Proč nepomáhá stát a chce to po soukromých firmách

Kdo rychle pomáhá, dvakrát pomáhá. Okamžité vypnutí většiny ekonomiky plošnou karanténou, kterou vyhlásilo Česko stejně jako většina evropských zemí, je hospodářsky nevídanou pohromou. Pohromou, která se spustila jediným rozhodnutím, v jediném okamžiku. To si žádá okamžitou masivní pomoc. Té pomoci je schopen jen stát a je za ni zodpovědný. Právě stát si také může nejsnáze a nejlevněji půjčit peníze, aby mohl pomoci lidem a firmám, kterým vypnutí ekonomiky tvrdě zasáhlo do života. Připravilo je o práci a výdělek.

Andrej Babiš hned v prvních hodinách poté, co se ekonomika zastavila, slíbil masivní pomoc státu za 900 miliard korun. To by představovalo 18 procent výkonu ekonomiky a řadilo by nás to podle skóre pomoci, jak ji sleduje Mezinárodní měnový fond, na první příčky světového žebříčku. Za Ameriku, Německo, Británii, které pomáhají svým ekonomikám skutečně rychle a masivně. Vědí, že se to vyplatí. Jinak to přijde mnohem dráž, až se roztočí spirála bankrotů a propouštění. Andrej Babiš mluvil o přímé a nepřímé podpoře státu. Realita je zatím úplně jiná. Pomoc, kterou do včerejška kabinet schválil, dosahuje jen desítek, nikoliv avizovaných stovek miliard korun.