Farský: Zklamal jsem. Odjet do USA a nechat si mandát byla chyba

Farský končí ve Sněmovně

Odjet na půl roku do Oregonu a zůstat poslancem byla chyba. V exkluzivním rozhovoru pro CNN Prima NEWS to přiznal poslanec hnutí STAN Jan Farský. V úterý se vzdá svého mandátu ve Sněmovně. Farský získal v USA prestižní Fulbrightovo stipendium.

Hodnotíte zpětně jako chybu, že jste chtěl odletět do USA a nechat si poslanecký mandát?
Nevyhodnotil jsem to správně. Po volbách, ve kterých naše koalice získala 108 mandátů, jsem si racionálně odůvodnil, že je to pohodlná většina ve Sněmovně, a tím pádem tam nebudu půl roku chybět. A že ta stáž mi může v něčem pomoci. Ale později jsem pochopil, že taková kombinace možná nebyla. Pochopil jsem to relativně pozdě. A je to moje chyba, za kterou se platí.

Překvapila vás reakce veřejnosti. Nejste už odříznutý od reality? Možná že kdybyste odříznutý nebyl, tak by vám došlo, že na voliče vaše „dvojité angažmá“ určitě nebude působit dobře.
Za 11 let v politice, ať člověk chce, nebo nechce, ztratí ten běžný kontakt. Vždy jsem se snažil ho maximálně mít. I to byl jeden z momentů v rozhodování, jestli odjet na stáž, nebo si nechat mandát. Říkal jsem si, že z toho potřebuji na chvíli vystoupit. Podstatné je, že mi to došlo, že to byla chyba. Není to nic, co bych popíral.

Poškodil jste svým jednáním vládu a hnutí STAN?
Samozřejmě to krátkodobě nepomohlo. Můj cíl v posledních letech byl, abychom neměli v čele vlády trestně stíhaného premiéra opírajícího se o komunisty a řízeného přes Zemana. To pro mě bylo nejdůležitější a chtěl jsem pro to udělat maximum. Když jsem po volbách zjistil, že vládě a STAN nepomáhám a přidělávám problémy, tak jsem si řekl, že ta cesta je odstoupit.

Byli na vás naštvaní?
To se tak nedá říct. Všechny překvapilo, co to vyvolalo. Nikdo z lidí, se kterými jsem mluvil, takovou smršť nečekal. Primárně je to můj problém, že jsem reakci neodhadl.

Udělal byste něco jinak?
Ono to jinak nešlo udělat. Nedokázal jsem lidem svoji motivaci vysvětlit. Racionálně to smysl dávalo, ale mnohem více žijeme v emocích a symbolech než v racionálním uvažování. A politika extrémně postoupila do vteřinových reakcí.

Racionálně podle vás dávalo smysl, abyste do USA odjel a mandát poslance si nechal?
Dávalo. 108. mandát ve Sněmovně není rozhodující. Erudice, kterou bych díky stáži získal, by byla důležitá. To je ta racionalita.

Politik, který nedokáže vysvětlit své záměry, je špatný politik.

Ale rozumíte lidem, co jim vadilo?
Rozumím. I z toho důvodu jsem dopředu avizoval, že bych se vzdal poslaneckého platu. Ale nedokázal jsem to vysvětlit. Zpětně si uvědomuji, že to vysvětlit nešlo. Jen mi to nedošlo včas. Politik, který nedokáže vysvětlit své záměry, je špatný politik.

Považujete se za špatného politika?
V tomhle jsem jednoznačně zklamal. Kdybych byl dobrý politik, tak dokážu o svých vizích přesvědčit většinu, která mě podpoří. Já jsem podporu nezískal. Takže ano, v tomhle jsem špatný politik.

Co pro vás byl rozhodující moment, kdy jste si říkal, že svou funkci položíte? Tlak premiéra Petra Fialy (ODS) nebo šéfa STAN Víta Rakušana?
Nebyl žádný tlak. Na můj popud se sešlo předsednictvo STAN. Debatovali jsme o tom dvě hodiny, ale nešlo o nic agresivního. Všichni přemýšleli, popisovali své zkušenosti, znalosti z regionů. Už dopředu jsem říkal, že ať přijde jakýkoliv závěr, tak ho přijmu. Reprezentuji STAN a tuhle vládu a nechtěl jsem jim škodit kvůli osobním ambicím.

Do vysvětlování jste se ale trochu zamotal. Nejdříve jste říkal, že vás premiér Petr Fiala podpořil. On potom uvedl, že váš odjezd rozhodně nepodpořil. Jak to tedy bylo?
Jeho vyjádření jsem pochopil jako podporu. Mrzí mě, že to viděl jinak. Tlak na něj byl enormní.

Někdo evidentně neříkal pravdu. Vy, nebo premiér?
Mohlo se stát, že jsem to pochopil chybně.

Argumentoval jste i tím, že vám Petr Pithart a Michael Žantovský řekli, že kdybyste rezignoval, tak byste zklamal voliče. Oni ale tuhle interpretaci odmítli. To jste také špatně pochopil?
Komunikaci s nimi jsem opravdu takhle pochopil. Dostal jsem je všechny pod šílený tlak a oni to viděli jinak.

Takže vás nejdříve podpořili, řekli vám, že půl roku nic není, a když viděli tlak veřejnosti, tak obrátili?
Každý jsme to pochopili jinak, je mi líto. Ale všech si vážím. Byly to rozhovory mezi čtyřma očima a nemám důvod jít do konfrontací. V politice fouká. Když uděláte chybu, tak vyčítat ostatním kolem, že vás v ní neudržují, by bylo hodně pokrytecké.

Kdybych se rozhodoval v prosinci a měl bych říct, jestli stáž, nebo poslanecký mandát, tak bych zůstal u mandátu.

Před volbami jste nevěděl, že do USA pojedete?
Nevěděl. Projekt jsem podával před dvěma lety, kdy jsem už nechtěl kandidovat. Andrej Babiš měl pořád 30 procent, ostatní strany stagnovaly kolem 10 procent. Bylo evidentní, že nemáme šanci volby ustát a bude tu nadále trestně stíhaný premiér. Vyhodnotil jsem si, že musím vymyslet něco jiného. Takže jsem si říkal, že by bylo fajn nabrat nějaké nové znalosti a zkušenosti. Navíc jsem cítil, že hodně dlužím rodině. Podal jsem přihlášku na stáž, ale potom došlo ke spojování STAN a Pirátů a ukázalo se, že šance porazit Andreje Babiše tady je. Projekt jsem dal na druhou kolej. Kdyby volby dopadly sto na sto, tak bych těžko odcházel. Ale volby dopadly jinak a říkal jsem si, že půl roku můžu chybět, když se navíc budu v USA věnovat politickému tématu.

Rozhodnutí odjet padlo v prosinci, kdy jsme zahájili technické přípravy. Žena zařídila dětem školy, já jsem v Oregonu pronajal dům. Kdybych se rozhodoval v prosinci a měl bych říct, jestli stáž, nebo poslanecký mandát, tak bych zůstal u mandátu. Ale ve chvíli, kdy už bylo v lednu vše dojednané, tak jsem to nechtěl rušit. I kvůli rodině, která se musela dlouho přizpůsobovat mně.

Neměl jste před volbami na férovku říct, že je varianta, že po nich odjedete? Možná kdybyste to komunikoval před volbami, měli by lidé víc pochopení.
To by byla hloupost, tím jsem si naprosto jistý. Když jsem viděl, co mé rozhodnutí dokázalo udělat v půlce ledna, tak co by asi udělalo před volbami, kdy šlo o každý hlas? Navíc jsem nebyl rozhodnutý, že odjedu. Kdybych byl rozhodnutý, tak bych to řekl. I z druhé strany – kvůli covidu se nedalo vyjíždět, univerzity byly zavřené, byla to nejistota. Kdybych to komunikoval před volbami, tak bych možná pomohl sobě, ale rozhodně ne koalici. Dnes by tam mohl dál sedět Andrej Babiš a opírat se o komunisty a SPD.

Jak moc vás mrzí, že přijdete o poslanecký plat?
To je úplně to nejmenší. Vždy jsme se s celou rodinou snažili žít skromně. Je důležité mít bydlení a mít čím jezdit. Ale žádné dovolené na Bahamách nebo v Karibiku nebo luxusní oblečení jsme nikdy neměli.

Jaké máte zatím dojmy z vaší stáže?
Byl jsem tam zatím měsíc, a ten byl výrazně ovlivněný tím, co se děje v České republice. Na sto procent se do všeho zapojím po návratu. Ale denně většinu času trávím na univerzitě, setkávám se s profesory, debatoval jsem zacílení mého projektu. Je primárně založený na bezpečnosti a ochraně ČR a evropského prostoru. Krize na Ukrajině ukazuje, že nejvíc jednotek nakonec vyslaly USA. Ale Evropa je na počet obyvatel větší a má jen o něco nižší HDP, a není se schopna ubránit? Když přijde krize jako v roce 1917, 1944 a v roce 2022, tak nás zase musí přes oceán zachraňovat Američané. Přijde mi to trochu ponižující a jako Evropa máme navíc.

Co je hlavním cílem vašeho projektu?
Není to tak, že bych přivezl recept na blahobyt. Projekt se jmenuje Jak překlopit 250 let americké zkušenosti s federalizací v příštích 25 letech do Evropské unie. Primárně jsem si vybral tu bezpečnost. Chtěl bych pracovat i na tématu společné evropské armády, jaké má plusy nebo minusy, jestli by to šlo, nebo nešlo. V Čechách je to takové zakázané téma. Těžko můžeme mluvit o EU, když nedokáže sebe ubránit. A pokud se brání po jednotlivých státech, tak je přirozeně slabá. Máme USA, Čínu, mezi tím je rozdrobená Evropa. Naštěstí absolutní většina je v NATO, takže si tu sílu drží. Ale když bude mít Evropa společnou obranu, může mít i silnější obranný průmysl.

Když jsem šel na oběd s vedením fakulty a probírali jsme směřování projektu, sám jsem říkal, že se vzdám mandátu. A oni už říkali, že to vědí.

Jak probíhá váš pracovní den?
Ráno odvedu děti do školy, po osmé jsem na univerzitě, končím kolem půl páté. Jsme společně s rodinou. Konečně s nimi snídám a večeřím, to jsme v posledních letech moc nezažili. Už jsme si udělali nějaké známé, Američané jsou hodně kontaktní a vstřícní. I samotný Oregon je velmi zajímavý. Je to země, kde dlouhodobě vládnou demokraté, ve volbách se od roku 1998 rozhoduje korespondenčně, díky tomu se zvýšila volební účast. Velice silně jsou tam zastoupeny prvky přímé demokracie.

Dětem se ve školách líbí?
Zatím do školy chodí týden. Je to náročné, ale zatím jsou nadšené.

Nezakotvíte v USA na delší dobu?
To ne. Mám Českou republiku moc rád. Máme tu širší rodinu, od které se nechceme vzdálit. Mým cílem je být stáží prospěšný naší zemi.

Vnímali na univerzitě nějak vaši kauzu?
Zjistil jsem, že mám Wiki stránku v angličtině. Když jsem šel na oběd s vedením fakulty a probírali jsme směřování projektu, sám jsem říkal, že se vzdám mandátu. A oni už říkali, že to vědí, že to četli na mojí Wiki stránce. Přišlo jim to zvláštní, že jsem to musel udělat, ale že to chápou.

Tagy: