Jistý český občan, zaměstnáním dělník, se ve svém volném čase věnuje vytváření a publikování, a to převážně kritických, videoklipů, které umísťuje na svém účtu v rámci YouTube.com. V roce 2019 na server umístil videoklip s názvem Global exploitation camp – Stahlwerk Annahütte version („videoklip č. 1“). Po odstranění tohoto videoklipu serverem YouTube.com umístil posléze na témže serveru videoklip s názvem Nejlépe placená práce Beste bezahlte Arbeit („videoklip č. 2“).
Firmy to nechaly být, ale podali si ho manažeři
Kritizovaným se to nelíbilo a podali na pána žalobu. Kupodivu to nebyly firmy, samotní zaměstnavatelé, tedy právnické osoby, ale jejich zástupci, představitelé, vrcholní zaměstnanci, fyzické osoby, lidé – jednatel společnosti a mzdová a personální ředitelka společnosti.
Co je na YouTube zhlédnutí cca 600 lidmi? Nic! Nebo ne?
Ke dni podání žaloby zhlédlo videoklip č. 1 celkem 473 uživatelů, videoklip č. 2 pak 141 uživatelů.
Když laskavý čtenář dovolí, tak právníkovi – autorovi článku, který není soudcem (není tedy oprávněn hodnotit autoritativně v rámci výkonu státní moci, aby jeho názory byly vymahatelné, nýbrž toliko vyjadřovat svůj soukromý názor), přijde tento počet diváků jako naprosto marginální, nepodstatný, zanedbatelný, nevýznamný, a proto i nevýznamná (a tedy i nikoliv právně naléhavá, a tak i nedostatečně podložená) žaloba údajně poškozených.
Autor článku se domnívá, že jistou kritiku zaměstnavatele musí snášet i zaměstnanec, protože na jeho činnosti participuje. Když to vezmeme zhruba jednoduše: Když Slávista uráží zaměstnance Sparty, není nic moc co řešit.
Zaměstnanec je pouze „lidský zdroj“, nebo osoba, či dokonce kádr?
Oba videoklipy reagovaly na inzerát železáren s nabídkou práce ve zmíněné společnosti, který je vyobrazen v jejich úvodu. Inzerát obsahuje identifikační údaje společnosti, dále kontaktní údaje, informaci o třísměnném provozu, výši hrubé mzdy v částce 14 000 Kč měsíčně (nechť je výše této mzdy vnímána v kontextu se vším, kupř. s 3směnným provozem, poznamenává autor článku) a informaci, že společnost je ochotna zaměstnat cizince.
Ve videoklipu č. 1 následuje text
Pro německý ekonomický zázrak, stal se český dělník lidským zdrojem. S podporou Evropské Unie hlásající propagandu o křesťanských hodnotách a humanismu.
Text je uveden i v angličtině.
Zase poznámka autora: V mnoha společnostech už člověk dávno není osoba, která jde na personální oddělení, či snad event. kádr, který se dostaví na kádrové oddělení, jak to bylo za socialismu, ale „lidský zdroj“, který přijde na oddělení lidských zdrojů. Takže jaký pak je rozdíl mezi materiálem, energií a lidskou bytostí?
Co bylo ve videoklipu vidět: Místo provozu záběry z koncentračních (správně vyhlazovacích) táborů
Tohle je možná v rámci společenské diskuse a kritiky snad přijatelné, domnívá se autor článku, který miluje kvalitní filmové umění, ale teď přijde to horší:
Dále je zobrazeno v levém horním rohu (videoklipu) logo společnosti Stahlwerk Annahütte Max Aicher GmbH & Co. KG a podoba jednatele společnosti (od pasu nahoru, v uniformě a se zřetelným vyobrazením obličeje) s uvedením jeho jména a označením CAPO Lagerpolizei.
A teď ten další průšvih, i dle názoru autora článku – přehnaná metafora:
Na pozadí následně probíhají záběry z koncentračních táborů, které ukazují vesměs nahé, zcela vyhublé vězně, vedené nebo držené jinými osobami, zobrazené v barácích nebo na dvoře koncentračního tábora, dále hromady přes sebe ležících vyzáblých nahých mrtvých těl a spalovací pece.
A pak už to jde zase od nacismu a fašismu ke kapitalismu, poznamenává autor článku:
Následují, stále na pozadí, záběry počítání peněz a plných stolů, tabulek produkce, též záběry bezdomovců přikrytých hadry, ubytoven a shrnování nahých mrtvých vyzáblých těl radlicí na traktoru.
Youtuber se nepřihlásil k žádné v současnosti odsuzované ideologii, jen kritizoval jako individuum současné poměry
Videoklip č. 1 je zakončen záběry pomníku a pokládání květin a věnců a je doprovázen hudbou a písní, jejíž text (též v angličtině, následuje česká citace) je po částech promítán:
Uvnitř systému ekonomického růstu a inflace tvůj život do posledního dechu byl stanoven cenou, ty ztratíš všechno, globální vykořisťovatelský tábor umožňuje pouze jedinou volbu, prodat svůj život, svou duši.
Videoklip č. 2 se liší pouze tím, že je doplněn o výstřižek z médií, který zachycuje dotčenou firmu a prezentuje text:
Z malé firmy se Železárny Annahütte vypracovaly z největšího výrobce ve střední Evropě. I přes těžké začátky dnes společnost ve své branži patří ke špičce trhu.
Přičemž k podobizně vedlejšího účastníka je připojen text chováme se odpovědně
. Následně je vedlejší účastník zobrazen v uniformě důstojníka SS včetně typické pokrývky hlavy. (A zase průšvih!) U podobizny je uvedeno jméno vedlejšího účastníka a označení CAPO Lagerpolizei.
Vězni v koncentrácích byli mučeni a vražděni hladem, ale na druhou stranu není pouhých 11 000 Kč čistého za tvrdou práci jen žebračenka?
K videoklipu č. 1 pán připojil následující komentář, opět i s anglickým překladem:
Skladba je inspirována nabídkou zaměstnání u společnosti Železárny Annahütte. S čistou měsíční mzdou 11 170 Kč na vlastní kůži budete nést elementární příčinu Německého ekonomického zázraku, kde lidská bytost byla deklasována na pouhé lidské zdroje …
Je to přesně ten termín, obnažený a chladný, jehož implementace do společnosti přináší mnohé sociální problémy. Nízkou natalitu obyvatelstva – stárnutí populace – kolabování sociálních systémů státu – import levné pracovní síly ze zahraničí – zvýšenou kriminalitu.
Po vyplenění surovinových zdrojů České republiky zahraničním kapitálem jdou na řadu ty lidské. Globální kapitalismus ve své přirozené expanzivnosti vše pohltí, všemu stanoví peněžní hodnotu tak, aby jeho zisk byl maximalizován.
Posléze pak tvůrce doplnil komentář k videoklipu č. 2 textem:
Pokud někdo o sobě veřejně prohlašuje, že se chová odpovědně a pak nabízí práci za nedůstojnou mzdu. Je mou občanskou povinností se k tomu vyjádřit. Nejlépe placená práce? Samozřejmě ji najdete tam, kde se chovají odpovědně.
Namísto požadovaných 600 000 Kč má youtuber zaplatit „jen“ 180 000 Kč, ale je to pro něj likvidační. Kde na to má vzít? Půjčit si v bance?
Dotčené osoby, a znovu připomínáme, že to nebyly ony firmy-zaměstnavatelé, ale jejich představitelé, a to jednatel společnosti a mzdová a personální ředitelka společnosti, požadovali omluvu a náhradu nemajetkové újmy ve výši 500 000 Kč, resp. 100 000 Kč.
Obecné soudy pánovi zakázaly do budoucna další zveřejňování předmětných videoklipů a současně mu uložily povinnost omluvit se oběma dotčeným osobám. (S tím se autor článku plně ztotožňuje.)
Stran požadované náhrady nemajetkové újmy (zjednodušeně: za „urážku na cti“) bylo uloženo pánovi zaplatit částku 180 000 Kč jednateli firmy a hlavní personalistce částku 35 000 Kč. Ve zbytku byly žalobní nároky zamítnuty.
Stěžovateli bylo ovšem uloženo nahradit vedlejším účastníkům také nemalé náklady řízení. Nejvyšší soud pak dovolání žalovaného pána, kterým se bránil uloženým povinnostem, odmítl a uložil mu nadto nahradit oběma žalobcům náklady dovolacího řízení.
Ústavní soud neuznal oprávněnost kritiky poměrů, ale aspoň to, že placení odškodnění je pro obyčejného člověka likvidační
Stěžovatel-youtuber dále namítal, že stanovená výše náhrady nemajetkové újmy spolu s povinností náhrady nákladů řízení je nepřiměřená a má ve vztahu k jeho osobě likvidační dopad.
Má mít politická diskuse hranice, nebo ne?
Občanského aktivisty a youtubera se částečně (pokud jde o hmotné dopady, toho, co udělal, ne o to, co udělal) zastal až Ústavní soud, resp. jeden jeho senát, a to ve svém nálezu (spis. zn. III.ÚS 771/22, ze dne 6. 2. 2022).
Soudci Ústavního soudu zhodnotili, že obecné soudy správně identifikovaly, že sporné videoklipy představují politický projev, kterým stěžovatel kritizuje současný ekonomický systém a jeho dopady na pracovní a životní podmínky nejméně kvalifikovaných zaměstnanců.
A připomínají, že politický projev požívá dle ustálené judikatury (hodnotící a rozhodovací praxe) Ústavního soudu nejvyšší ochrany, neboť možnost kohokoli vyjádřit se bez strachu z postihu k věcem veřejným a vynášet o nich hodnotící soudy je klíčová pro řádné fungování demokracie. Ústavní soudci však dospěli k tomu, že stěžovatel zvolil kritiku, která překračuje meze v současné společnosti obecně uznávaných pravidel slušnosti.
Obecné soudy správně připomněly, že nacistická ideologie je zodpovědná za jednu z největších lidských tragédií našich dějin. Koncentrační tábory nebyly pouze místy s velmi tvrdými pracovními podmínkami, ale především nástrojem k masovému zabíjení a úplné dehumanizaci několika milionů lidí.
Označení za velitele v koncentračním táboře je tedy vrcholně urážlivé a ve společnosti postavené na úctě k právům jednotlivce nepřijatelné. Na uvedeném ničeho nemění ani případné nadužívání podobných přirovnání ve veřejném prostoru. (Rozumějme tomu tak, poznamenává autor článku, že v praxi klidně někdo někoho uráží, hodnotí, právě přirovnáním k německým nacistům, ale: …)
Znevažování zločinů, kterých se nacismus dopustil, jejich bagatelizací formou označování názorových oponentů za nacisty je třeba vždy jasně odsoudit, ať se jí dopustí kdokoli, regionální aktivista typu stěžovatele či celostátní politik.
Jakkoliv autor tohoto článku plně souhlasí s verdiktem Ústavního soudu, poznamenává, že to, co pán-youtuber udělal, není dle jeho názoru znevažováním nacistických, německých válečných zločinů, jde pouze o přehnanou expresi, přepjatou metaforu, až moc tvrdé přirovnání současných poměrů k tomu, co se dělo v německých nacistických koncentrácích, tudíž připouští, že pán se dopustil přehnané kritiky, ale rozhodně neznevažoval zločiny 2. světové války, ba právě naopak. I drobná kritika něčeho mimořádně hnusného je přece kritikou toho odporného.
Co podle ústavních soudců youtuber přehnal – kupř. to nebyl jen výrok ve vzteku
Ústavní soud v citovaném nálezu dále hodnotí, že v neprospěch stěžovatelovy svobody projevu dále hovoří další faktory.
Nejednalo se o projev impulsivní, pronesený v afektu, ale o projev předem promyšlený a připravený. (Samozřejmě, v tom mají ústavní soudci plnou pravdu, hodnotí autor článku.)
Youtuber neoznačil dotčené osoby za nacisty pouze slovně, ale vytvořil fotomontáž, ve které jednatele firmy oblékl do (nacistické) uniformy. (Zajisté, souhlasí autor článku, slova psaná už málokdo vnímá, obraz je přijímán mnohem hlouběji.)
Stěžovatel navíc videoklipy uveřejnil na veřejně dostupném internetovém serveru a mínil s nimi zjevně, s ohledem na překlad textů do anglického jazyka, mířit i na zahraniční publikum. Difamační potenciál stěžovatelových výroků byl tedy značný. (S tím rovněž autor článku souhlasí, ale podle jeho názoru je třeba brát na zřetel minimální, zanedbatelný počet zhlédnutí jeho videoklipu na YouTubu.)
Zaplatit odškodnění zhruba 10× vyšší, než je průměrná měsíční mzda, je moc přísné
Především ale pokud jde o řešení takříkajíc praktické, lidské, konkrétní, a nikoliv obecně politické (pokud jde třeba o výklad sporných otázek omezení svobody slova v ČR – poznamenává autor článku):
Soud konstatoval povinnost uhradit (dotčeným) částku ve výši 180 000 Kč. Že má daná osoba příjem 20 000 Kč (zřejmě hrubého, ale tak či tak je to nízký a podprůměrný příjem), prý není likvidační, neboť si může vzít úvěr.
Ústavní soud však v nálezu zhodnotil, že konstatování takové povinnosti je nejen cynické, ale též argumentačně chybné, neboť odkazem na možnost čerpat úvěr, ať již v jakékoli výši, by bylo možné odmítnout likvidační povahu náhrady nemajetkové (ale i jiné) újmy v každém soudem posuzovaném případě.
Všechny dosavadní rozsudky, co padly, proto byly zrušeny Ústavním soudem, a případ musí být před nimi projednán znovu.
ČLÁNKY DO MAILU