Legenda pražské Slavie, člen klubu ligových kanonýrů, vicemistr Evropy a mistr německé bundesligy Pavel Kuka. Jak vidí aktuální šanci pražské Slavie na ligový titul anebo proč měl raději škváru než umělou trávu? To vše prozradil v rozhovoru s moderátorem Pavlem Nečasem.

Tento článek je více než rok starý.

Praha 17:18 27. března 2023 Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít

Slavia, klub tvého srdce, kde jsi kromě Německa strávil celý život. Klub se momentálně se Spartou dělí o první místo. Jak to vidíš?
Samozřejmě, pro fanoušky je to zajímavá situace a bude to napjaté až do konce. Jsou před námi zajímavé zápasy, derby, nadstavba, zápasy s Plzní. Fanoušek Sparty i Slavie se má na co těšit. Není to ale situace, jakou bychom si představovali, ale doufám v ten šťastnější konec a že budeme tahat za silnější provaz a Slavie titul vyhraje.

Plzeň ztrácí pět bodů a Sparta se vyšvihla. Slavia hrála v Liberci a stalo se tam takové zatmění slunce v podání Petera Olayinky. Asi rozhodl o tom, že tam Slavia nevyhrála?
To úplně ne. Myslím, že rozhodla obrovská chyba v defenzivě. V deseti hráčích si musí Slavie těch pár minut ohlídat. Je to ale škoda, protože oslabí mužstvo do příštích zápasů. Sparta našla systém, který jí sedí, vrátil se Ladislav Krejčí, což je obrovská posila, našli systém ve kterém výborně brání a ve třech ofenzivně hrajících hráčích nejen útočí, ale také střílí branky, což třeba u Jana Kuchty v minulosti nebylo. Lukáš Haraslín a Tomáš Čvančara jsou velice nebezpeční, a proto je Sparta na koni a Slavia si to trochu komplikuje, což se ale může kdykoliv otočit. Třeba právě v derby. Trochu mě překvapuje, že jsou hráči Slavie v zápasech zbytečně více podráždění a reagují zbytečně. Vím, že jsou první a pod obrovským tlakem, když každý očekává vítězství, ale to se nemůže vždycky dařit. Musí být nad věcí a uvědomovat si, že jsou první a že se nic neděje.

Vladimír Šmicer nedávno zkonstatoval, co je faktem, že Slavie disponuje obrovským kádrem a že trenér Jindřich Trpišovský tam něco neustále mění a že je to možná na škodu?
Dokud ta rotace přinášela úspěchy a Slavia hrála výborně, tak to nikdo neřešil. Teď, pokud se nepodaří uhrát pár zápasů, tak má na to každý názor. Tohle byl asi pohled fotbalisty a každý fotbalista chce hrát pořád. Zvlášť útočníci, kteří chtějí střílet branky, a když je pak trenér na nějaký zápas vyndá, tak se to hráčům nelíbí. Je to ale v uvozovkách zaměstnání, musíte poslouchat, máte smlouvu. Trenér je vidí každý den na tréninku, ví nejvíc informací a ten náš pohled z venku, ten není vůbec důležitý.

Ty jsi začínal jako stoper a takovou náhodou ses dostal do útoku. To lze?
Evidentně jo. Spíš se to stává obráceně. Asi rozhodla moje obrovská výhoda, že jsem byl rychlý, na tu dobu asi extrémně rychlý a to jsem v ofenzivě využíval víc než v defenzivě. Láďa Vízek jednou řekl, že tím český fotbal přišel o nejlepšího stopera. To ale vychází z výkonu v Kozlovně, když hrajeme za starou gardu.

To jste mohli být nejlepší s Mírou Kadlecem...
Spolu bychom vytvořili velmi silnou dvojici. To byl vynikající fotbalista, já ho obdivoval, s jakým přehledem hrál a jak elegantně. Měl obrovské uznání v Německu, daleko větší než u nás, tady se o něm pořád nějak spekukovalo. V Německu má ale neskutečné jméno.

Liga se hraje celou sezonu a pak se hraje nadstavba a tam se může stát úplně všechno.
Musím říct, že mě se ta nadstavba moc nelíbí. Je tam určitá výhoda jednotlivých klubů, které se umístí v základní části lépe než ty ostatní. Ty poslední roky bylo o všem rozhodnuto, chodilo na to méně lidí než na základní část. Teď, když je to tak vyrovnané, tak ty zápasy snad budou nejen kvalitní, ale i za fantastické divácké kulisy. Byl bych radši, aby se to hrálo doma-venku, ať je to spravedlivé a ať si fanoušci nadstavbu užijí.

Některé kluby jsou zvýhodněné v tom, že hrají všechny zápasy doma...
Přijde mi to nespravedlivé, protože v ten daný moment hraje ten lepší klub doma. Slavia a Sparta a pak jede Slavia třeba do Ostravy... nevím, no.

Na závěr ligy se asi s ohledem na vyrovnané výkony budou těšit i nefotbaloví fanoušci, co myslíš?
Bude to strašně zajímavé. Slovácko má o zápas méně, protože nehráli v Jablonci. Slovácko je pro mě obrovsky pozitivní překvapení posledních ročníků. Nejen v lize, ale i v pohárech hráli fantastické zápasy. Kromě toho selhání, kdy vedli 2:0, hráli proti deseti a nakonec hráli 3:3, což byla škoda, protože jinak by ze základní skupiny Konfereční ligy postoupili. Hlavně sehráli fantastické dva zápasy proti Kolínu, kde je dvakrát zařízl rozhodčí, což byla obrovská ostuda na evropské úrovni.

FORTUNA:LIGA (PLATNÉ K 26. 3. 2023)

	Tým	Z	V	R	P	Skóre	B
1.	Slavia	24	17	3	4	67:20	54
2.	Sparta	24	16	6	2	56:22	54
3.	Plzeň	24	15	4	5	45:22	49
4.	Bohemians 1905	24	11	5	8	41:39	38
5.	Slovácko	23	11	5	7	29:30	38
6.	Olomouc	24	9	9	6	38:26	36
7.	Hr. Králové	24	9	4	11	28:33	31
8.	Ml. Boleslav	24	8	6	10	35:35	30
9.	Jablonec	23	8	5	10	37:41	29
10.	Č. Budějovice	24	8	4	12	24:41	28
11.	Liberec	24	7	6	11	30:36	27
12.	Brno	24	7	6	11	34:45	27
13.	Ostrava	24	6	7	11	36:37	25
14.	Pardubice	24	6	4	14	23:49	22
15.	Teplice	24	5	6	13	29:57	21
16.	Zlín	24	3	10	11	26:45	19

Teď je pro mě je taky pozitivní překvapení Bohemka. Ta hraje fantasticky hlavně venku, tam hraje ten svůj běhavý fotbal a do toho dávají více kvality a je strašně příjemné se na tu tabulku koukat, protože je to zajímavé. Do toho ta vyrovnaná Sparta a Slavie a je na co se těšit.

Máme my nějaké šance prolomit Konferenční ligu, dostat se do Evropské ligy, potažmo Ligy mistrů? Třeba konkrétně Slavia...
Máme, protože historicky, pravidelně několik let Slavie byla konkurenceschopná Evropě. Dokázala hrát úžasné zápasy s Barcelonou, s Dortmundem. V některých utkáních fanoušci šíleli, když se postoupilo v posledních minutách, to byla atmosféra neskutečná. Český fotbal by potřeboval, aby tam byla nejen Slavia, ale i víc klubů. Abychom nejen v koeficientu sbírali více peněz pro český fotbal, protože z toho pak mají výhody i ostatní kluby, když mohou nakupovat od ekonomicky slabších a pomáhat jim tím. Bohužel, u nás je jediným a největším přínosem ty evropské poháry. Podpora sportu v České republice by se měla zlepšit, protože tady furt lítají miliardy co se týče zbraní a různých témat, ale co se týče sportu, tak je to až trapné. My pořád o něčem mluvíme, ale nevidím nic nového. Nevidím investice do stadionu, sportovních center. Stadion pro Martinu Sáblíkovou, ale to jsou takové řeči. Když se podíváme do zahraničí, tak je až s obdivem, jak v těchto podmínkách dokážeme vychovat sportovce.

Měly by ale uspět i ostatní kluby...
Když hraje jakýkoliv český mančaft v Evropě, tak mu samozřejmě fandím a není to jen kvůli bodům, přijde mi to přirozené. Není to vždycky o penězích, ale i o lidech a ty lidi tam můžete dostat, jen když je zaplatíte. Bez peněž se to dělat nedá.

Finanční stránka ale hodně dominuje, ne?
Ano, ale i zázemí je strašně důležité. I prostředí kultivuje lidi, nejen sportovce, ale i diváky. Vidíme to třeba u O2 areny, co se tam všechno dá udělat a jak to lidi baví. Kdybychom měli více kvalitních stadionů, nejen na fotbal, tak i ta výchova se dělá lépe. Potřebujeme být konkurenceschopní ostatním sportům, které se dělají v teple v hale. Fotbal bolí, v mraze, ve sněhu...

Fotbal je prostě letní hra, není to hra na sněhu.
Hledat optimální termíny se pokoušíme už hrozně dlouho. Musíme se ale přizpůsobovat evropským termínům. Pokud Slavia nebo Sparta nebudou hrát v tu dobu ligu, ale přáteláky, tak nemají šanci se pak zapojit do jarních kol v evropských pohárech.

Ty jsi určitě ještě pamatuješ fotbal na škváře, že?
Abych byl upřímný, tak ona dobrá škvára je lepší než horší umělá tráva. Na čem občas vidím běhat mladé děti, to je šílený.

Národní tým čeká kvalifikace na mistrovství Evropy a myslím, že máme docela šance na postup?
Dalo by se říct, že je to určitá povinnost postoupit. My to i jako nároďák potřebujeme se dostat na velký turnaj a trochu popularitu českého fotbalu zvednout. Každá taková skupina je zrádná, historie nám to i ukázala, že nejsme příznivci slabších soupeřů a teď si kluci dají pozor. Budeme muset vyhrávat a porážet a doufám, že se dostaneme na mistrovství a po delší době tam uděláme nějaký úspěch.

Myslíš, že máme v tuto chvíli možnost mít mančaft jako tehdy na Euru 1996?
V té době se ten mančaft teprve tvořil a to gros měl na mistrovství Evropy v Portugalsku. Tam tenkrát všichni ti Šmicerové, Bergerové, Pavel Nedvěd, Radek Bejbl, Karel Poborský, to byli všechno nováčci. Ale kromě talentu měli i obrovský potenciál, což se potvrdilo i v budoucnu. Čtyři pět kluků bylo v dobrých evropských klubech a nakonec se z toho stal mančaft s obrovským úspěchem.

Hráčů v zahraničních ligách teď tolik nemáme a navíc Patrik Schick je zraněný...
Doufám, že Patrik se samozřejmě uzdraví co nejdříve a na nějakém turnaji zase zazáří, jako na tom posledním. Je to obrovská osobnost a vynikající fotbalista a je to u něj jen otázkou zdravotního stavu. Teď je potřeba budovat mančaft, máme na to dva roky a z těch talentovaných hráčů rozpoznat, kteří mají potenciál na to, aby za dva roky hráli takovou roli jako Šmicer, Suchopárek, Bejbl, kteří v té době hráli v české lize a postupem času se z nich vyprofilovali vynikající hráči a pak díky mistrovství Evropy začali přestupovat do velkých klubů. Karel Poborský do Manchesteru United, Petr Kouba do La Coruňi, Suchopárek do Štrasburku, Radek Bejbl do Atlética Madrid...

Tenkrát tam byl mančaft velice nezkušený, jel se tam zúčastnit, protože když máte ve skupině největší favority Itálii, Německo a nevyzpytatelné Rusko, tak jsme si ani nevybalovali kufry. Nakonec to byla taková fotbalová pohádka, že se to podařilo až do finále. Nám všem se splnil takový klukovský sen, protože hrát finále mistrovství Evropy ve Wembley proti Německu, to se asi nic lepšího nemůže splnit.

Je to zásluhou i trenéra. Mě třeba u Karla Brucknera fascinovalo, že na to šel až vědecky...
To jsi trefil hřebíček na hlavičku, protože on byl vynikající šachový hráč. My jsme spolu na turnajích hrávali šachy a podařilo se mi málokdy vyhrát. Asi to aplikoval i do fotbalu, protože přesně věděl, co chce hrát, byl to stratég. Byl to vynikající trenér nejen u reprezentace, ale i v Olomouci. Tam měl dílčí úspěchy v evropských pohárech a Olomouc hrála i o špičku tabulky. Měli jsme spousty vynikajících trenérů a určitě přijdou i do budoucna.

Šéftrenér reprezentace Jaroslav Šilhavý mi přijde jako fajn chlap. Mně se jako trenér moc líbí. Co na něj říkáš ty?
Já jsem ve střetu zájmů, protože Jarda je jeden z mých nejlepších kamarádů. Trávili jsme spolu spoustu času na hotelích. Už to započalo v Chebu, když jsem byl na vojně, pak jsme se potkali ve Slavii, obývali jsme na každém hotelu společný pokoj, a to i v reprezentaci. Mám na to podobný názor, ale jsem ovlivněn tím, že je to můj velmi dobrý kamarád. Trenéry ale hodnotíme podle výsledku, tak musíme počkat, jak se mu bude dařit a podle toho ho bude hodnotit veřejnost a my se potřebujeme dostat na mistrovství Evropy.

Česká reprezentace se po 20 letech vrátila do Moldavska. ‚Měli jsme to jednodušší,‘ vzpomíná Baroš

Číst článek

Když jsi končil kariéru, tak ses loučil v roce 2005 doma na Slavii a proti Zlínu jsi dal gól. To byla ta pověstný 154. ligový gól. Poslední zápas se pak odehrával na Baníku a obecenstvo vyvolávalo tvoje jméno...
Jo, to bylo hezký a až trochu překvapivý. Strašně rád jsem tam hrál, odehráli jsme tam hodně utkání za národní mužstvo, a hlavně úspěšných. To byla i kvalifikace na mistrovství Evropy, takže slabší soupeře jsme hráli v Ostravě a tam jsme měli vynikající kulisu. Opravdu tam dokázali fanoušci vytvořit vynikající kulisu, takže nás tlačili dopředu.

Škoda, že stadion Bazaly zase zarůstají trávou. Je to podobný příběh jako Zbrojovka, která hrála za Lužánkama a Petr Švancara se to snaží obnovit...
Tam to ale bylo myslím z nějakých objektivních důvodů, že se to tam propadalo. Teď tam mají tréninkové centrum a nezarůstá to tam jako Lužánky, ale že to tam funguje, mají tam tréninkový areál. Stadion ve Vítkovicích se zkultivoval, rekonstrukce se povedla, a pokud se ten stadion naplní, tak je tam úžasná kulisa. Chápu ale, že to není to, co by si fanoušci představovali.

Ty jsi ukončil fotbalovou kariéru a už jsi měl dopředu záložní plán, že zůstaneš u fotbalu, když si se pak stal sportovním ředitelem v Příbrami?
Neměl jsem žádné plány, chtěl jsem si hlavně od fotbalu odpočinout. Člověk má pocit, že když něco takhle dlouho trvá, tak už aby to skončilo. První dva tři týdny jsou příjemné, ráno čtete noviny, pijete kafe a svět vám připadá zalitý sluncem. Když je ale člověk zvyklý na režim a na to, že mu někdo něco naplánoval a musel to splnit, tak je najednou prázdno a díra. Pak sáhnete po něčem, co třeba nebylo úplně vždy to správné. Já ty kopačky nepověsil na hřebík úplně, hrál jsem do 53 let, nejdřív za Votice, pak za Psáry, kde i bydlím.

No dobře, ale za Psáry hraje kde kdo...
No, kde kdo ne zase. Postupovali jsme, máme tam krásné hřiště a krásnou hospodu. To mě bavilo.

A k tomu sportovnímu řediteli u Jardy Starky v Příbrami nebo na Žižkově, což jsi i sám přiznal, že byla se Žižkovem chyba...
Vždycky nemůže vše klapnout, aby vše fungovalo. Bylo to také obrovské učení přestoupit z pozice fotbalisty, kde je vše nalajnované a starají se o vás. Ten rozdíl je obrovský. Je úplně jedno, jestli je to jiná pozice ve fotbale a trvá to dlouho. Ze dne na den se nikdo sportovním ředitelem, ani jakýmkoliv jiným manažerem stát nemůže.

Tomáš Rosický je ve stejné pozici na Spartě. Ze dne na den dostaneš nabídku, pojď dělat sportovního ředitele a nevíš nic? Nebo jdeš na kurz?
Nevíš o tom v podstatě nic a záleží, jakými lidmi jsi obklopen. Jak v Příbrami, tak na Žižkově byli úžasní lidé, co mi strašně pomáhali. Byly to věci, o kterých jsem vůbec netušil, že existují. Bylo to dobré, byla to dobrá průprava. Mě ty věci baví poznávat, učit se. Ve fotbale jsem prošel skoro vše, vidím to z pozice hráče, teď i agenta. Pak máte ten nadhled úplně jiná a rozumíte třeba i té protistraně, která to vnímá trochu jinak. Je to obrovská výhoda.

‚Bylo to jako nepovedené manželství.‘ Stramaccioni po letech vzpomíná na Spartu a uznává chyby

Číst článek

Ty ses stal ještě ředitelem stadionu Eden, jestli se nepletu? Co to znamená?
Byl tam nějaký pokus propojit dvě společnosti, já byl oslovený, ale nakonec se to nepovedlo. Měl jsem obrovské štěstí v tu chvíli, tenkrát jsem se propojit s panem Adolfem Šádkem z Plzně, viděl jsem, jak se teprve staví stadion, a řekli jsme si v kanceláři takovou pohádku, že kdyby to náhodou vyhráli, tak že je stadion připravený pro ně, aby nemuseli hrát u konkurence na Spartě. Nabídl jsem jim docela zajímavé podmínky, že když se probojují do Ligy mistrů, tak vytvoříme optimální podmínky na Slavii. Pak byla ta plzeňská pohádka, neuvěřitelný los, Barcelona, AC Milán... byly to do posledního místa vyprodané zápasy. V té době se Slavii moc nedařilo, což mě samozřejmě bolelo, ale i tohle to nastartovalo, že se najednou objevili zájemci a viděli, že to může fungovat. Kulisa byla úžasná, pak se to podařilo a na to se navázali noví majitelé Slavie a teď stadion slouží. O tom to všechno je.

Míchat kluby, to asi není pro fanoušky to pravé ořechové. Stejně jako když František Straka šel do Slavie ze Sparty...
Toho asi lituje dodnes. Některé věci se asi nemají dělat. Nevím, asi jsem stará generace, ale tyhle obojživelníky nemám rád. Říkám to samozřejmě v legraci. Je spousta klubů v Evropě a nemusíte jít zrovna ze Sparty do Slavie, kde je rivalita obrovská. Možná je to dané tím, že jsem tam přišel v šesti letech. Pořád ve mě přetrvává, že se to nedělá.

Co Pavel Kuka dělá teď?
Pracuji pro pana Pavla Pasku, pro agenturu, která zastupuje hráče. Strašně mě to baví pracovat s mladýma klukama, koukat na dorostenecký fotbal a vidět spoustu talentů, co tam běhají. Někdy odhadnout, jestli to je, nebo není ten správný. Komunikace s hráči mě pořád dělá trochu mladším, než jsem. Snažím se v komunitě mladých lidí pracovat, prostě mě to baví. Nevím, jestli mě to omlazuje, ale je to strašně fajn. Jste pořád u hřiště a vidíte ty krásné věci. Máme spoustu talentů od 15 do 19 let, jen se nám nějak nedaří je v tom dospělém věku přetransformovat, aby to, co předváděli v mladých letech, jim zůstalo i v profesionálním fotbale. Česká liga mě někdy trochu trápí tou bojovností a menší fotbalovou kvalitou.

Co tělo, funguje? Hraješ taky hokej, ale stojíš v bráně. Co kolena?
Nechápu to, ale ten fotbal bolí. Na jakékoliv úrovni. Kolena, kotníky, klouby, ale z hokeje, kde se člověk daleko víc zpotí a vydá daleko víc energie, tak nebolí vůbec nic. Občas jsem teda unavenej, ale nebolí mě nic. Udělám tolik rozkleků, ale jsem brankář samouk, Dominik Hašek, plácám se tam, mám svůj styl. Než mě přečtou, tak je konec zápasu a koukají na mě, co tam dělám. Strašně mě to baví, hrajeme s bývalými reprezentanty, scházíme se třikrát týdně. Je bezvadné už jen to, že se potkáváme.

Pavel Nečas, mim Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít