Všechno chápu, ale knihkupectví by se otevřít mohla

Velmi bych potřeboval jednu nedávno vydanou knihu. Vím, kde je: za výlohou v knihkupectví, které je už tři týdny zavřené. Asi by nebylo těžké se k ní dostat, zavolám nakladateli, kterého osobně znám, sejdu se s ním nebo mi ji někde nechá. Nebo si ji objednám po internetu a přiveze mi ji zásilková služba, čímž uvedu do chodu tak asi tři lidi, kteří ji musí vyzvednout ze skladu, zabalit, vykonat s ní několikakilometrovou cestu, sejít se se mnou.

Nejjednodušší a z hlediska profylaktických opatření nejsterilnější mi pořád připadá zajít si ji jednoduše koupit. Třeba jako si naproti kupuju kávu do kelímku (a pak si ji jdu do parku na lavičku skrz roušku vypít), nemluvě o supermarketu, kde prodej třeba okurek zůstal v podstatě beze změn. I za změněných poměrů tam bývá podstatně více lidí, než by bylo v tom knihkupectví. Ostatně i ty knihy by se tedy mohly prodávat třeba v nějakém ochranném režimu: skrz polozavřené dveře, nějakou škvírou nebo takovým tím otočným mechanismem, co byly na vratech klášterů. Nebo jako se vydávají léky v nočních lékárnách: nebudu pateticky srovnávat knihy s léky, ale nějaká podoba tady je.