Sparta je k nepoznání. Rychle spadnout z hrušky, velí Netušil po vyřazení Tygrů
František Netušil
|
Foto: Ronald Hansel, Juniorský hokej
Spartě se nadstavbová část dorostenecké extraligy nepovedla úplně podle představ, a tak do vyřazovacích bojů nastupovala z osmého místa. Jenže to Pražanům vůbec nebránilo v tom, aby ve čtvrtfinále vyřadili vítěze nadstavby z Liberce. Podle Františka Netušila je teď tým jako rodina a věří, že si sezonu ještě o nějaký ten týden prodlouží.
V play off jste zatím prohráli jediný zápas. Jak si to užíváte?
Já si to naprosto užívám, protože nálada v týmu je skvělá a popravdě jsme to nikdo na začátku sezony, a ani teď před play off, nečekali. Užívám si to osobně i týmově. Nemohl jsem být šťastnější a jenom doufám, že se dostaneme co nejdál.
Ve čtvrtfinále jste vyřadili Liberec, který vyhrál základní část. Jak jste to prožívali?
Věřili jsme si na ně, i když jsme samozřejmě nějaké pochyby měli, protože oni byli první a nám se základní část až tak moc nepovedla. Teď v play off jsme si ale na Liberec věřili a urvali jsme to jako tým. Jsme spokojení a doufám, že se nám bude takhle dařit i nadále.
„Ne, že by nás Liberec úplně podcenil, ale popravdě si myslím, že nečekal, že na ně tak vlétneme.“
Vy jste Liberec vyřadili i loni. Byly ty série v něčem podobné?
Popravdě ani ne, nepřijde mi, že by se tento rok něco opakovalo. Minulý rok jsme je ale vyřadili až v kole, které nás bude teprve čekat, takže to pro ně bylo asi ještě těžší.
Jak se za čtvrtfinále ohlížíte?
Ne, že by nás Liberec úplně podcenil, ale popravdě si myslím, že nečekal, že na ně tak vlétneme. Podařil se nám hned první zápas, který jsme urvali v prodloužení. Potom jsme těsným výsledkem prohráli. Ono všechny ty čtyři zápasy byly těsné. Doma už jsme potom zvládli obě utkání a myslím si, že se to pro nás vyvíjelo skvěle hlavně z toho důvodů, že jsme ani jednou nebyli pod žádným tlakem.
Foto: Ronald Hansel, Juniorský hokej
Bylo to náročné?
Určitě to bylo náročné. Liberec má letos velmi kvalitní tým a nebyla náhoda, že skončili na prvním místě. Byli namotivovaní, šli do nás. Ale my jsme k tomu přistoupili úplně stejně a přehráli jsme je. Většinou to byly velice vyrovnané zápasy, i když na to skóre někdy nevypadalo. Rozhodovaly malé chyby. Velice důležité bylo, že jsme v prodloužení vyhráli první zápas, protože nám to dalo naději. Potvrdili jsme si, že na ně máme, a i když byli první, tak že nejsou neporazitelní. Najednou jsme viděli, že máme šanci sérii uhrát a zvítězit.
Který ze zápasů byl nejtěžší?
Pro mě byl určitě nejtěžší ten poslední zápas, protože vždycky, když už je cíl nadosah a chybí už jen poslední kousíček, tak je to vždycky nejnáročnější.
Do domácího prostředí jste se stěhovali za stavu 1:1. Věřili jste si na svém ledě?
Doma je to vždycky to lepší. Přece jen je to prostředí, v kterém celý rok trénujeme a na které jsme zvyklí. Měli jsme také lepší atmosféru, bylo tam víc lidí od nás. Doma jsme si celkově věřili víc.
„Určitě jsme rádi, že se nám sezona ještě o nějaký týden prodloužila a doufám, že se prodlouží ještě o něco víc.“
Po první třetině třetího zápasu jste ale prohrávali o dvě branky…
Popravdě to byla naše nejhorší třetina a nejkritičtější moment celé série. Už asi po minutě a půl jsme prohrávali 0:2, přišlo mi, jako bychom do toho vstoupili trošku lehkovážně. Pak jsme ale přišli do kabiny, pan trenér nás upozornil na to, že hokej se hraje šedesát minut. Sedli jsme si, namotivovali se, trošku na sebe zařvali. Otočili jsme to, a nakonec celý zápas urvali na svoji stranu. Podle mě to byl nejdůležitější moment série, protože v takové situaci, v jaké jsme byli, se tým velice těžko nakopává. Tady tím jsme potvrdili, jak silný tým jsme, a že můžeme dokázat cokoliv.
Jak jste prožívali postup?
Určitě jsme rádi, že se nám sezona ještě o nějaký týden prodloužila a doufám, že se prodlouží ještě o něco víc. Co se týče emocí, tak to byla jenom jedna velká radost.
Foto: Ronald Hansel, Juniorský hokej
Přitom v předchozím průběhu sezony se vám až tak nedařilo. Co se změnilo?
Přijde mi, že se změnil celý tým. S kluky jsme se semkli a hrajeme jako vyměnění. Kdybyste viděli Spartu v základní části nebo nadstavbě a Sprtu v play off, tak v životě nepoznáte, že je to jeden a ten samý tým. Tohle je podle mě ten hlavní důvod. Teď jsme jeden tým a hrajeme jako rodina, ne jako jednotlivci. Pro náš je možná i lepší, že postupujeme do semifinále z takového místa, z jakého postupujeme. Nejsme favoriti, není na nás takový tlak, jako kdybychom vyhráli základní část. Jdeme do toho s lehkou hlavou, protože můžeme jenom překvapit.
Na semifinálového soupeře jste čekali až do skončení všech sérii. Měl jste osobně nějaké preference?
Bylo nám jedno, koho dostaneme, protože teď už musíme porazit každého. Upřímně kdybych si mohl vybrat nehledě na tabulku, tak nejraději hraji proti Slavii a nejlépe ještě na Slavii. Vyrůstal jsem tam, začínal s hokejem, rád se tam vracím a vyhrát derby je vždycky čest. Rozhodovalo se ale mezi Vary a Třincem a daleko radši bych byl asi za Vary, protože jsme s nimi v sezoně hráli vyrovnanější hokej než s Třincem. Podle tabulky to možná nevypovídá, ale teď už je každý soupeř kvalitou někde jinde než ten, kterého jsme porazili naposledy.
„Doufám, že z hrušky spadneme všichni co nejrychleji a do příštího zápasu půjdeme s čistou hlavou a nohama na zemi.“
Loni jste dokráčeli až do finále. Jaké cíle jste si stanovili pro letošní sezonu?
Naším letošním cílem je od začátku vyhrát ligu. Doufám, že se nám to povede. Sice k tomu teď máme ještě daleko, ale nastavovali jsme si nejvyšší cíle, protože je to podle nás důležité. Teď budeme dělat všechno proto, abychom se oproti minulému roku zlepšili a vyhráli ligu. Nejdůležitější pro nás teď bude spadnout z hrušky. Vrátit se nohama na zem, i když jsme vyřadili Liberec, tak to vůbec nemusí nic znamenat. Teď bude opět rozhodovat každá chyba a my musíme hrát jako tým zodpovědně.
Takže jsou tu obavy z toho, že by vám vyřazení Liberce mohlo stoupnout do hlavy?
Samozřejmě to nastat může, už nám to říkali i trenéři. Jsou před námi další zápasy, a ty jsou nejdůležitější. Není vůbec důležité, co bylo do teď. Doufám, že z hrušky spadneme všichni co nejrychleji a do příštího zápasu půjdeme s čistou hlavou a nohama na zemi.
Share on Facebook
