Neobvyklý summit, který má přesvědčit Lukašenka i Rusko. Co čekat od jednání lídrů EU k Bělorusku?
Nestává se často, aby Evropská unie svolávala mimořádný summit k zahraničně-politickému tématu, dění v Bělorusku ale unijní lídry k takovému kroku přimělo. Na jednání na nejvyšší úrovni se dohodli týden po uskutečnění prezidentských voleb, které v Bělorusku vzedmuly vlnu mohutných protestů. Konání summitu má vyslat signál kromě Minsku také do Ruska, je ale otázkou, jakou váhu bude evropské snažení nakonec mít.
„Lidé v Bělorusku mají právo rozhodovat o své budoucnosti a svobodně si zvolit lídra. Násilí proti protestujícím je nepřijatelné a nemůže být připuštěno.“
Těmito slovy předseda Evropské rady Charles Michel zdůvodnil konání mimořádného jednání unijních prezidentů a premiérů, které se uskuteční ve středu prostřednictvím videokonference ve 12 hodin středoevropského času.
Konání mimořádného summitu k zahraničně-politické problematice se v Evropské unii neděje každý den. V minulosti byla za tímto účelem svolána vrcholná schůzka unijních lídrů k situaci v Gruzii v roce 2008, v roce 2014 to pak byla krize na Ukrajině. Jak ale pro iROZHLAS.cz poukazuje ředitel Institutu pro evropskou politiku EUROPEUM Vladimír Bartovic, obecně je takový krok v EU poměrně neobvyklý.
Podvody a mučení. ‚Bylo to hotové peklo,‘ popisují běloruští volební pozorovatelé, co se dělo u voleb
Číst článek
„Většinou se zahraničně-politické otázky řeší na summitech, nebo je řeší ministři zahraničních věcí, kteří se scházejí každý měsíc a mají i pravomoc schvalovat sankce. Jestliže je tedy svolán summit k zahraničně-politické otázce a ještě k tomu mimořádně a takto narychlo, je to opravdu závažná záležitost,“ říká Bartovic, podle kterého je takový krok důkazem toho, jak důležité dění v Bělorusku pro unii je.
Lukašenko v koncích
Mohutné protesty v Bělorusku začaly už před konáním prezidentských voleb v neděli 9. srpna. Vyhlášení výsledku, který lidé v ulicích, opozice i některé mezinárodní instituce označují za zfalšovaný, ale odpor lidí vůči režimu Alexandra Lukašenka jen posílilo. Další olej do ohně běloruského povstání pak přilila brutalita, s jakou se ozbrojené složky snažily poklidné demonstrace potlačit.
Od neděle bylo zadrženo na 7000 lidí, z toho kolem 4000 stále zůstává ve vězení. Při zásazích nejméně dva lidé zahynuli, několik Bělorusů je stále nezvěstných. Protesty přesto neutichají, Lukašenko přitom ztrácí i podporu zaměstnanců státních podniků – do stávky vstoupily tisíce z nich a na odpor v pondělí narazil i při návštěvě továren v Minsku. Namísto podpory se u dělníků dočkal posměchu a skandování „Odejdi!“.
Už v pátek se na stranu nespokojeného běloruského lidu postavili unijní ministři zahraničí, kteří podpořili uvalení sankcí na běloruské představitele zodpovědné za násilné potlačení protestů. O pět dní později jednají o dění v Bělorusku také unijní lídři.
K uspořádání summitu už v průběhu minulého týdne vyzývali představitelé Polska či baltských zemí, ke kterým se přidala také česká vláda. Právě z iniciativy těchto zemí se jednání na nejvyšší úrovni Evropské unie k dění v Bělorusku koná.
„Je logické, že tyto země považují situaci v Bělorusku za důležitější než třeba Portugalsko nebo Irsko, které nemají na Bělorusku žádné historické, kulturní vazby a nejsou v jeho geografické blízkosti. Země střední a východní Evropy navíc mají obezřetnější přístup k Rusku samotnému,“ podotýká Bartovic s odkazem na zesílené obavy z ruské agrese, ke kterým vedla anexe Krymu v roce 2014.
Odrazení Ruska
Právě Rusko, které je od rozpadu sovětského svazu s Běloruskem do určité míry integrované a vzájemně ekonomicky provázané, je při rozhodování o dalším osudu režimu Alexandra Lukašenka klíčovým hráčem. Na Moskvu se také Minsk obrátil s žádostí o pomoc při „zajištění bezpečnosti“, případné vojenské zapojení Moskvy přitom v Evropě vyvolává značnou nervozitu.
Lukašenko volá Moskvu o pomoc, sám si už neporadí. Jak reálné je nasazení ruských tanků v Bělorusku?
Číst článek
Litevský ministr zahraničí Linas Linkevičius se v pondělí nechal slyšet, že ruská vojenská pomoc Bělorusku by byla neospravedlnitelnou invazí, která by zničila zbytky běloruské nezávislosti. Obavy o víkendu vyjádřil také český premiér Andrej Babiš (ANO), podle kterého se v Bělorusku „nesmí stát to, co u nás v roce 1968“.
Jak pro agenturu Reuters uvedl nejmenovaný unijní představitel, jedním z cílů středečního jednání unijních lídrů má být právě odrazení Ruska od případného vojenského zásahu v Bělorusku. Podle analytika Asociace pro mezinárodní otázky (AMO) Michala Lebdušky, který je koordinátorem projektu transformační spolupráce v Bělorusku, tak evropští lídři summitem vysílají signál jak do Minsku, tak do Moskvy.
„Jednak je to signál směrem k Alexandru Lukašenkovi, aby nepřistoupil k silovému řešení protestů, i když vzhledem k masovosti protestů je otázkou, zda je to ještě vůbec možné. Samozřejmě to bude signál i do Ruska, aby se nepokusilo o nějaký velký zásah. Dá se očekávat, že z ruské strany může přijít ekonomický nátlak, nicméně Rusko má dnes problémy samo se sebou a jestliže dává EU najevo, že posílí protiruské sankce, které jsou v platnosti od roku 2014, mohlo by to na Rusko fungovat,“ říká pro iROZHLAS.cz.
Jednotná Evropa?
Co tedy od videokonferenčního summitu 27 unijních lídrů čekat? Podle agentury Reuters by měli premiéři a prezidenti prodiskutovat možnosti další evropské podpory lidí v Bělorusku, například vznik fondu pro oběti represí či na podporu plurality médií nebo třeba posílení studentských výměn.
V čele těchto iniciativ stojí především Polsko a Litva, kde se v současnosti nachází běloruská opozice v čele s prezidentskou kandidátkou Svjatlanou Cichanouskou. Jak podotýká německá televize Deutsche Welle (DW), unie zatím výslovně nevyzvala Lukašenka, aby z funkce prezidenta odstoupil. Jestli se tak stane, bude záviset právě na jednání unijních lídrů – podle DW především na postoji Maďarska, které má s Minskem poměrně dobré vztahy.
Lukašenko má ruce od krve a to je pro Kreml nejlepší, úloha Cichanouské skončila, říká expert
Číst článek
„V momentě, kdy Evropská unie vyšle signál, že Lukašenka neuznává jako legitimního prezidenta, byl by to na něj další tlak k jeho odstoupení a zároveň morální podpora pro demonstranty,“ míní Lebduška. Bartovic nicméně pochybuje, že se na něčem takovém představitelé unijních zemí dohodnou.
„Podle mě to nedojde tak daleko, aby evropské země prohlásily, že neuznávají Lukašenka jako legitimní hlavu státu. V této první fázi očekávám, že země EU vyzvou k dialogu mezi Lukašenkem a opozicí a zopakování voleb pod dohledem OBSE, které u voleb tentokrát nebylo přítomné. Zároveň mohou vyzvat Rusko ke zdrženlivosti a pověřit ministry zahraničních věcí, aby schválili sankce vůči Bělorusku, protože Evropská rada tuto pravomoc nemá. Lídři se mohou shodnout na základních konturách sankcí a proti komu budou namířeny, ale schvalují je ministři zahraničních věcí,“ vysvětluje Bartovic.
Ředitel Institutu EUROPEUM se zároveň domnívá, že k větším rozkolům mezi jednotlivými členskými státy během jednání nedojde, přestože se kompromis v oblasti zahraniční politiky mezi 27 zeměmi mnohdy nehledá snadno – ať už jde například o prodloužení ruských sankcí, proti kterému se v minulosti některé státy včetně Maďarska, Řecka nebo Itálie stavěly zdrženlivě.
„Některé státy Evropské unie mají k Rusku trochu bližší vztahy, ale myslím, že v tomto případě budou státy schopné shodnout se na jednotném postoji, protože mají obavy z potenciálního vytvoření dalšího konfliktu v blízkém sousedství Evropské unie. Žádná z členských zemí si navíc nemyslí, že by volby v Bělorusku proběhly v pořádku,“ dodává Bartovic.
Nové sankce
Jak na twitteru uvedla předsedkyně Evropské komise Ursula von der Leyenová krátce po ohlášení středečního summitu, občané Běloruska „musí vědět, že EU za nimi pevně stojí“, otázkou ale zůstává, jakou váhu bude evropské snažení ve skutečnosti mít.
„Nemyslím si, že Lukašenkovi a dalším činitelům režimu dělají nové cílené sankce těžkou hlavu. V minulosti přestáli několik vln sankcí od Evropské unie a nepřinutilo je to k zásadním ústupkům,“ uvedl ředitel think-tanku EAST Center Andrei Yalitseyev během úterní debaty, kterou organizovala Asociace pro mezinárodní otázky. Sankce, o nichž má jednat mimořádný summit EU, označil spíš za symbolickou záležitost než za skutečnou možnost přimět Lukašenka ke změně politiky.
Skeptická je k novým sankcím i Veronika Laputska z organizace German Marshall Fund. „Evropská unie sankce střídavě zaváděla a rušila. Ukázalo se ale, že to nebylo zvlášť efektivní,“ řekla během debaty.
V roce 2004 zavedla Evropská unie embargo na dodávky zbraní Bělorusku a uvalila sankce na činitele podezřelé z podílu na zmizení odpůrců Alexandra Lukašenka. Zatímco zbrojní embargo nadále platí, většinu sankcí unie zrušila v roce 2016 poté, co Lukašenko propustil na svobodu skupinu politických vězňů.
Stovky tisíc lidí požadovaly v Minsku Lukašenkovu demisi. Ten přesouval k západní hranici armádu
Číst článek
Podle Laputské nicméně unie musí na nynější situaci nějak reagovat, protože násilí vůči demonstrantům po prezidentských volbách bylo bezprecedentní. I symbolická gesta ze zahraničí mají pro běloruské demonstranty význam, míní odbornice – důležité je podle ní vyjadřovat podporu stávkujícím, aby se nestalo to co při dřívějších protestech proti režimu, kdy řada demonstrantů nakonec rezignovala, protože získala pocit, že byli ponecháni svému osudu.
Podobně vnímá dopady summitu také Lebduška z AMO. „Krok Evropské unie vnímám spíš jako morální podporu a snahu o odstrašení Alexandra Lukašenka, případně Ruska od silového řešení. Na druhou stranu Bělorusové si toto musí vybojovat sami,“ říká.
Důležitá jsou podle něj i jednání na bilaterální úrovni, jako byl například úterní telefonát německé kancléřky Angely Merkelové s ruským prezidentem Putinem. Během telefonátu kancléřka podle svých slov zdůraznila, že „musí být dodrženo právo svobodně vyjádřit názor na demonstracích, zadržení musí být propuštěni a že v zemi se musí vést národní dialog“. Kromě Merkelové přitom Putin v úterý hovořil také s francouzským prezidentem Emmanuelem Macronem a Charlesem Michelem.
„Myslím, že to má větší váhu než signály přicházející ze zemí střední a východní Evropy. Přeci jen Německo má mnohem větší váhu jak na mezinárodní úrovni, tak v Evropě,“ tvrdí Lebduška a připomíná, že Berlín sehrál výraznou roli také během ukrajinské krize.
I v případě Ukrajiny se zpočátku hodně angažovalo Polsko, které se snažilo Ukrajinu podpořit, ale jakmile došlo na politické řešení, Polsko bylo odstaveno na druhou kolej, dodává Lebduška. „Když se dnes řeší válka na Donbasu, rozhovory probíhají v normandském formátu, kterého se účastní Německo a Francie. Myslím, že v případě Běloruska by to mohlo být podobné,“ uzavírá.
