14°C
Historik o Koněvovi: Likvidoval rolníky a prolil krev tisíců Maďarů. Sochu do muzea
Sovětský vojevůdce Ivan Štěpanovič Koněv, který se podílel na osvobození Prahy na konci druhé světové války, byl složitou postavou. Mnoho jeho činů mělo represivní charakter a v Maďarsku za sebou nechal tisíce mrtvých a zraněných lidí, říká historik Petr Blažek z Ústavu pro studium totalitních režimů (ÚSTR). Socha, kvůli které se vede spor na Praze 6, podle něj jednoznačně patří do muzea. A Rusko ji nemá co komentovat.
Důvodů, proč sovětský vůdce a jeho socha tolik Česko rozdělují, je podle historika celá řada. „Jednak je to samotná postava maršála Koněva, pak období, kdy ta samotná socha vznikla, což symbolizovalo, jakým stylem byla vytvořena, a třetí důvod je Rusko a jeho vnímání v České republice,“ říká Blažek.
Životopis Koněva je podle něj obecně známý, přesto není od věci si ho připomenout. „On byl spojen s celou řadou historických událostí, při kterých umírali lidé, nebo celou řadou historických událostí, které můžeme považovat za takové, které bychom si neměli připomínat oslavným způsobem,“ vysvětluje historik.
Jsou to například různá rolnická povstání, která maršál pomáhal potlačovat už na konci desátých let 20. století. Ale kontroverzí je více. „Byl to člověk, který byl velmi loajálním stoupencem Josifa Stalina i v době čistek, které zasáhly velitelský sbor Rudé armády tak, že měl problémy odvrátit německý útok v roce 1941,“ popisuje maršála Blažek. A připomíná, že byl 20 let členem Ústředního výboru Komunistické strany Sovětského svazu.
Upozorňuje také na jeho úlohu při potlačování maďarského povstání v roce 1956. „Výsledkem bylo přibližně 3000 mrtvých maďarských povstalců a civilních obětí. Dalších minimálně tisíce lidí byly zraněných,“ uvádí historik. Přes 200 tisíc Maďarů navíc v důsledku tohoto „krvavě utopeného povstání“ odešlo do exilu.
Koněv rovněž velel jednotkám ve východním Berlíně v době, kdy se začala stavět Berlínská zeď, jeden ze symbolů železné opony. Také když v roce 1968 navštívil Československo, měl se v zemi konat vojenský průzkum. „Ta jeho návštěva měla sloužit k ohledání prostoru, který se stal potom cílem okupace invazních vojsk Varšavské smlouvy,“ prozradil Blažek.
Koněv tedy vychází jako komplikovaná osoba. Podle historika jsou jeho osvoboditelské aktivity na konci druhé světové války vyzdvihovány jako něco pozitivního, ale je otázka, jestli by měly. „Toto osvobození doprovázely situace, které naznačovaly, že se jedná spíše o dobytí nepřátelského území, než přátelský akt. Připomenu sovětské bombardování v době, když byla podepsaná kapitulace Němci a oficiálně skončila druhá světová válka v Evropě. V Mladé Boleslavi byla řada mrtvých,“ připomíná ve vztahu k Československu.
Úlitba Sovětskému svazu
Při diskuzích o soše Koněva na Praze 6 a o tom, jaký by měl být její osud, je podle Blažka třeba vzít v potaz kontext, ve kterém vznikla. Nestalo se tak totiž po konci druhé světové války, ale až v roce 1980. „Postavil ji autor, který je znám třeba jako autor sochy Klementa Gottwalda, která byla odhalená ve Zlíně v 50. letech minulého století a v roce 1990 skončila v muzeu. Soch, které byly jednoznačně vnímány jako sochy sloužící ke komunistické propagandě,“ zmínil historik.
Právě kvůli pozdnímu vzniku byla socha už tehdy považována za jakousi úlitbu Sovětskému svazu. Byl to čas, kdy uběhlo 12 let od srpnové okupace a 24 let od rozdrcené maďarské revoluce. V Československu se nacházely sovětské okupační jednotky. Navíc socha byla postavena kousek od hotelu, kde byly často ubytovávány komunistické delegace, a nedaleko sídla generálního štábu Československé lidové armády. „Takže podle mého názoru ta socha v době svého vzniku byla vytvořená k zesílení historické role sovětské armády,“ říká Blažek.
A že nebyla v roce 1989 odstraněná? Historik připomíná, že sovětské jednotky v Československu pobývaly až do roku 1991 a nikdo je nechtěl dráždit. Ale dnes je situace jiná a v Praze 6 již nebydlí příslušníci Československé lidové armády ani Státní bezpečnosti, ale lidé, kterým socha nic neříká.
Historik radí vzdávat hold jiným osobám
Blažek si proto myslí, že by se pomník měl přesunout. Hlavně ne ničit nebo polévat barvou, to podle něj není důstojné a jen to vyostřuje konflikt v české společnosti. Ani ho nikomu dávat, byť o sochu v minulých dnech vyjádřila zájem přímo dcera maršála Koněva. „Není na místě, abychom obecní majetek dávali někomu darem,“ domnívá se.
Nejlepší tak bude umístit ji do depozitáře, zmínil Blažek. „Vypadá to, že velmi brzy vznikne Muzeum paměti 20. století, které zakládá pražský magistrát, tak si myslím, že by to byl velmi vhodný exponát společně třeba s růžovým tankem, který je dnes v Lešanech ve Vojenském muzeu,“ uvádí historik. Tam podle něj socha může důstojně sloužit a pomoci převyprávět tehdejší dobu.
Na současném místě sochy pak může vzniknout prakticky cokoli – malý park, pomník padlým drobným bojovníkům Rudé armády nebo socha jiné významné osobnosti, třeba generála Sergeje Vojcechovského.
V každém případě je to o diskuzi Prahy 6 a Rusko do toho nemá co zasahovat, je přesvědčen Blažek. „Samospráva má nárok na to, aby rozhodla o tom, jaké sochy budou stát na místě, ve které ona působí. Není to válečný hrob, kde by byly ostatky vojáků. Jedná se skutečně o sochu z roku 1980, podle mého názoru vyjadřující spíše podřazenost tehdejšího Československa Moskvě a takové to vazalství komunistů,“ říká.
„Je třeba si uvědomit, že na ten piedestal je opravdu vhodné dávat osoby, které jsou vnímané svým životem jako inspirace pro druhé. Nejsem si jistý, jestli člověk, který potlačoval maďarské povstání nebo likvidoval zoufalé rolníky, kteří se bránili kolektivizaci v sovětském Rusku, jestli je to opravdu osoba, které bychom takhle měli vzdávat holt. Myslím si, že ne,“ uzavírá postavu Koněva historik.
Diplomatické hádky mezi Ruskem a Českem
Současný spor o sochu sovětského maršála na Praze 6 se rozhořel po sérii útoků vandalů, kteří ji na konci srpna mimo jiné polili rudou barvou. Vedení městské části se tehdy rozhodlo sochu neuklízet, což kritizovalo ruské velvyslanectví v Praze. Nakonec barvu uklidili další lidé sami.
U sochy se od té doby konalo několik demonstrací, jedna strana požaduje odstranění pomníku, druhá za ním stojí. Praha 6 se pokoušela Koněva opakovaně zakrýt plachtou, ale vždy ji někdo záhy strhl. Postupně se vyostřily i komentáře ruského velvyslanectví, nejdříve poslalo diplomatickou nótu českému ministerstvu zahraničí a vše vyvrcholilo pátečním komentářem ruského ministra kultury Vladimira Medinského, který nazval starostu Prahy 6 Ondřeje Koláře nacistou.
Spor se tak dostal i do vyšších pater politiky, vicepremiér Jan Hamáček (ČSSD) v nedělním pořadu Otázky Václava Moravce reagoval, že komentář byl zbytečný a urážlivý. Medinskij podle něj promeškal příležitost mlčet. Předseda ODS Petr Fiala uvedl, že Česko by po ministrovi mělo požadovat omluvu. Proti výroku se ohradil i šéf české diplomacie Tomáš Petříček (ČSSD). Po něm opoziční TOP 09 chce, aby nechal předvolat ruského velvyslance. Komentář negativně hodnotí rovněž Blažek, podle něj je nepřijatelný.
Praha 6 chce o osudu sochy jednat na svém zastupitelstvu 12. září. K návrhu Koněvovy dcery se zatím nevyjádřila, Kolář to nicméně označil za vstřícný krok z její strany.
zjjevně tě mají ty vemeno lidi z okolí rádi 
Není historik jako historik...pan Blažek někde jen proběhl "okolo"...prostě si pár věcí "na požádání" tak trochu upravil....a kde je vyjádření starosty Koláře, zda je pravda, že jde v prvé řadě "o garáže" a pak až někde daleko "o historii" ???