistické. Mezi vyřazenými knihami se objevily i Červená Karkulka nebo Šípková Růženka. Dává podle vás takové rozhodnutí smysl? Jsou dnes skutečně stereotypy o pohlavích překonané?
Patřím nepochybně již do kategorie seniorů, které životní zkušenost naučila dívat se na věci nejen emotivně, ale i s jistým nadhledem. Děsí mne historická představa, že někdo se prohlásí za nejvyššího cenzora a bude rozhodovat o vhodnosti či nevhodnosti knížek. Knihy pálila inkvizice, totalitní režimy. Knihy a jejich autoři byli vyřazováni z knihoven z různých důvodů, ve snaze umlčet je. Bezmocné pohádky, tradované napříč národy a generacemi, se bránit nemohou. Jejich kastrování a opravování ve smyslu správné „ideologie“ se mi bytostně příčí. Nemyslím si, že by moje chápání světa a mých vrstevníků poškodily tradiční pohádky v našem pohledu a v hodnocení světa! Ponechal bych na přirozeném vývoji, aby rozhodl.
Co ve vás evokuje termín „školská komise pro rovnost pohlaví“?
Tento typ komisí ve mně vyvolává reminiscenci na někdejší „výzkumný ústav pro studium života a díla XY“. Neumím si představit, co taková komise bude řešit, co doporučovat a co možná nařizovat?
Skutečně některé staré knížky škodlivě informují o postavení žen a mužů? V čem jsou případně závadné?
Knížky jsou dokumentem, jak se vyvíjí vztah mužů a žen a jejich vzájemné postavení. Je to dynamický prvek, který vede různými cestičkami. Věřil bych ve schopnost čtenáře na určité úrovni hodnotit. Pokud s nějakou knihou nesouzním a vnitřně nesouhlasím, odložím ji. Je tady přece možnost volby! A knihy si vybírá člověk i podle svého naturelu. V některých pohádkách mi mnohem víc než zkoumání postoje mužů a žen vadila krutost, s níž jsem se jako dítě těžko vyrovnával!
Blanka Knotková Čapková z Katedry genderových studií Univerzity Karlovy navrhuje, aby se nevyhovující knížky přímo nezakazovaly, ale aby jejich čtení ve školách předcházelo určité vysvětlení od učitele. Bylo by vhodné malým dětem vysvětlovat kontext pohádek takovým způsobem? Nezkazilo by jim to prostě radost z pohádky?
Jan Werich v jedné předscéně v divadle vtipně glosoval poznámky pod čarou a vysvětlivky, které by „hloupému“ čtenáři osvětlily, jak má uvedený fakt chápat a vnímat. Poukazoval, že někdy jsou vysvětlivky objemnější než sám konkrétní text a jako by editor měl pocit, že „čtenář je blbec“ a potřebuje popostrčit.
Fotogalerie: - Propusťte Assange!
Mají vůbec malé děti takové věci řešit? Co může zakazování pohádek přinést?
Jsem odpůrcem paušálních příkazů. Zkušenost říká, že zakázané ovoce nejvíc láká. Mohlo by to být naopak kontraproduktivní, protože se tím dává pohádkám i nechtěná role odpíraného tajemství.
Podle Knotkové Čapkové tkví problém i v tom, že mužští hrdinové v dětských knížkách bývají spíše nebojácní a dominantní, kdežto ženské hrdinky jsou především krásné a submisivní. Ošklivou hrdinku bychom prý hledali velmi dlouho. To pak prý vyvolává problémy s anorexií a bulimií u dívek…
Lidská psychika, a tím více ta dětská, inklinuje k romantice, lákají nás romantičtí hrdinové, kteří jsou krásní! Promítáme do nich své sny. Proto byl Gérard Philipe tím milovaným idolem! A protože muž je ve své podstatě prestižní a ješitný, vyhovuje mu role hrdiny, který zachrańuje. Není to proto, že by ženu podceňoval, ale protože potřebuje bytost, které by to mohl prokázat a která by to ocenila. Dítě potřebuje jednoduchost, na kterou pak nabaluje další detaily a své poznání si postupně upravuje. Mimochodem, Josef Lada dokázal velice vtipně pohádky obrátit a byla v nich role prezentována opačně! Ani to přece nikomu neublížilo.
„Holky jsou na světě, aby byly maminky,“ píše se v básni Maminka od Jiřího Žáčka. Toto dílo bylo pod drobnohledem feministických aktivistek před dvěma lety. Je ta věta opravdu urážlivá?
Verše Jirky Žáčka pokládám za laskavé pohlazení. Ostatně tady je, posuďte sami, zda je to snad text, který by negativně mohl ovlivnit dětské chápání a vnutit jim negativní vzorek chování.
K čemu jsou holky na světě?
Aby z nich byly maminky,
aby se pěkně usmály
na toho, kdo je malinký.
Aby nás měl kdo pohladit
a povědět nám pohádku.
Proto jsou tady maminky,
aby náš svět byl v pořádku.“
V jaké kondici je západní kultura s ohledem na aktuální dění? V posledních letech se z fasád univerzit sundavají busty zakladatelů, pokud jejich odkaz neodpovídá dnešním měřítkům, nyní přistupujeme k omezování knih…
Nemyslím si, že odstraňování bust a pomníků by kultivovalo náš život a přispělo k rozvoji kultury. Ničení v těchto případech pokládám za barbarství. Ponechal bych je jako svědectví doby; snaha subjektivně opravovat historii se obvykle vymkla z reality a ukázalo se, že je to slepá ulička.
O celé problematice se diskutovalo i v pořadu Názory bez cenzury na TV Prima. Jedním z hostů byl Petr Žantovský. Video můžete zhlédnout níže:
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Marek Korejs
