Když jsem v zimě dostal echo, že se Sparta chystá na konci března překonat tuzemský divácký rekord v ženské fotbalové lize, takže derby sparťanek a slávistek nechá odehrát po dlouhých letech na hlavním stadionu na Letné, měl jsem obrovskou radost.
Ve Football Clubu se v posledním roce ženskému fotbalu vehementně věnujeme s projektem Girl Power, a podobné zápasy před pořádnou diváckou kulisou jsou velká šance, jak pomoct sportu, který je v Česku zbytečně podceňován a někdy i vysmíván.
Jeho potenciál – divácký i marketingový – je totiž obrovský, jak ostatně naznačují zápasy ženské ligy v Anglii, Německu a dalších západních zemích, o USA ani nemluvě. Teď to jenom vzít i v Česku za správný konec. Sparta včera udělala důležitý krok.
Celou anabázi jsem začal náborem doma – manželka už pár zápasů mužské Sparty před řadou let absolvovala a k fotbalovému nadšení to u ní bohužel nevedlo (nutno dodat, že to byl od začátku ztracený boj), cílem se tak stala mladší generace.
Dcera (4,5 roku) se mnou loni navštívila ženské derby v Horních Měcholupech a také zápas ženských týmů Sparty a Liberce na Strahově. Ani u ní to sice zatím na velké fanouškovství nevypadá, teď jsem ale sázel na dobrou atmosféru na tribunách, která dokáže do dění vtáhnout i osoby fotbalem nepolíbené.
Syn (7 let) má na pažbě kromě dvou zmíněných zápasů ženského týmu Sparty i tři ligové mače mužského áčka (když mě v létě při rozhovoru trenér Slavie Jindřich Trpišovský přemlouval, ať juniora vezmu na jejich zápas s Panathinaikosem, že ho prý fandění v Edenu nadchne, s díky jsem odmítnul, život si dobrovolně komplikovat nehodlám…) a vzhledem k tomu, že sám hraje fotbal a že si od Ježíška vyžádal sparťanský dres, vkládám do něj, co se nástupnictví mého fotbalového entuziasmu týče, největší naděje. Tak jako tak, obě děti nabídku jít na zápas ženského derby na velký stadion nadšeně odkývaly. Doma získávám převahu.
Snaha o zajištění dalšího doprovodu na zápas mezi kamarády, kteří se mnou pravidelně chodí s permanentkou v kapse na Letnou, znamenala první srážku s realitou. Ženský fotbal je netáhne a argumenty typu „proč bychom chodili koukat na nějaké ženské, co neumí kopat do balonu“ nebo „na Letnou půjdu, ale radši do parku“ bohužel převládaly. Poohlédnul jsem se tak po společnosti jinde a přemluvil kamaráda, svátečního sparťana, aby vzal do ochozů šestiletého synovce, ze kterého se prý stává malý fotbalový fanatik. Přidal se i kolega z redakce, který se na fotbal vypravil s dcerou.
Vyzpovídali jsme Tomáše Součka nebo oscarového producenta a bývalého prezidenta LOSC Lille Michela Seydouxe. Řešíme tajemnou smrt východoněmeckého Beckenbauera. Celkem pro vás máme více jak 160 stran unikátního fotbalového čtení.
Udělat víc pro divácký rekord jsem už nemohl. Složení naší výpravy zároveň korespondovalo s tím, kde je podle odborníků potenciál ženského fotbalu. Na tribuny se totiž i ve světě často vydává jiné publikum než na mužský fotbal – prim hrají rodiny s dětmi, svátečnější fanoušci, ženy a fotbaloví geekové, kteří nevynechají žádnou příležitost vidět zajímavý zápas, ať už v mužském, nebo ženském podání.
Den D je tady. Po poledni vyzvedávám děti u babičky s dědou, kde přenocovaly. Když rodiče dostávají informaci, že jdeme na ženský fotbal, obočí jim v tázavém výrazu letí povážlivě vzhůru. Nevadí, však oni si zvyknou. Parkujeme v Dejvicích a startujeme zmrzlinou. Pozitivní motivace rovná se dobrá motivace. Následuje výšlap na stadion – dcera si stěžuje, že ji bolí nožičky, ale i díky čerstvě nabytým cukrům v krvi je první krize úspěšně zažehnána.
U fanshopu (který by děti na úvod táhnul možná víc než usazení na tribuně) takticky zrychluji, bohužel není čas. A sparťanské artefakty má na starost stejně Ježíšek. Podle ruchu před stadionem a u turniketů je vidět, že by divácký rekord mohl padnout. Počasí sice není žádná hitparáda, ale to jsme ošéfovali teplým oblečením. Případný déšť zase jistí výběr míst bezpečně pod střechou – a posledních zhruba 20 minut dá moji intuici – podpořené předpovědí počasí – za pravdu. U stánků s občerstvením si drobotina vyžádá limonádu a jde se do ochozů.
Sparta při prodeji lístků vsadila, jak už to u podobných akcích bývá, na koncentraci fanoušků na jednom místě – v tomto případě na protilehlou tribunu a tribunu za bránou, kde sedíme i my. Podle letmého pohledu tipuji návštěvu šest až sedm tisíc diváků. V publiku je hodně dětí a pro mě možná trochu překvapivě (zejména na základě zkušeností s mojí sparťanskou bandou) také dost permanentkářů.
„Na ženském fotbale jsem poprvé, nalákala mě Letná a absence Fortuna ligy. Jinak občas kouknu na výsledky ženské ligy. Zase bych někdy přišel, až bude podobná příležitost, dá se na to dívat,“ říká mi jeden z nich, když se během zápasu bavíme o svých dojmech. A podobně zápas vnímala většina diváků, se kterými jsem mluvil - vzali derby na Letné jako zpestření v klasickém fotbalovém režimu, který pro ně znamená návštěvy mužské ligy. Dostat tyhle lidi i na další podobné zápasy ženského týmu není nemožné, což je rozhodně dobrá zpráva.
Dočkali jsme se samozřejmě i klasického srovnání s muži. „Je to pomalé a nic moc,“ říkal Marek, který měl vedle sebe patnáctiletou dceru, která sama hraje fotbal. Co ona na tátovo hodnocení říká? „Nerozumí tomu,“ směje se. A i Marek se později nechal vtáhnout do hry a zejména ve druhém poločase uznale tleskal hráčkám za jejich povedené průniky a kličky.
Úvod zápasu je opatrný, sice poctivý fotbal, ale bez větších šancí. Sem tam se do hry vloudí víc nepřesností, než by bylo zdrávo, nervozita dost možná pracuje. Na tribunách má jasnou převahu domácí Sparta, lepší atmosféře ale na stadionu chybí kotle. U šlágrů v západních ženských ligách je jejich přítomnost celkem běžná. A když si vezmu nedávné derby mužských béček, kdy si na Letné zajistila díky početnému kotli domácí prostředí hostující Slavia, jsem přesvědčený, že by účast vlajkonošů velmi slušela i ženskému souboji o Prahu.
Zhruba po pětadvaceti minutách přichází první „čůrací intermezzo“ s dětmi – vypité limonády se hlásí o slovo. Při cestě zpět si mládež vyžádá klobásy. Ty se pak na tribuně hodí. Gólových šancí je totiž pořád poskrovnu, takže si dcera otvírá program a v soupiskách s fotkami hráček si vybírá „největší princezny“ v obou týmech. Syn se zase pošťuchuje s kolegovou dcerou a společně se snaží rozlousknout otázku, jestli jsou saláti sparťani, nebo slávisti. Jejich souboj končí remízou. Absence nadávek a výlevů frustrovaných „fanoušků“ je zásadním plusem, který může ženský fotbal ve srovnání s tím mužským nabídnout. Tady uši dětem zacpávat nemusím.
Kromě sprosťáren jsou ale zatím nezvěstné i góly. To se naštěstí mění hned na začátku druhé půle, kdy se trefuje sparťanka Lauren Changová. Děti z naší skupiny – alespoň ty, co přejí rudým – radostně poskakují. Nadšení z gólu u mého syna překonává i dosavadní góly, které viděl v podání sparťanských mužů loni na podzim. Dcera naopak reklamuje řev na tribunách a hrozí se, že jí prasknou uši.
Jak se buduje druholigový tým, který chce výhledově hrát první ligu, když hráčky většinou končí brzy po dvacítce? Těžko, ale snažíme se, říká Leona Němcová. Kapitánka FK Teplice se zároveň u sklářů stará o celý ženský úsek a poví vám i to, jaké je to hrát už ve 13 letech dospělý fotbal.
Druhý poločas je, co se týče zvukové kulisy, mnohem vydatnější. Každý náznak šance domácího týmu vzbudí u diváků patřičný rozruch. Sparťanky – i když před zápasem nebyly favoritkami – mají viditelně větší hlad po vítězství.
Zjitřená atmosféra vyprovokuje mé děti k druhé čůrací pauze. Po ní dcera vyrukuje s otázkami, kterých se obává každý otec, co bere malé děti na fotbal: „půjdeme už za maminkou a kdy bude konec?“ Ty se opakují až do konce zápasu zhruba každých pět minut. Nakonec zabere slib pohádek v autě při cestě domů (ty jsou už navíc připravené i v mobilu, ale nakonec to není potřeba). Kluci z naší delegaci si naopak zápas užívají čím dál víc, prožívají šance a tleskají při každém vyhraném souboji. Napínavý závěr, křepčící sparťansky po závěrečném hvizdu a vítězný song už jsou pro ně za odměnu.
Ve chvíli, kdy hlasatel na stadionu ohlásil oficiální návštěvu zápasu, tedy 5734 diváků, ve mně sice zahlodalo mírné zklamání, přeci jen klubový rekord slávistek ze zápasu Ligy mistryň proti Bayernu odolal. Celkově šlo ale pro ženský fotbal v Česku o velmi dobrou reklamu.
Velká pochvala putuje na Letnou, kde do propagace zápasu v posledních týdnech skutečně šlapali. Tuzemský ženský fotbal podobnou vzpruhu potřeboval jako sůl. Šéf sešívaných Jaroslav Tvrdík se už ostatně nechal slyšet, že se v podobných aktivitách nenechá zahanbit ani Slavia, která plánuje odehrát derby v Edenu.
Dobrá zpráva je, že nás v nadstavbě ženské ligy čekají ještě dva duely sparťanek a slávistek. Kdo se na tribuny nevypravil včera, má ještě dvojitou šanci na reparát. Stojí to za to.
Druhé derby sezony mezi Spartou a Slavií sledovalo v ochozech 5734 diváků, což je nový rekord české ligy. Klubový český rekord na ženském fotbale drží slávistky, které v Edenu v roce 2019 při čtvrtfinále Ligy mistryň s Bayernem podporovalo 6882 diváků. Celkový český rekord byl pak zapsán v roce 2017 v Plzni, kde na zahajovací zápas mistrovství Evropy sedmnáctiletých Česko – Francie (1:2) přišlo 10 219 diváků.
Sparta sice v sobotu hlásila, že má prodáno přes 6200 lístků, ale nakonec všichni nedorazili a počítají se jen ti, co prošli v neděli na Letné turnikety. Nový ligový rekord je i tak vysoko nad běžným standardem na ženské lize a je mimochodem i nad aktuálním průměrem mužské ligy (5240 diváků). Na podzim bylo podle oficiálních statistik fotbalové asociace maximum ženské ligy kolem 500 diváků, a to na derby Slavie se Spartou (2:2), které se hrálo v Horních Měcholupech, a pak v Liberci na Spartu.
Na Slavii na podzim v Lize mistryň chodilo zhruba 700 lidí, když nehrála v Edenu a na dva zápasy na hlavním slávistickém stadionu přišlo dvakrát přes tisíc lidí. Když reprezentace hrála loni v dubnu kvalifikaci na mistrovství světa s Islandem v Teplicích dorazily zhruba 3000 lidí a hráčky byly nadšené.
Text vznikl v rámci projektu Girl Power, kde se snažíme upozornit na ženský fotbal. Na hru samotnou, ale i na její společenský přesah. Partnery Girl Power jsou výrobce sportovního oblečení, vybavení a obuvi Puma a Heroine, magazín o hrdinkách cílící na ženské publikum.
Vyzpovídali jsme Tomáše Součka nebo oscarového producenta a bývalého prezidenta LOSC Lille Michela Seydouxe. Řešíme tajemnou smrt východoněmeckého Beckenbauera. Celkem pro vás máme přes 160 stran unikátního čtení.
Přibývá sportovních klubů, které se při správě veškeré agendy spoléhají na moderní technologie a digitalizaci. Výjimkou není ani amatérský fotbal. Funkcionářům i členům oddílu totiž zbyde víc času na sport samotný.
Julian Nagelsmann se po Euru do Bayernu nevrátí, jak se o tom v poslední době hojně spekulovalo. Místo toho šestatřicetiletý trenér prodloužil smlouvu jako kouč národního týmu. A to až do roku 2026, do příštího MS.
Liga mistrů během čtvrtfinálových bojů znovu ukázala své kouzlo. Je Bayern v menší krizi, než píší média? Bylo vystoupení Realu ostudou, nebo účel světil prostředky? A kdo má nejlíp nakročeno k celkovému triumfu? Vše o vrcholné fázi prestižní soutěže rozebírá nový díl FC podcastu.
