Bastardi aneb Jak důležitá je kinematografie o Romech pro Romy

Občas v tuzemské kinematografii dojde k úkazu, který překvapí – což hned není hodnocení, nýbrž konstatování skutečnosti, z níž hodnocení teprve vyplyne. Píšu o tom, jelikož právě teď se nacházíme v takovém bodě skutečnosti a jelikož nyní budeme čekat, jaké její hodnocení se projeví. Abych byl srozumitelný: do kin vstoupil čtvrtý díl čili třetí pokračování snímku Bastardi. To je vyprávění, jež pojednává o osudech romských žáků (zvláštní) základní školy, jež se v kinech prvně objevilo v roce 2010 a jež připravil jeden z úspěšných tuzemských filmových samouků Tomáš Magnusek. Dopřejme si trochu historie:

Magnusek je původem ze zapomenutého kraje, z Náchoda, v rozhovorech a v médiích se dodnes rád prezentuje jako bývalý učitel, respektive speciální pedagog, zaměřující se na práci s problémovou mládeží. Tuto profesi již léta nedělá, neboť se profiluje jako filmař. Kromě tří, tedy nyní už čtyř, dílů série Bastardi má na kontě ať už jako scenárista, režisér, herec, či producent řadu dalších filmů a seriálů pochybné pověsti a mizerné kvality, v nichž mu ovšem opakovaně hrají dobří i vynikající herci; nezřídka se Magnuskovi dokonce podařilo některou hereckou tvář, na niž už se zapomnělo, připomenout, a znovu tak částečně nastartovat její kariéru před kamerou. Magnusek to tedy s herci a jejich egy zjevně umí, zjevně také roste jeho autorská odvaha, protože jedním z jeho příštích projektů má být vyprávění o obci Ležáky, vypálené za druhé světové války nacisty.