Kajakářka Ricarda Funková získala na olympijských hrách 2021 v Tokiu první zlato pro Německo. Oplakala ho. A zároveň ho věnovala obyvatelům svého rodného města Ahrweiler, které minulý týden výrazně poničily povodně, a také svému bývalému trenérovi Stefanu Henzemu, jenž zahynul na minulé olympiádě v brazilském Riu de Janeiru.
Devětadvacetiletá vojačka z povolání překvapivě porazila na trati s 25 brankami Maialen Chourrautovou ze Španělska a Jessicu Foxovou z Austrálie, největší favoritku.
„Nemůžu tomu uvěřit, prostě tomu nemůžu uvěřit,“ opakovala Funková se slzami v očích do televizních kamer a rozplývala se dál: „Je to prostě fantastické, mega, nejvíc. O tom jsem nikdy nesnila Je to tak bláznivé.“
Po nečekaném triumfu z ní následně opadlo veškeré napětí. Přesto v okamžiku svého největšího triumfu myslela i na pravděpodobně nejbolestivější okamžik své kariéry, na smrt svého dlouholetého trenéra Stefana Henzeho.
Reprezentační trenér německých vodních slalomářů zemřel na následky automobilové nehody při posledních Hrách v Riu. Jel taxíkem do olympijské vesnice, když do něj narazilo jiné vozidlo. Pětatřicetiletý muž utrpěl vážná poranění hlavy. Lékaři několik dní bojovali o jeho život, ani několik operací ho ale nezachránilo. Zemřel v přítomnosti své rodiny, která za ním narychlo přiletěla z Německa do Ria.
Nyní se Funková vrátila o pět let zpět. A to když dostala otázku, jakou roli v její kariéře sehrál právě Henze. Čerstvá olympijská vítězka se rozplakala, dlouho nemohla odpovědět. Snažila se ovládnout emoce a nakonec našla i slova: „Je hluboko v mém srdci. Byl stále se mnou. Na každém školení. Na každé soutěži. A stále mi dává tipy.“
Funková v Riu nestartovala a drama kolem svého trenéra sledovala zpovzdálí. O pět let později získala zlatou medaili i pro něj. „Velmi dlouho jsem se obávala, zda se hry v Tokiu vůbec uskuteční. Nepřipravovala jsem se na to čtyři – v tomto případě pět – let, ale celý svůj sportovní život,“ popsala cestu.
Prvním trenérem byl táta
Oporu vždy našla ve své rodině, otec byl jejím prvním a dlouholetým trenérem, na kterého navázal Henze. Olympijská šampionka přiznala, že je smutná, že u jejího životního výkonu a výsledku nemohou být její blízcí. „Vstupenky měli, všechno měli zamluvené. Nejraději bych je sbalila do kufru,“ pravila s mírnou nadsázkou Funková.
Mezi triumfem a smutkem myslela Funková také na své rodné město Ahrweiler na západě Německa v spolkové zemi Porýní-Falc, které minulý týden těžce zasáhly povodně s tragickými následky. Proto přes kamery a televizory poslala domů dojemný vzkaz: „Bylo to prostě hrozné, když jsem viděla všechny ty obrázky. Soucítím s vámi. Ahrweiler je silný, společně jsme ještě silnější. Držím palce, abychom to společně zvládli.“
Její první tréninková trať v Sinzigu, kde se poprvé posadila do závodního kajaku a kde její otec stále trénuje, zcela zmizela, nic z ní nezůstalo. „Je to strašně, strašně smutné. Tady to pro mě všechno začalo, tady jsem dělala své první záběry pádlem. Bolí mě u srdce, když vidím svůj domov v takovém stavu,“ říkala dál se slzami v očích.
Začínala na koni a s tancem
Láska k vodnímu slalomu se u Funkové objevila až v pozdějším věku. „Nejdřív jsem si myslela, že je to zábava pro kluky. Raději jsem se věnovala typickým dívčím sportům, jako je jízda na koni nebo tanec,“ přiblížila své sportovní začátky a už s úsměvem vzpomínala na to, jak ve své první taneční soutěži skončila poslední. „Pak jsem si řekla: Už nikdy více!“
A proto se nyní může radovat z olympijského zlata ve vodním slalomu.
