Finština? Vůbec se nechytám, směje se Pyrochta. Konec Lakatoše ho mrzí
Foto: Jan Beneš, Český hokej
(HELSINKY, od našeho zpravodaje) Sobotní klání s Finskem vnímá podobně jako někteří jeho parťáci o něco prestižněji. Proč? Filip Pyrochta je jedním z těch, kteří v zemi tisíce jezer působí na klubové úrovni.
Odchovanec třebíčského hokeje od nového ročníku obléká dres finského týmu SaiPa. Jde o jeho první zkušenost s evropským hokejem mimo Českou republiku.
„Chceme Finy porazit, protože to pak bude i trochu výhoda v kabině. Můžeme proti nim použít nějaké vtípky,“ usmívá se Pyrochta, který loni hájil barvy Komety a Vítkovic.
Po sezoně ale využil klauzule ve smlouvě a kývl na nabídku ze Skandinávie. Naplnila se jeho očekávání?
„V podstatě ano. Hraje se v obrovském tempu a nasazení, hodně se bruslí. Taky je to obrovská porce zápasů, někdy už je to fakt na krev. V tomhle ohledu je to náročné,“ připouští.
Největší rozdíl mezi Liigou a extraligou vidí v tempu. „Ale naši soutěž bych nepodceňoval, podle mě tam jsou hráči mnohem vyspělejší a silnější na puku. Dokážou zápasy rozhodnout v přesilovkách,“ pokračuje Pyrochta.
„Naši ligu bych nepodceňoval, podle mě tam jsou hráči mnohem vyspělejší a silnější na puku.“
O tom, že se ve Finsku na bruslení klade velký důraz, hovořil nedávno v obsáhlém rozhovoru pro hokej.cz také jeho reprezentační spoluhráč Lukáš Jašek.
Důvodem může být relativně vysoký počet mladých hráčů, kteří se v soutěži objevují. „Jejich dravost nahrazuje zkušenosti, protože rychle bruslí a snaží se rvát o každý puk,“ míní Pyrochta.
Čeští hokejisté otestovali led v Hartwall Areně. Co je čeká proti Finsku?
Celek sídlící ve městě Lappeenranta převzal na jaře trenér Pekka Virta, strůjce mistrovského úspěchu Raumy z loňska. Pod jeho vedením je zatím klub v tabulce desátý.
„Úplně to překopal a snaží se nám vtlouct do hlavy, že jsme výherní tým. Chce to hrozně moc změnit, je to takový čerstvý start. Do tří let s námi chce udělat úspěch,“ popisuje český obránce.
„Když si bek není nahrávkou jistý, tak to radši vezme zpátky a snaží se akci založit znovu.“
„Náš systém je specifický v tom, že se snažíme co nejvíc držet puk. Když si bek není nahrávkou jistý, tak to radši vezme zpátky a snaží se akci založit znovu,“ vysvětluje.
Podepsalo se to nějak na jeho stylu hry? „Ani bych neřekl. Jsem rád, že máme zelenou v útočném pásmu, kde můžou beci zaskočit za útočníka. Protočíme se, není to jen stání na modré a střelba,“ hlásí.
Pyrochta se na severu Evropy několik měsíců těšil přítomnosti jiného českého útočníka Dominika Lakatoše. Jeho dlouholetý kamarád ale před pár dny ohlásil návrat do Vítkovic.
„Hrozně nám pomáhal, mrzí mě to. Oba máme děti, přítelkyně spolu trávily hodně času. Trochu hodil břímě na mě, ale musíme to zvládnout, protože to nebude asi nic lehkého,“ říká trochu s nadsázkou.
„Hrozně nám pomáhal, mrzí mě to. Oba máme děti, přítelkyně spolu trávily hodně času.“
Lakatošovi angažmá ve Finsku zkrátka nevyšlo: po patnácti duelech měl na kontě jen jeden gól a kouč víc sázel na jiné hráče. Místo zbytečného trápení se tak rozhodl vrátit do vlasti.
„Znám ho od svých čtrnácti let. Hráli jsme spolu devátou sezonu, takže jsem měl čest být po jeho boku hodně dlouho. Pak jsme si dali tříroční pauzu a potkali se ve Vítkovicích. Sledoval jsem ho celou dobu,“ vypráví Pyrochta.
„Když jsem ho loni viděl ve Vítkovicích, tak jsem opravdu musel smeknout klobouk, jak se vypracoval. Je to pan hokejista. Nechci říkat nic za něj, ale nemůžete být někde, kde se necítíte šťastný. To je tak v životě i normální práci,“ krčí rameny.
V klubu tedy zůstal sám, podobnou situaci přitom už několikrát zažil.
„Podle mě to je vymyšlený jazyk, vůbec se nechytám. Člověk v kabině pochytí jen nadávky, to se opakuje furt dokola.“
„Když jsem byl v Americe, tak jsem tam byl měsíc a půl s Mírou Svobodou, pak mě opustil. Teď to je Laky a předtím to byl v juniorce Honza Mandát. Nevím, možná je chyba ve mně,“ usměje se.
Na život v Lappeenrantě si však podle svých slov nemůže stěžovat. „Je to takové menší městečko, ale všechno, co je potřeba, tam je. Jsme tady kvůli hokeji,“ ví Pyrochta.
A jak se zatím pere s finštinou?
„Podle mě to je vymyšlený jazyk, vůbec se nechytám. Z kabiny umím jen nadávky, to se opakuje furt dokola. Obdivuju Dominika Hrachovinu, že se ji dokázal naučit. Jsem rád, že nám všechno překládají,“ zakončuje.
Share on Facebook
