Krásný nový svět tří velmocí. Unikátní data, jak populace vnímá Čínu, Rusko a USA
POZORUHODNÁ ZJIŠTĚNÍ Z CAMBRIDGE
„Strana říkala, že Oceánie nikdy nebyla v alianci s Eurasií. On, Winston Smith, věděl, že Oceánie byla v alianci s Eurasií před pouhými čtyřmi roky.“ S koncem studené války se zdálo, že této fantazii George Orwella jsme unikli, že svět směřuje ke globalizaci. Jenže v posledních letech se již zcela otevřeně mluví o konci globalizace. V dokumentech vlád se mluví o geopolitickém soupeření, v odborných kruzích o ekonomickém „decouplingu“. Zdá se, že vize budoucnosti, jaké šíří frekventanti Světového ekonomického fóra v Davosu – anebo, abychom se podívali mimo Západ, instituce světové vlády, jaké znají třeba fanoušci japonských anime –, jsou slepým ramenem vývoje. Ruský útok na Ukrajinu strčil Evropanům pod nos něco, o co se dřív příliš nezajímali: lidé na různých místech nevidí svět stejně.
Jak? Občas narazíme na údaje o názorech v různých zemích – nejčastěji je dělá americký Pew Research – ale ty jsou útržkovité. Anebo zachytáváme stejně útržkovité zprávy, jak se v té či oné zemi, jež si nabrala velké čínské úvěry a nemůže je splatit, obrátilo veřejné mínění proti asijské velmoci. Ale jak časté to je? Díváme se na hlasování OSN k Ukrajině. Ale reprezentují hlasy vlád postoje veřejnosti?
„Vy lidé z postkomunistické Evropy jste dospělejší než my“
RAKOUSKÝ FILOZOF PFALLER
Tým z Centra pro budoucnost demokracie na univerzitě v Cambridgi se teď pokusil shromáždit co nejvíc průzkumů o názorech světové veřejnosti na USA, Rusko a Čínu a harmonizovat je, aby byly pokud možno porovnatelné. Tvrdí, že se mu podařilo pokrýt 97 procent světového obyvatelstva. A speciálně se zaměřil na vývoj názorů od počátku ruské invaze na Ukrajinu, kde se mu podařilo pokrýt 83 procent lidstva.
Rozhodli se zkoumat výhradně postoje k uvedeným třem zemím, a ne třeba i k Evropě nebo k nějaké velké evropské zemi. Musíme brát jejich rozhodnutí takové, jaké je, i když vlastně do určité míry pohled na směřování světa předurčuje.
Vyhánění Trumpova ducha začíná. Proč republikáni pohořeli
AMERICKÉ VOLBY DO KONGRESU
Kdo má rád Rusko, má rád i Čínu
I tak přináší množství zajímavých poznatků. Jedním z nich je, že i v tomto omezeném výběru jsou postoje k Číně a k Rusku naprosto svázané. Kdo má rád Rusko, má rád i Čínu, a naopak. Zemí, kde by to neplatilo, je zanedbatelně.
Dalším základním poznatkem je, že tyto postoje se v posledním desetiletí polarizovaly. Narostl počet těch, kterým tyto země byly lhostejné, a už nejsou. Vyspělý svět – kam autoři řadí tradiční Západ plus Japonsko a Jižní Koreu – a Latinská Amerika se čím dál těsněji přiklánějí k USA a čím dál víc nemají rádi Čínu a Rusko. Ti ostatní je ale rádi mají. Proamerická část světa je bohatší, ale ta pročínská má víc lidí.
Invaze na Ukrajinu ubrala rusko-čínskému bloku jen málo.
Celý text si můžete přečíst na ECHOPRIME. Nebo v tištěném vydání Týdeníku Echo. Týdeník Echo si můžete předplatit již od 249 korun za měsíc zde.
„Chtěl jsem to udělat.“ Jiří Bartoška pokřtil knihu Proměny života
KNIHA ROZHOVORŮ PROMĚNY ŽIVOTA
Nenechte si ujít Peňásovu novou knihu Výpravy pro čtvero ročních období
VÝPRAVY PRO ČTVERO ROČNÍCH OBDOBÍ