Naše srdce a cévy zažily třiatřicet báječných let. Úmrtnost ale přestala klesat, i když by ještě mohla

Od poloviny 80. let se naděje dožití zvedla o bezmála deset let. Hlavně díky obrovskému snížení úmrtnosti na kardiovaskulární onemocnění. Oba trendy ale začaly už několik let před covidem zpomalovat. Pětidílný seriál serveru iROZHLAS.cz hledá odpovědi na to, kde se pokrok vůbec vzal a co ho brzdí.

Tento článek je více než rok starý.

Praha Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Pražské jaro v srpnu 1968 utnuly tanky, ale k dlouhodobějšímu zklidnění společnosti musela komunistická strana přidat ještě těžší zbraně: levné maso a pivo.

Seriál iRozhlasu o srdcích a cévách

Odnesla to česká srdce. V polovině 80. let umíralo na kardiovaskulární nemoci přes 70 tisíc lidí ročně, šlo o víc než 55 procent všech úmrtí. Svou roli sehrálo i životní prostředí s neřešenými emisemi a jedovatou půdou, stejně jako společenská beznaděj.

„Rostla úmrtnost na civilizační choroby, jako jsou nemoci oběhové soustavy a novotvary, protože vývoj léků kardiovaskulárních nemocí a vývoj cytostatik (léků na ničení nádorových buněk – pozn. red.) nepřinášel předpokládané rychlé pozitivní účinky, navzdory vysoké úrovni českého zdravotnictví,“ přiblížili jsme pozdní socialismus v článku o historických proměnách příčin úmrtí.

O to větší překvapení následovalo. Nový trend signalizovala už druhá polovina 80. let a po revoluci se projevil naplno: kardiovaskulární úmrtnost začala prudce klesat. Mezi lety 1983 a 2019 se věkově standardizovaná úmrtnost (tento ukazatel přistupuje k datům, jako by v celém období platila věková struktura posledního roku řady, opět viz předloňský článek) na nemoci srdce a cév snížila o 60 procent. Zároveň se střední délka života zvedla o devět let u mužů a osm let u žen.

Od moru ke covidu: unikátní data, jak se měnily příčiny úmrtí Čechů od císaře pána do dneška

Číst článek

Pět otázek

Covidové roky optimistický trend utnuly. Propad naděje dožití během pandemických let 2020 a 2021 byl největší od konce druhé světové války, byť krátkodobé poklesy přišly i na začátku a hlavně konci 60. let.

Pandemický výkyv bude jen dočasný – ukazatel naděje dožití citlivě reaguje na zvýšenou úmrtnost, bez ní se rychle vrátí na původní hladinu. Problémem zůstává dlouhodobější krize, kterou covid pouze načas zastínil. Přibližně od roku 2016 se propad kardiovaskulární úmrtnosti téměř zastavil a naděje dožití přestala růst.

Obě části linky – propad úmrtnosti v letech 1983 až 2016 i současné plató – vyvolávají otázky:

  • Co v závěru 20. století vedlo k tak radikálnímu zlepšení? Jakou roli hrála změna životního stylu a jakou porevoluční pokroky v systému akutní péče?
  • Je Česko unikátní, nebo se podobný vzorec opakuje v dalších zemích?
  • Co přesně znamená změna životního stylu, a které faktory jsou u nemocí srdce a cév klíčové?
  • Proč se trend zastavil? A opět – vidíme podobnou změnu za hranicemi?
  • Vrátí se v první části 21. století pokles kardiovaskulární úmrtnosti, nebo jsme na hranici možného?

Odpovědět se pokusíme v dalších čtyřech dílech v tomto týdnu. Seriálem bude provázet profesor Jan Piťha, kardiolog, angiolog a internista v pražském Institutu klinické a experimentální medicíny (IKEM).

Dalšími zdroji jsou rozsáhlé studie, které pátrají po příčinách propadu úmrtnosti v minulých desetiletích a naznačují i budoucí směr: mezinárodní Pokles kardiovaskulární úmrtnosti: možné příčiny a důsledky a česká Vysvětlení poklesu úmrtnosti na ischemickou chorobu srdeční v České republice v letech 19852007

Jan Boček, Kristína Zákopčanová Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme