Před koncem světa v Zákupech

Bylo to na začátku března, takže když se člověk nacházel mimo své bydliště, ještě neměl pocit viny. Třeba v Zákupech u České Lípy. Psal jsem tady před třemi týdny o tom historií obdařeném městečku a končil jsem tím, že se tam vrátím, neboť to na jeden článek nestačí. Než se tam dopravím opět tělesně, v což doufám, neboť ten kraj za to stojí, vrátím se tam spirituálně. Půjde ostatně spíš o lekci historicko-místopisnou než o nějaké extra osobní zážitky.

Ty byly skromné, sestávající z tříhodinového bloumání po městečku, které lze obejít během té doby tak třikrát, a ještě se někde zastavit a trochu se kochat. Byl totiž pěkný předjarní den, domácí viry a bakterie si neškodně poletovaly ovzduším, obyvatelstvo vedlo svůj nenápadný život, žactvo dlelo v učebnách. Já bezelstně obhlížel Zákupy z různých stran, obcházel jsem dokola zámek, prohlížel si napůl zřícený dvůr (o něm jsem psal v tom prvním článku), všímal si množství barokních soch, svědčících o zbožnosti panstva i poddaných, a pěkných roubených domů stojících na okraji obce.