Divadlo Paměti národa přichystalo hru na téma heydrichiády. Má připomenout oběti holokaustu
Miliony zmařených životů – svět si 27. ledna připomíná památku obětí holokaustu. Právě před 77 lety osvobodila Rudá armáda největší nacistický vyhlazovací tábor v polské Osvětimi. Projekt Divadlo Paměti národa proto na čtvrteční večer přichystal premiéru představení Paměť jsme my. Letos v Praze oživí příběhy heydrichiády.
„Rozpadlá kniha potřísněná krví, konzervy, zachovalá bota, karty, chleba, noviny, rádio, mýdlo, aktovka svíčky. Jak poznat, komu věřit...“ Deset mladých herců stojí v kruhu uprostřed kostela svatých Cyrila a Metoděje.
Zanedlouho to bude 80 let, co právě tady svedli českoslovenští parašutisté svůj poslední boj proti mnohonásobné německé přesile po úspěšném atentátu na zastupujícího říšského protektora Reinharda Heydricha.
„Poprvé, když jsem přišla sem a poslechla si ten příběh přímo na tomto místě, kde se to stalo, tak to bylo pro mě úplně neuvěřitelné. Měla jsem husí kůži,“ popisuje herečka Anna Faldusová, díky které v chrámu ožívá příběh Heleny Vovsové.
Ta v roce 1941 začala pracovat na zámku v Panenských Břežanech jako pomocná síla v zahradě. S Heydrichem se poprvé setkala u brány krátce po jeho nástupu do funkce.
„A jak přicházím, tak najednou vidím dva vojáky na koních, jak tam stojí. Bylo mi jasné, že chtějí, abych jim otevřela. Poznala jsem, kdo to je. Byl to Heydrich,“ vzpomínala pro Český rozhlas.
Heydricha vídala jen zřídka, častěji byla v kontaktu s jeho ženou Linou. Třeba když měla zraněnou ruku. „Byla jsem z toho vyděšená. Německy jsem moc neuměla. Ona najednou přinesla mističku práškového cukru.“
Na její vyprávění navazuje replikou s připravované hry herečka Faldusová. „A Heydrichová mi posypala ruce tím práškovaným cukrem, zabalila a gut! A šla jsem pracovat. Ona mi to tím práškovala nevím jak dlouho. Úplně mi to popraskalo a začalo to hnisat,“ dokončuje vzpomínku.
Scénář podle vzpomínek
Scénář k představení vznikl na základě osudu čtyř pamětníků, se kterými se herci setkali ještě před prvními divadelními zkouškami. Jejich příběhy pak dala dohromady režisérka Tamara Pomoriški.
80 let od příjezdu říšského protektora Heydricha do Prahy. V českých zemích nastolil vládu teroru
Číst článek
„Byla to velká výzva skloubit vyprávění pamětníků s tady tak přítomnou historií. Ale myslím, že se nám to podařilo. Měli jsme opravdu velmi silné příběhy – všechny samozřejmě spojené s heydrichiádou, a tak i nepřímo s příběhy parašutistů, kteří v našem divadelním oživení hrají takový genius loci tohoto místa,“ vysvětluje Pomoriški.
„Moji praví rodiče – to byla tato Františka Sívková, sestra atentátníka Josefa Valčíka. Můj otec se vůbec nedozvěděl o mém narození. Tři dny po mém narození byl popraven v Mauthausenu,“ vzpomíná Vlastislav Ebr.
Narodil se v říjnu 1942, jeho matku nacisté popravili o pár měsíců později v koncentračním táboře v Mauthausenu. O svém původu nic netušil až do 16 let. I jeho příběh teď díky Paměti národa znovu ožívá.
„Aby se to hlavně nestalo znova, aby se to neopakovalo, protože se z toho můžeme výrazně poučit,“ vysvětluje herečka Eliška Stejskalová.
„Jsou mezi námi lidé, kteří si nesou těžké příběhy. A pokud chceme pochopit chování těch lidí a to, jak vnímají společnost, tak je naprosto klíčové vědět, co prožili,“ dodává její kolega Timotej Cypris.
Po atentátu na Heydricha zavraždili nacisté stovky lidí. Zničili a vyhladili také obce Lidice a Ležáky. Jedna z posledních masových poprav se odehrála v rakouském Mauthausenu, kde bylo popraveno 194 příbuzných parašutistů a lidí, kteří jim pomáhali.
