↗

Žena z ugandského města Lukodi, v němž Armáda božího odporu v roce 2004 zabila desítky lidí, poslouchá se slzami v očích rozsudek nad někdejším dětským velitelem armády Dominicem Ongwenem. Pachatele zodpovědného za znásilňování žen, vraždění dětí, vypalování vesnic a útoky na uprchlické tábory musel jeho obhájce vnímat také jako oběť svého druhu. Jeho snahu sleduje snímek Divadlo násilí. Foto Sumy Sadurni, AFP

Motto už pětadvacátého ročníku festivalu dokumentárních filmů o lidských právech Jeden svět zní Cena bezpečí. Jak říká ředitel festivalu Ondřej Kamenický, spojení má pro každého trochu jiný význam.

Může se vztahovat stejně tak k lidem zasaženým válkami a přírodními katastrofami, jejichž bezpečí je zásadně ohroženo a narušeno, tak k těm, kteří zažívají jiné formy nejistoty a strachu a musejí se nimi vyrovnávat.

Války a jejich dozvuky

Z pochopitelných důvodů se letos hlavní pozornost soustředí na válku na Ukrajině. Hned pětice filmů se věnuje konfliktu z různých úhlů pohledu, od svědectví z frontové první linie po osobní příběhy lidí, kteří nenosí uniformy, ale válka jejich životy stejně zasáhla. Ve francouzsko-polsko-ukrajinském snímku Alisy Kovalenko Nevyhasneme dostane pětice mladých lidí z vesnice na Donbasu příležitost vydat se s ukrajinským cestovatelem do Himálaje. Válce se ale ani takovým způsobem nedá uniknout…