Praha - Dvě výročí významných událostí, které ovlivnily historii vědeckých objevů i lidského poznání, připomíná výstava v pražském Karolinu, sídle Univerzity Karlovy. Jmenuje se Kouzlo objevování: od hieroglyfů k Tutanchamonovi a přibližuje okolnosti rozluštění hieroglyfů v roce 1822 a objevení hrobky jednoho z nejslavnějších panovníků dějin, egyptského faraona Tutanchamona o sto let později. Výstavu připravil tým Českého egyptologického ústavu Filozofické fakulty UK a zdarma přístupná bude až do 31. prosince.
Fotogalerie
Rozluštění hieroglyfů před 200 lety považují odborníci za počátek egyptologie jako vědeckého oboru. Do té doby bylo zkoumání dějin starověkého Egypta bez znalosti jazyka a písma velmi obtížné. Učenci po léta čerpali z antických autorů, kteří Egypt navštívili, nebo přejímali vyprávění starších děl. Zejména to byly spisy novoplatónských autorů, které až do moderní doby ovlivňovaly smýšlení Evropanů o starověkém Egyptě, uvádějí autoři výstavy. Vědci sice cestovali do tehdy už arabizovaného Egypta, pokud ale nemohli číst egyptské texty, nemohli zcela kultuře porozumět.
Na podzim roku 1822 Jean François Champollion odhalil způsob, jakým hieroglyfy číst. Vyšlo najevo, že velké množství textů mělo zesnulému pomoci v dosažení věčně blaženého života v zásvětí. Jiné vzešly ze správní agendy starověké říše či oslavovaly různé historické události. "Mýtus tajemných nauk byl vyvrácen, ale kouzlo objevování se nevytratilo," píšou autoři výstavy. Návštěvníci výstavy se mohou seznámit s tím, jak funguje systém hieroglyfického písma, jaké jiné druhy písma Egypťané používali nebo jak se proměňoval jejich jazyk a jeho gramatická struktura.
O sto let později, v roce 1922, Howard Carter v Údolí králů objevil hrobku do té doby téměř neznámého panovníka Tutanchamona. Příběh jejího objevení i také mnohaletou práci po objevu nebo nové vědecké poznatky spojené s panovníkem zjistí návštěvníci v druhé části výstavy.
Epochální objev britského archeologa poodhalil roušku tajemství nad jednou z nejvyspělejších starověkých civilizací a podnítil výbuch zájmu o historii Egypta. Tělo faraona, který vládl přibližně v letech 1333 až 1323 před naším letopočtem, bylo v dalších desetiletích zkoumáno pomocí rentgenu, skeneru i analýzy DNA a dodnes je i vzhledem k vyvíjejícím se možnostem technologií předmětem zájmu odborníků. Zatímco výbava hrobu skončila v Káhiře v muzeu, faraonova mumie zůstala v hrobce, kde spočívá přes 3200 let.
Výstava popisuje cestu k objevení hrobky, to, co se s nálezy dělo poté, i vědecká zjištění z poslední doby. Ukazuje původní fotografie z doby Carterova objevu. Ve výstavě je také panel s malým otvorem pro oko, kam může návštěvník nahlédnout a přiblížit si, co mohl objevitel spatřit - za otvorem je fotografie toho, co Carter otvorem do komory zavřené staletí spatřil. Kromě fotografií částí faraonovy pohřební výbavy ukazuje výstava model hrobky a také místnost, která je jakousi replikou pokladnice, v níž se nacházely stovky předmětů určených pro posmrtný život a dnes vzácných artefaktů.
