Minutu po minutě.
‚Nahoře se krade!‘ skandoval průvod 17. listopadu 1989

Sametová revoluce začínala na den přesně před třiceti lety na pražském Albertově. Odpolední akci původně svolali studenti ze spolku STUHA spolu s prorežimním Socialistickým svazem mládeže k uctění památky studenta Jana Opletala, kterého zavraždili nacisti. Podle odhadů se na ní sešlo kolem 15 tisíc lidí. Někteří pak došli až na Národní třídu, kde proti poklidné demonstraci tvrdě zakročila policie a speciální jednotky. Jaká byla cesta ke svobodě? Připomeňte si události 17. listopadu 1989 v nejdetailnějším přehledu minutu po minutě.

Praha 17. listopadu 2019

15.40 - 500 až 600 lidí se schází před budovou patologického ústavu na Albertově v Praze. Další skupinky přicházejí.

15.46 - Ulice Na Slupi se pomalu zaplňuje, provolávají se hesla jako: „Za akademickou svobodu“, „Proč se učit nesmysly“ nebo „Pro svobodnou republiku ve svobodné Evropě“. Ulicí Ke Karlovu jde souvislý proud lidí.

16.00 - Shromáždění začíná. Zpívá se neoficiální studentská hymna Gaudeamus igitur. Monika Pajerová vítá demonstranty a oznamuje program. Státní bezpečnost odhaduje počet shromážděných na 15 tisíc. Objevují se zde různé transparenty například: „K vánocům svobodu!“, „Studenti všech fakult, spojte se!“, „Studenti, už nikdy o nás bez nás!“, „Evropu bez politických vězňů“, „Přestaňte bít studenty“, „Respektujeme akademické svobody!“, „Nechceme Miloše!“, „Svobodnou republiku ve svobodné Evropě!“, „Demisi dinosaurů!“, „Jan Opletal - Jan Palach“, „Nechceme kůl v plotě!“ a další.

Zdroj: ČTK

16.37 - Shromáždění na minutu utichne. Posléze následuje bouřlivý aplaus a skandování hesel: „Ať žije Charta! Václavák! Ať žije Havel! Masaryk! Devátý!“ Dav postupuje z Albertova směrem dolů.

16.40 - Stávka oficiálně končí. Pořadatelé vyzývají k odchodu na Vyšehrad. Jakmile je jasné, že řada přítomných chce jít na Václavské náměstí, snaží se skupina pořadatelů přemluvit každou skupinu s transparentem, aby šla doleva na Vyšehrad místo doprava na Václavské náměstí. Jedním z těch, kdo za každou cenu chtějí jít na Václavské náměstí, je poručík Státní bezpečnosti Ludvík Zifčák. Ten o několik hodin později předstírá na Národní třídě smrt.

16.47 - Pokřiky: „Svobodné volby!“, „Nechceme vládu jedné strany!“, „Dubček!“, „Zrušte StB!“, „Zrušte lidové milice!“, „Chceme novou vládu!“, „Lidové noviny!“, „Neničte nám Stromovku!“, „V jednotě je síla!“

16.53 - Pokřiky na Albertově pokračují, stmívá se, lidé rozsvěcují svíčky a křičí opět hesla: „Několik vět!“

Hymna u Máchova hrobu

16.55 - Lidé se vydávají na Vyšehrad. Průvod prochází ulicí Na Slupi. V jeho čele jdou studenti s československými vlajkami a svíčkami.

16.58 - Pomalý pohyb na čele vpřed, skandování cestou na Vyšehrad: „Masaryk!“, „Chceme novou stovku!“, „Nahoře se krade!“, „Gottwald rovná se Stalin!“, „Svobodu!“, „Nechceme Štěpána!“, „Ať žije Havel!“

17.12 - Pokřiky: „Respektujte značky!“ Dav odchází z ulice Albertov směrem doleva na Vyšehrad, a nikoli doprava na Václavské náměstí.

17.20 - Průvod pokračuje ulicí Přemyslovou a Slavojovou do ulice Lumírovy. Poté ulicí V Pevnosti přichází do prostoru Vyšehradského hřbitova. Na samotný Slavín se dostane jen skupina účastníků.

17.30 - 17.45 - Vybraní zástupci položili u hrobu básníka Karla Hynka Máchy květiny, zapálili svíčky a všichni na závěr zazpívali státní hymnu. Vyšehradský hřbitov a jeho okolí jsou v této chvíli zcela zaplněny. Je zde kolem 10 tisíc lidí.

17.47 - Na Vyšehradě, kde už lidé dozpívali státní hymnu a položili květiny, jsou slyšet další hesla: „Chceme novou stovku!“, „Sundejte z ní vraha!“ Dav se rozděluje, část míří nejkratší cestou na Václavské náměstí přes most Klementa Gottwalda. U Paláce kultury se otáčí a směřuje na Vyšehrad.

18.02 - Lidé se zastavili pod Vyšehradem a křičí: „Chceme novou vládu!“

První střet s policií

18.13 - Směrem na Václavské náměstí. Lidé rychle sestupují Vladislavovou ulicí dolů z Vyšehradu, jdou pod železniční most a za chvíli jsou zastaveni ve Vyšehradské ulici, vedle Botičské, před ministerstvem spravedlnosti. Zde průvod naráží na pohotovostní pluk ministerstva vnitra. Ten je zcela neprodyšný. Lidé se mačkají na sebe. Někteří propadají panice.

18.28 - Křičí se: „Jakeš ven!“

18.30 - První střet s bílými helmami. Lidé utíkají a padají, pak se uklidňují, sedají si, zvedají ruce nad hlavu: „Máme holé ruce!“

18.35 - Dav postupuje směrem dopředu. Ulice je zcela zaplněná, ale zdaleka není vidět konec.

18.38 - Zpívá se hymna a pokřik: „Zase jste nám lhali!“

18.45 - Volání na bílé helmy: „Pojďte s námi! Taky jste Češi!“

19.00 - Pomalý odchod od konce Plaveckou ulicí na nábřeží, kde se postupuje směrem k Národnímu divadlu. Celé nábřeží je úplně plné, volá se: „Češi, pojďte s námi!“ a mnozí občané nás zdraví, tleskají nám z oken, někteří se připojují.

19.20 - U Mánesa se křičí: „Národ sobě“. U Slávie zase: „Platit! Platit!“

Není kam utéct

19.30 - U Národního divadla zní hesla: „Svobodu umělcům, Svobodu kultuře, ať žije pan Kemr!“

19.38 - Dav zastavily pořádkové síly u obchodního domu Máj. „Jak dlouho ještě? Už to prasklo!“

19.42 - Objevuje se policejní kordon u Voršilské ulice. Dav je obklíčený neprodyšně z obou stran, lidé si sedají s rukama nad hlavou a volají: „Máme holé ruce!“, „Nechceme násilí!“, „Nechceme Čínu!“, „Jakeše do koše!“, „Jakešovo gestapo!“

20.11 - Jsou slyšet první výzvy k rozchodu z prostoru, ze kterého nelze uniknout. Muži v helmách, s plexisklovými štíty a bílými obušky vyhrožují násilím a rozzuřenými psy. Lidé zpívají hymnu.

20.14 - Zní Masarykova oblíbená píseň „Ach, synku“. Mnozí lidé se pokoušejí odejít, ale není kam, tak se jen bezmocně vracejí. Skandování: „Masaryk!“, „Ať žije charta!“, „Havel!“, „Dubček!“

20. 40 - Velký tlak směrem od Národního divadla. Lidé narážejí do aut, pokoušejí si sedat, ale pořádkové sily do nich na zemi kopou. Dělají si mezi lidmi uličky, kterými dav zmenšují a nemilosrdně mlátí. Pokaždé na chvíli tlačit přestanou. Lidé nemají kam jít, dusí se, jsou mezi nimi i děti, kterým ještě nebylo ani patnáct let.

Lidé jsou biti hlava nehlava. Tlak sílí, lidé hystericky brečí, křičí, mnozí nemají prostor na dýchání, jsou naháněni do podloubí u jazykové školy. Na zemi leží rozbitá kamera britské televize ABN. Jejího kameramana zbili a ještě večer ho odváží britští kolegové do nemocnice ve Frankfurtu nad Mohanem.

20.45 - Příslušníci Pohotovostního pluku se dávají do pohybu. Překračují pás hořících svíček a už se nezastaví. Pendreky mlátí sedící a poté i stojící demonstranty. Je přitom jedno, jedná-li se o chlapce nebo dívku, staršího nebo mladého člověka. V té chvíli zasahují v Mikulandské ulici dva obrněné transportéry.

21.10 - Dav je rozptýlen.

Červené barety v akci

22.00 - Před květinami na Národní třídě zastavuje autobus plný červených baretů, tedy speciálně vycvičených profesionálů. Poslední útok této speciální jednotky je vedený se stejnou agresivitou jako ty ostatní. Za deset minut nasedají a odjíždějí.

22.20 - Na Národní třídě pohotovostní pluk likviduje svíčky.

22.25 - Odjíždí pohotovostní pluk a přijíždí sanitky. Diskutuje zde skupina asi 300 lidí, opět zapalují svíčky. Ulice je stále neprůjezdná. Někteří příslušníci Veřejné bezpečnosti se zapojují do diskuse.

22.38 - Přijíždí červené barety, hasí svíčky a vzápětí odjíždí.

22.45 - V podloubí je opět skupina lidí a další přichází. Zapalují další svíčky a začínají se pokládat kytice. Na Národní třídě je relativně klid.

23.00 - U stanice metra se pohybuje asi 50 lidí s kyticemi.

23.10 - Státní bezpečnost ukončuje hlášení.

Československý rozhlas a revoluce

17. listopadu - První zpráva, která posluchače Československého rozhlasu informovala o událostech v pátek na pražské Národní třídě, byla odvysílána téhož dne v nočním zpravodajském přehledu. Obsahovala základní údaje z oficiálního zpravodajství tiskové agentury ČTK a zcela zamlčela informace o brutálním potlačení studentské demonstrace i o zranění řady demonstrantů. (Zvukové záznamy si můžete poslechnout ZDE.)

18. listopadu - O den později pokračovalo vysílání Československého rozhlasu v podobném duchu. Informace o událostech na Národní třídě v Praze a o vzniku Občanského fóra nebyly v žádném případě objektivní.

19. listopadu - Dva dny po zásahu policejních jednotek na Národní třídě Československý rozhlas dementoval zprávu o úmrtí studenta Martina Šmída. Vyzval veřejnost, aby se distancovala od této informace a nepodporovala její šíření. Stanice Hvězda Československého rozhlasu přinesla zkreslené informace.

20. listopadu - V pondělí se na Václavském náměstí uskutečnila první masová demonstrace, které se zúčastnilo kolem 150 tisíc lidí. Také o ní Československý rozhlas přinesl zkreslené informace. Zvukové záznamy z manifestace odvysílaly ve večerních zpravodajských relacích pouze zahraniční rozhlasové stanice. Československý rozhlas dával ve vysílání, stejně jako Československá televize, prostor především představitelům vlády a ÚV KSČ, kteří vyzývali ke klidu a k nerozvracení republiky a socialismu.

Neobjektivní vysílání v Československém rozhlase vyvolalo bouřlivou reakci především mladých lidí. Před jeho budovou na Vinohradské třídě v Praze se téhož dne sešlo několik desítek občanů a provolávali hesla jako: „Rozhlas lže!„ nebo „Chceme slyšet pravdu!“. Ostrahu budovy rozhlasu posílili příslušníci Veřejné bezpečnosti a připravení byli také členové Lidových milicí. K zásahu ale nedošlo. Během dne se sešlo několik desítek rozhlasových pracovníků ve Studiu 2, aby vyjádřili nesouhlas s neobjektivním vysíláním Československého rozhlasu. Přečtěte si, jak o událostech informovala rozhlasová stanice Praha.

21. listopadu - Následujícího dne se situace opakovala. Deset minut před jednou hodinou odpoledne dorazilo z Václavského náměstí před Československý rozhlas několik tisíc lidí. Vinohradskou třídou se neslo: „Chceme slyšet pravdu!“ a „Máte naši podporu!“. Posléze všichni shromáždění zazpívali státní hymnu a skandovali: „Vyvěste vlajku!“ V jednom okně budovy se skutečně vlajka objevila, což lidé kvitovali potleskem. Téhož dne se ve Studiu 1 setkalo již přes tři sta pracovníků a po bouřlivé diskusi a odmítnutí zkreslování zpráv bylo přečteno z balkónu budovy Melantrichu na Václavském náměstí usnesení z této porady.

22. listopadu - Československý rozhlas informoval o vývoji situace v hlavním městě Praze i na dalších místech republiky především na školách a přiblížil setkání Miroslava Štěpána s kardinálem Tomáškem. V Moskvě byly zveřejněny informace o plánované schůzce Michaila Gorbačova s papežem Janem Pavlem II. ve Vatikánu.

23. listopadu - Významná část zaměstnanců začala otevřeně vyjadřovat nesouhlas se situací v Československém rozhlase. V Divadle hudby vzniklo proto rozhlasové Občanské fórum. Hlavní prioritou bylo pravdivé a nestranné informování veřejnosti a zásadní změny ve vedení rozhlasu. Hlavním představitelem se stal režisér Karel Weinlich, který společně s představitelem Stávkového výboru Československého rozhlasu Josefem Kleiblem oslovil bývalé rozhlasové pracovníky vyhozené po roce 1968.