KOMENTÁŘ MARTINA KOVÁŘE | Britský premiér Boris Johnson přežil další útok a bude nadále šéfovat Konzervativní straně a vládě ostrovního státu. Od vnitrostranických nepřátel bude mít relativní klid nejméně rok. Hlasování o nedůvěře, kterého se zúčastnilo všech 359 konzervativních poslanců, ale bylo těsnější, než se čekalo, takže Johnsona i přes vítězství nečekají žádné lehké časy, - naopak. Jedna kapitola mocenského boje v Británii je tímto nicméně u konce.
Za celou záležitostí stálo chování Borise Johnsona a jeho blízkých v těžkých covidových časech. Zatímco na jedné straně jeho vláda vydávala řadu restriktivních, přísných opatření, která britská veřejnost se „zaťatými zuby“ v zásadě dodržovala, konaly se v sídle ministerského předsedy v Downing Street číslo 10 večírky, občas i za účasti samotného šéfa vlády – takzvaná Partygate.
Podle vysoké kabinetní úřednice – dle zákulisních zpráv mimořádně obratné a vlivné Sue Grayové, jež byla pověřena vyšetřováním aféry – na nich docházelo k elementárnímu porušování protipandemických opatření, alkohol tekl proudem a hosté se chovali s nevybíravou arogancí vůči personálu, jenž jim byl i v těchto případech k dispozici.
Johnson, který je podle některých komentátorů (nejen z bulváru) v řadě ohledů ve vleku své extravagantní manželky Carrie, si – jak se ostatně čekalo, protože mu nic jiného nezbývalo – „posypal hlavu popelem“ a slíbil, že se to nebude opakovat. Rezignaci ale rozhodně odmítl.
To rozhořčilo část britské veřejnosti včetně voličů konzervativců, a také část stranických poslanců, které bych v zásadě rozdělil na tři skupiny: první jsou, myslím, opravdu naštvaní, protože je podle nich nepřípustné, aby premiér v těžkých dobách „kázal vodu a pil víno“, a nemohou se smířit s tím, že by mu to mělo projít. Druhé skupině je morálka v zásadě fuk, třebaže se jí ohánějí, a ve skutečnosti se obávají hlavně toho, že škody, které Bo-Jo svým jednáním napáchal, jsou nenapravitelné a že pokud povede stranu na přelomu let 2024 a 2025 do voleb, čeká ji nevyhnutelně porážka, na kterou doplatí i oni. Třetí skupinu tvoří potenciální noví straničtí lídři, přesněji řečeno ti, kteří doufají, že po pádu premiéra obsadí místa ve vedení strany a ve vládě. Tihle všichni hlasovali v pondělí večer na půdě Dolní sněmovny pro Johnsonovo odvolání.
Z 359 poslanců se nakonec proti premiérovi postavilo 148, pro jeho setrvání v čele strany a vlády jich bylo 211. Jsou to zajímavá a pro premiéra varovná čísla.
