Léta jsme si žili v pohodě. Náš život se ale zničehonic zvrátil do napjatých emocí. Dcera nevydýchala, že její táta zaměstnal svou bývalou ženu.
S Petrem jsme manželé už mnoho let. Zamilovali jsme se do sebe v době, kdy byl ještě ženatý a já byla sama s malou dcerou. Petrova bývalá žena Věra nenesla rozvod dobře a dlouho se snažila, aby se k ní vrátil. Měli společně syna Radka, který mě nemusel.
Tatínka nikomu nedá
Viděl mě jako tu, co mu odvedla tátu. Nemám mu to za zlé, protože ono to tak v podstatě bylo. Porozvodový humbuk trval tři roky, pak nastal klid.Věra to vzdala, když jsem s Petrem otěhotněla.
Narodila se mi druhá dcera Soňa, věci si sedly a my jsme s Petrem vedli spokojený život.
Sonička byla jiná než moje první dcera. Na tátovi lpěla, už odmalička roztomile říkala, že tatínka nikomu nedá. A to jí zůstalo. Naši rodinnou idylu nám naboural až manželův nápad, že se pustí do podnikání. Petr je velmi šikovný zahradník.
Proto se před pěti lety rozhodl, že si založí firmu a bude si přivydělávat zahradničením. Lidem ze sousedství stříhal keře, prořezával stromky, stavěl skalku na zahradě. Nebylo divu, že ho napadl takový přivýdělek. Podnik se rozjel rychle.
Přišlo jaro a nabídky na úpravu zahrad se hrnuly. Manželovi se dařilo. Radovali jsme se, že dopřejeme rodině dovolenou u moře, uděláme novou fasádu, nakoupíme nový nábytek… Také jsem mu nabídla, že si udělám zahradnický kurz a budu mu pomáhat. To odmítl se slovy, že si poradí.
Proč ona?
A pak začalo najednou peklo! V létě, když zájem kulminoval, oslovil manžel svou bývalou ženu Věru, aby mu ve firmě pomáhala. Byla to totiž vyučená zahradnice! Vzala jsem to v pohodě, vlastně to bylo logické, že ji oslovil. A věděla jsem, že v tom nic víc není.
Hrozně se to ale dotklo naší dcery Soni. Když manžel řekl, že pro něj pracuje jeho exmanželka, Soňu to rozpálilo. „Nepřijde ti to divné? Bývalá žena pracuje ve tvé firmě?“ ječela na tátu hystericky.
„A ty si to necháš líbit?“ pustila se do mě. Vůbec jsem ji nepoznávala. Petr ji začal uklidňovat, že to je pouze výpomoc v práci. To ji ale neuklidnilo. A když zjistila, že jim občas chodí pomáhat i jejich syn Radek, byl oheň na střeše.
Jako by se začala bát, že se její táta vrací ke své staré rodině. Dokonce mi donášela, že byla svědkem několika jejich hovorů a táta je k bývalé ženě až nezvykle milý.
Hlavně klid a pohodu
„Musíš to zarazit!“ křičela na mě zoufale. A já jí jen marně vysvětlovala, že si dělá zbytečné starosti. Vůbec mi z toho, jaká atmosféra doma zavládla, není dobře. S tátou už Soňa vůbec nemluví, urazila se. Dokonce mu vyčetla, že naši rodinu podvádí. Poslouchám to celé dny a nemá to konce.
„Když jsi mu pomocnou ruku nabízela, tak nechtěl. A pak osloví svoji bývalou ženu? Třeba si táta řekne, jakou udělal chybu a bude se k ní chtít vrátit!“ opakuje Soňa jako kolovrátek a já toho mám už dost!
Snažím se být klidná, říkám si, že už mi bylo padesát a nemám to zapotřebí. Jak o tom ale přesvědčit dceru? Já chci mít doma klid!
Adéla (55), Liberecko
